Teprve potřetí v historii jde Nymburk do play off bez jediné porážky. Jak zatím hodnotíte sezonu?
Naše filozofie je hrát naplno každý zápas. I kdybychom měli v hledišti jediného fanouška, tak mu musíme ukázat všechno, co v nás je. Pro nás je velmi důležité, jak se vyrovnáváme s výzvami. Naším jasným cílem je získat titul. A k tomu musíme chtít uspět v každém utkání, respektovat soupeře a hrát nejlépe, jak umíme. Občas vyhrávat o hodně může být proti nám. Je to dlouhá sezona a vysoké výhry nás mohou oslepit.

Dosud jen jednou se povedlo získat titul bez jediné porážky. Je to cíl pro tuto sezonu?
Jako profesionál na to takto nekoukám. Pro někoho to může být důležité, ale pro nás je hlavní nastoupit do každého utkání připravení. Teď startuje play off a my se všichni soustředíme jen na to pokusit se opět získat titul. Já si pak rozhodně nebudu pamatovat, jestli jsme na něj dosáhli bez jediné porážky, nebo s nějakou prohrou. Nejdůležitější je získat titul.

Oproti předchozím sezonám se zdá velký rozdíl v tom, že klíčovou roli hrají čeští hráči jako Vojtěch Hruban a Jaromír Bohačík a ne cizinci jako dříve Maurice Whitfield, Tre Simmons, Chasson Randle nebo Howard Sant-Roos. Souhlasíte?
Každá sezona je jedinečná a nebylo by fér je porovnávat. Čeští hráči byli a vždy budou jádrem týmu a nejdůležitější součástí klubu. Není to jen o Vojtovi Hrubanovi a Jaromíru Bohačíkovi ale o všech Češích. Přínos některých není vidět ve statistikách. Někteří přinášejí vůdcovství a další hodnoty, které nejsou tolik vidět, ale jsou stejně důležité. Čeští hráči jsou pro klub to hlavní, a proto neustále hledáme mladé české hráče, kteří pro nás mohou být dobrým doplněním.

Pro mnoho fanoušků byl velkým zklamáním brzký konec v Lize mistrů. Jak tohle zpětně hodnotíte?
Jak řekl Churchill, úspěch je schopnost jít od nezdaru k nezdaru bez ztráty nadšení. A já se vždy snažím na všechno dívat objektivně, prakticky a situace analyzovat. My jsme ti, kdo byl nejvíce zklamaný z vyřazení z Ligy mistrů. Tento tým si výbornými výkony v minulých letech zvedl laťku očekávání a teď se s tím snažíme vypořádat. Skupinu jsme měli hodně silnou, ale i tak jsme si mohli vést lépe. Bylo tam ale hodně nečekaných okolností jako zranění, změny hráčů.

Bylo těžké se přes to zklamání přenést a začít se plně soustředit na českou ligu?
Naše motto je: žádná sebelítost. Nesmíme se litovat. My jsme profesionálové. Ať už jde o hráče, realizační tým, týmového manažera, fyzioterapeuta, kohokoli, kdo je kolem týmu. Je snadné dělat ze sebe oběť, ale to my nechceme.

Česko je mým druhým domovem 

V Nymburce jste s malou přestávkou už sedmou sezonu. Čím to, že se vám v Česku a Nymburce tak líbí?
Neno Ginzburg mě sem přivedl jako svého asistenta a za to mu také děkuji. Největší předností tohoto klubu je dívat se na věci z odstupu i v těžkých chvílích a neustále se posouvat dopředu, i když je obloha zatažená. Pan (Miroslav) Jansta a nyní pan (Jiří) Podpěra, Rudolf a Ondra (Šimečkovi) jsou dostatečně zkušení a vědí, že nic nám negarantuje neustálé výhry. K tomu je třeba dobře pracovat a být na správné cestě. To je něco, co se v Izraeli hrozně těžko hledá. Tam je vše mnohem více impulsivní a dramatické. Mě více sedí místní kultura. Dává mi příležitost užívat si koučování. Není to jen o výhrách, ale i o užívání každého dne v kanceláři.

Jak byste porovnal život v Česku a v Izraeli?
Jak jsem řekl, kultura je o 180 stupňů odlišná. V Izraeli jsou lidé více otevření, vřelí. Tady jsou lidí spíše uzavření, žijí si svůj život. V Izraeli ale lidé na druhou stranu neberou věci tak vážně a jsou až moc v pohodě. Nic není ideální, chce to spíše vyváženost mezi oběma povahami. Poznávám to každý den u maličkostí, jako například když jdu do obchodu, tak je těžší komunikovat. Lidé jsou uzavření. V mé zemi se hned komunikuje. Také tam všichni mluví anglicky, což tady není. To je pro nás občas obtížné. V Izraeli je to také více spontánní. Také rodinná kultura je odlišná. V Izraeli jsou rodiny opravdu velké, každý víkend se všichni scházíme na šabat a máme hostinu.

Česko a Izrael mají velmi dobré vztahy. Souhlasíte?
Souhlasím a jsem na to hrdý. Každé léto po návratu do Izraele mluvím o České republice velmi pozitivně. Považuji jí za svůj druhý domov. Jde také snad o jedinou zemi v Evropě, která se rozdělila na Česko a Slovenska jen perem po mapě bez jakékoli války. Od toho bychom se měli poučit. A mimochodem (prezident Miloš) Zeman je náš největší fanoušek. Má rád Izrael možná více než někteří Izraelci. Jsem hrdý na to, že obě země mají velmi dobrý vztah a doufám, že to bude pokračovat.

A jak jste na tom po těch letech s češtinou?
Moje děti mluví plynně česky díky tomu, že tu chodí do školy. I moje malá holčička neskutečně rychle pochytila všechno. I moje žena se s češtinou vypořádává dobře, protože tu má kamarády. A já nemohu říci své tajemství, jak moc dobře rozumím. Pro můj vztah s hráči je občas lepší, když si myslí, že nerozumím všemu, co říkají. Mluví a já z toho něco pochytím. Samozřejmě nemluvím česky, ale zlepšuji se, zlepšuji se.