Po různých sportovních kroužcích v dětství jste se jako malá rozhodla pro basketbal. Co bylo rozhodující pro to, že jste si vybrala tento sport?

Od malička mě bavilo sportovat, ale tak nějak mě to vždycky nejvíce táhlo k basketbalu. I možná proto, že jsem v basketbalovém prostředí vyrůstala, tak chtěla jsem jít ve stopách rodičů, kteří sami basketbal hráli.

Nyní asi nemůžete litovat. Hrajete už čtyři roky nejvyšší soutěž žen…

Přesně tak. Děkuji svému sedmiletému já, že se rozhodlo právě pro basketbal, který mě nyní každým dnem naplňuje.

Také jste byla členkou mládežnických reprezentací, v roce 2015 jste se staly mistryněmi Evropy. Jak na to vzpomínáte?

Na reprezentaci mám spoustu skvělých vzpomínek. Dokázaly jsme si s holkama vybudovat super partu, která se nám během let více méně neobměňovala. I když se nám, co se výsledků týkalo, ne vždy dařilo podle našich představ. Za všechna reprezentační léta jsem nasbírala obrovsky cenné zkušenosti.

Za Trutnov jste začala hrát už ve čtrnácti letech. Nejprve vás vozila maminka, v dorosteneckém věku jste byla na internátě. Jak pro vás bylo těžké odloučení od rodiny?

Ze začátku to pro mě bylo hodně náročné, než jsem si zvykla, že si spoustu věcí musím zařídit a obstarat sama. Bydlely jsme na internátě čtyři, které jsme společně hrály basketbal, takže jsme si navzájem se vším hodně pomáhaly. Naštěstí Trutnov není od Poděbrad tak daleko, takže za mnou mohli rodiče o víkendech dojíždět na domácí zápasy.

Nyní navíc studujete vysokou školu v Pardubicích. Jak to všechno zvládáte?

Přiznám se, že studium na vysoké škole a hraní basketbalu na nejvyšší úrovni není lehké skloubit a denní dojíždění na tréninky je někdy opravdu dost vyčerpávající. Klub se mi snaží vycházet co nejvíce vstříc, což mi hodně pomáhá. I když je to zejména časově dost náročné, takhle jsem si to vybrala a jsem spokojená.

Sportovci mají momentálně volno. Jak jej trávíte vy?

Především doháním věci do školy, které jsem v průběhu semestru nestíhala.

A co po sportovní stránce? Udržujete se v kondici? Trénujete třeba s bratrem, který hraje basketbal za mládežníky Nymburka?

Snažím se sportovat podle možností, které mi karanténa dovolí, což je především posilování. Také využívám svůj čas k dělání věcí, na které přes sezonu nebyl moc čas, jako je třeba jízda na kole. S mým bratrem spolu chodíme pravidelně běhat do lesa, což je příjemná změna oproti normálnímu režimu, kdy se společně doma moc nepotkáváme.

Jaké jsou vaše sportovní cíle?

Své cíle si nestanovuji nějak moc dopředu. Momentálně bych si přála, pokud se všechno zlepší a sezona nám začne ve stanoveném termínu, abychom s týmem dokázali navázat na výsledek z předminulého roku, kdy se nám v ŽBL podařilo vybojovat šesté místo.

Co vás karanténa naučila?

Myslím si, že mi hodně pomohla s organizováním volného času. Člověk ho má najednou víc, než byl zvyklý a chce toho spoustu stihnout. Proto je pro mě důležité si všechno správně rozvrhnout.