Máte za sebou oslavy, které se hodně povedly, o čemž svědčí návštěvnost na jednotlivých místech. Jak jste spokojeni vy, pořadatelé?
My jsme velice spokojeni. S odkazem na tradici a historii poděbradského basketbalu jsme udělali maximum a přijímáme samé kladné ohlasy. Když se však v úzkém organizačním kruhu ohlédneme, skloubit dva mezinárodní turnaje, jeden místní, sportovní část oslav a galavečer, to vše navíc ve třech dnech ve specifiku poděbradského parku a zahrady, bylo skutečně náročné a jsem velmi pyšný na všechny, kteří se na tom podíleli. I zpětná vazba od zahraničních týmů, spolupořadatelské České basketbalové federace byla kladná, což samozřejmě potěší.

Na co jste pyšný nejvíce vy osobně? Co považujete za nejlepší bod oslav?
Já jsem pyšný na to, že skoro celých sedmdesát let někdo v rámci poděbradského basketbalu s někým bojoval. Různé skupiny, různí lidé, různé zájmy a v dobách komunistické éry se do toho všeho pletla i politika. A tohle všechno, pevně věřím, máme za sebou. Poděbradský basketbal se sešel na jednom hřišti, u jednoho pódia a důstojně oslavil toto jubileum. No a nemohu nezmínit ještě knížku, kterou jsme s Václavem Svobodou dali dohromady. Před rokem jsem si nedokázal představit, kolik práce to obnáší, ale stálo to vše za to. Knížka je dárkem pro všechny ty basketbalové generace. Někdo možná najde nějakou chybu, nějakou historickou nepřesnost, ale to nevadí. Vznikala spontánně a její autoři měli jediný zájem – oslavit poděbradskou košíkovou.



Jak jste si vůbec celé oslavy užili? Přípravy musely být hodně náročné…
No upřímně, my si je neužili vůbec. Přes rok jsme na tom všem dělali. Knížku ponechám stranou. Vše nejvíce komplikoval turnaj Royal Cup. Tam jsme si nechtěli uříznout ostudu. Máme reálnou šanci do Poděbrad v příštím roce přinést turnaj série World Tour Challenger, o to více jsme do všeho museli dát energie. Logisticky, personálně, po stránce ubytování a celkové koordinace to bylo opravdu náročné. Oslavy sedmdesáti let byly ve finále třešinkou na dortu a my jsme rádi, že se sešly všechny generace košíkářů, že mezi nás zavítali legendární hráči, kteří už dávno nejsou v Poděbradech. Vlasta Klimeš nám v neděli večer poslal dojemný e-mail, o oslavy projevil zájem Josef Kurka, otec modelky Karoliny Kurkové, nicméně byl za dcerou v USA, nemohl přijet, tak mu alespoň pošleme knížku, když už je jedna z kapitol právě o něm.

Basketbal v Poděbradech má obrovskou tradici. Co ale jeho budoucnost?
Já pevně věřím, že i tyto oslavy vznik knížky, která mapuje celou historii poděbradského basketbalu, probudila v mladší generaci tu správnou hrdost. I nejmenší žáčci si mohli zahrát ve stejných kulisách, na stejném hřišti jako reprezentace Francie nebo české mistryně světa. To je velká odměna a motivace do další práce. A my si uvědomujeme, že nežijeme z výsledků dospělých, ale právě mládeže. Díky programu města Poděbrady máme první profesionální trenéry a výsledky se pomalu dostavují. Jako jeden z mála poděbradských sportovních klubů hrajeme národní soutěže snad ve všech věkových úrovních.


Může poděbradský basketbal pozvednout třeba i plánovaná rekonstrukce městské sportovní haly?
To je cíl. Všichni dobře vědí, že já osobně o rekonstrukci haly usiluji posledních deset let. Hodně se o ní mluvilo v době, kdy jsme hráli Mattoni NBL. Když to nevyšlo, vypadalo to, že na dlouho je toto téma zcela uzavřené. Jsem rád, že rekonstrukce Městské sportovní haly je jednou z priorit vedení města. Jsem také rád, že jsem měl příležitost v pátek podebatovat na toto téma s odcházející ministryní školství Kateřinou Valachovou. Vše směřuje k tomu, že by se mělo do konce roku začít stavět. Já bych ale nerad, aby někdo nabyl dojmu, že jde o halu na basket. Poděbrady potřebují multifunkční sportovní halu, která bude mít všesportovní využití. U projektu jsem od samého začátku a v tomto duchu jsme celý projekt připravovali. Já nyní doufám, že jednasedmdesáté narozeniny, maximálně dvaasedmdesáté oslavíme v nové stánku nějakým pěkným utkáním a v novém, moderním prostředí do našich řad zase přilákáme nové tváře.