Kliknutím zvětšíteŽenský basketball přinesl řadu úspěchů v nejvyšší české soutěži, zviditelnil ho i v Evropě. Proč podle vás došlo k „rozvodu“ s Nymburkem?
Myslím, že jsme český ženský basketbal a konkrétně v Nymburce hodně zviditelnili v Evropě. Vždyť jsme hráli čtvrtfinále Eurocupu, tak daleko se mužskému týmu nikdy proniknout nepodařilo (smích). Samozřejmě v mužských soutěžích je přece jenom daleko větší konkurence, ale zase my jsme s ženskými těchto úspěchů dokázali dosáhnout za řádově nižší rozpočet. Do play off Eurocupu jsme postoupili ze čtyř sezon hned třikrát, nejdále, mezi posledních osm eurocupových týmů v roce 2016. Také jsme hráli tři roky středovevropskou ligu CEWL, jednou jsme byli až ve Final Four. K rozvodu s Nymburkem vlastně nedošlo, spolupráce byla časově limitována. Mohu hrdě prohlásit, že v celé Evropě byly jenom tři týmy, které měly své zástupce v evropských soutěžích mužů i žen! Byli to dva turecké velkokluby Fenberbahce a Galatasaray a náš Basketball Nymburk!
Když jste před šesti lety přišel jako DSK Basket (Karlín) do Nymburka hrát a o rok později jste vstoupil pod křídla basketbalového obra, na jak dlouho byla plánovaná spolupráce?
Spolupráce byla plánována právě do konce sezony 2018-2019, takže vše proběhlo podle plánu. Za tu dobu jsme získali zlato v Českém poháru, stříbro a bronz v ŽBL a další dva bronzy v Českém poháru. A k tomu evropské úspěchy. Myslím, že bychom se dohodli na další spolupráci, ovšem kvůli mým pracovním povinnostem už bych nemohl pokračovat v roli hlavního trenéra.
Myslíte si, že chybí Nymburku mládežnická a dívčí složka basketbalu (možná i s ohledem na sadské Vosy)?
Sadské Vosy jsou přece naše dívčí mládežnická složka! V Nymburce není tolik sportovních hal, aby tam mohli sportovat kluci i děvčata ve všech kategoriích. Máme ale založen projekt BCM Nymbursko, do něhož spadá několik oddílů, které vychovávají děvčata pro ligu. Klíčové jsou Sadské Vosy, kde hraje basket kolem 150 holčiček a dívek. V Nymburce je přípravka, kde jsou kluci i holky pohromadě, po ukončení přípravky přecházejí holky do Sadské. Přípravky máme též v Milovicích. Spolupracujeme s Českým Brodem a nově Kutnou Horou. Celkově to je více než 200 mládežnic, které organizujeme a podporujeme a to i nemalými finančními prostředky. Celkem máme sedm trenérů mládeže. Problémem bylo, že jsme neměli ještě kategorie U17 a U19. Ale i to snad postupně vybudujeme. A třeba po pár letech ženskou nejvyšší soutěž do Nymburka (nebo Sadské) vrátíme.
Bylo pro vás rozhodnutí nepokračovat dále jako Nymburk „hořkou pilulkou“, překvapením, přijatelným řešením?
Bylo to v zásadě moje rozhodnutí. Mám civilní manažerskou práci v Ostravě. A jak se zdá, nebudu tam v dohledné době končit. A nejde dělat vrcholový sport v Nymburce a pracovat v Ostravě. V Ostravě jsem už rok a poslední sezonu jsem dojížděl na vybrané tréninky. Bylo to dost vyčerpávající a zároveň to nebylo optimální ani pro tým. Když jsem si potvrdil, že v Ostravě budu pokračovat, musel jsem ukončit trénování v Nymburku. Nejde se prostě rozpůlit. A protože náš realizační tým byl trojčlenný, nebylo vyhnutí. Ve dvou to dělat nejde. Překvapení tedy rozhodně ne, řešil jsem to v podstatě od začátku minulé sezony. K „hořké pilulce“ není žádný důvod, dokázali jsme toho hodně. Jsem spokojený. Za třicet let trénování jsem dosáhl prakticky všeho dosažitelného. Ještě bych rád uspěl s národním týmem na Univerziádě v červenci. A děkuji kolegům Jirkovi Havranovi a Tomášovi Lašovi za spolupráci. A taky Ále Huňkové za devítiletou věrnost klubu a nejen basketbalovou pomoc při operativě v klubu. Ála se především díky našemu týmu stala sedmou nejlepší střelkyní trojek historie české ligy.
Jaká pozitiva jste si ze společného působení obou týmů v Nymburce odnesl?
Spolupráci s Mirkem Janstou, který se ukázal jako člověk milující basketbal a Nymburk. Byl to vpravdě nymburský srdcař. Pozitivní člověk. Měl jsem výbornou spolupráci s trenéry A týmu mužů. Ať už to byl Neno, Kestas nebo Oren. Byli jsme kamarádi, vyhověli si, poradili se. Skvělí kluci. Hráčky a hráči se vzájemně podporovali při utkáních. Tomáš Laš pracoval jako organizační pracovník obou týmů, bez něj by to nešlo. Taky nesmím zapomenout na Zdeňka Lejska, organizátora zápasů a Petra Hradeckého, který se staral o stolek rozhodčích. S generálním manažerem Rudou Šimečkem jsme měli korektní vztahy.
Co vám během uplynulých let nejvíce chybělo ve vztahu s mužskou složkou nymburského basketbalu?
Samozřejmě jsme měli rozdílný rozpočet. A to řádově. Tak to ale prostě bylo a není třeba to řešit. Tým mužů byl pro Basketball Nymburk, a.s. priorita, byl v Nymburce mnohem déle než my. Respektoval jsem to, v pořádku. Nemá cenu řešit detaily. Měli jsme s ženskýma to, co jsme potřebovali. V Chomutově (DSK Levharti Chomutov) bude hrát ženský basket roli číslo jedna. To mě těší.
72
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
