Kliknutím zvětšítePravdou je, že reakce jsou trochu oprávněné. Tým vloni zazářil jako kometa, získal pohárové zlato a ligové stříbro, prošel do druhého kola play off Eurocupu. Jenže na konci minulé sezony se vypařilo několik důležitých stavebních kamenů. Jmenujme jen ty nejdůležitější. Na mateřskou se odebrala velice zkušená rozehrávačka Veronika Bortelová, nad finanční možnosti klubu byly Jessica Kuster a Egle Šikšniute. Tým byl pochopitelně doplněn, ale při vší úctě ke všem hráčkám, nově příchozí nedokázaly jejich role převzít.
Po vychladnutí emocí z prohry v boji o bronz jsme vyzpovídali trenéra DANIELA KURUCZE.
Jak jste byl spokojený s výsledky a hrou týmu v letošní sezoně?
My jsme bojovali na třech frontách. V pohárové Evropě, Eurocupu women, jsme zahráli skvěle a podruhé za sebou postoupili do play off. V Českém poháru jsme vypadli ve čtvrtfinále play off s BLK Slavia, přestože jsme celý zápas vedli. Osobně považuji tento výsledek za velký neúspěch. V Ženské basketbalové lize jsme prošli právě přes BLK Slavia do semifinále, což mě udělalo velkou radost, ale v boji o třetí místo jsme byli smutnějším týmem, když jsme podlehli KP Brno po těsných výsledcích 1:3 na zápasy. V lize jsme tedy základní cíl, kterým byl postup do semifinále, splnili, ale nic víc. Spokojenost dejme tomu ano, ale radost ne.
Po tom, co tým v sezoně předtím uhrál maximum, se trochu možný pokles dal očekávat…
Ano, to je pravda. Letos jsme objektivně tak silní nebyli, už třeba jen proto, že různé hráčky se střídaly se zraněními. Pouhé dva (důrazně) zápasy z pětačtyřiceti jsme byli kompletní. Kdybychom brali v lize bronz a v poháru jakoukoliv medaili, byl bych spokojen.
Nebyla to spíše smolná sezona, protože jen opravdu málo stačilo k umístění na druhém místě po základní části?
Byla, samozřejmě. Porazili jsme třeba stříbrný Hradec doma o třicet. Kdybychom neprohráli na Handicapu, anebo porazili doma KP, byli bychom druzí a kdybychom ve vzájemných duelech s KP dali o jediný trestný hod navíc, vyhnuli bychom se v semifinále USK Praha… Jenže my ten bod nedali.
Dá se tedy říct, že převažuje velké zklamání ze sezony?
S odstupem času, když pominulo zklamání po tříbodové prohře v zápase o poslední medaili, to vidím trochu jinak. Potřetí v řadě jsme byli mezi nejlepšími čtyřmi kluby v lize. Musíme mít na paměti, že patříme k úzké špičce českého basketu a reprezentujeme ho velmi dobře v Evropě. Jsme tam už známí jako kvalitní ženský klub. A vzhledem k tomu, že letos nastoupilo v našem dresu hned sedm nových hráček (Mircová, Zavázalová, Bakajsová, Křížová, Ursu, Pavel, Udodenko), byl to vlastně nový tým, a proto si budu trochu oponovat, když řeknu po těchto úvahách, že jsem s výsledkem vlastně docela spokojený.
V sezoně, byť se nevyvíjela zcela ideálně, jste možná nebyl stoprocentně spokojený. Co vás ale potěšilo?
Potěšily mě zápasy v Eurocupu Women, zejména oba s Namurem, s Nantes doma, s Ragusou. To byl opět velký zážitek. A zápas doma proti Hradci, kdy jsme soupeře doslova smetli. Rád vzpomínám na zápas v semifinále proti USK, který jsme sice prohráli, ale jen o sedmnáct, což je za roky nejlepší výsledek týmu proti movitému mistrovi ZVVZ USK Praha.
Jaká pozitiva jste našel ve hře vašich hráček?
Některé hráčky se v sezoně obrovsky zlepšily. Jmenujme například kapitánku Alenu Huňkovou nebo odchovankyni nymburského basketbalu Moniku Hamplovou, které jsem mohl svěřit daleko odpovědnější úkoly než v minulých letech. Velkou radost mám z výkonů dvou blondýnek z bývalého VŠ Praha, Petry Bakajsové a Elišky Mircové.
Před dvěma roky na zápasy přišlo někdy jen třeba pět diváků, v poslední době je kulisa daleko lepší. Dělají vám fanoušci radost?
Ano, dělají. S některými se již osobně znám, úžasně nás podporují, nosí dresy našich děvčat. Moje hráčky se na ně vždycky těší a jejich přítomnost jim opravdu pomáhá. Vím, že jsou v kontaktu i na sociálních sítích. Ano, je to skvělé, a zároveň zavazující.
Jaké poučení jste si vzal do další sezony?
Z basketbalového pohledu se musíme zaměřit na eliminaci ztrát, tedy zlepšit pohyb hráček bez míče a zaměřit se na vytříbení individuálních činností jednotlivých hráček. Z manažerského pohledu bych rád sestavil tým podobně, jako v sezoně 2015-2016. Pochopitelně s ohledem na rozpočet týmu.
Poodhalíte něco z plánů na příští sezonu?
Už teď mám jasno o deseti hráčkách pro příští sezonu, ale zatím je ještě neprozradím. Mým původním cílem bylo složit tým ze samých Češek, ale to se mi v příští sezoně ještě nepodaří. Ale v té další už bych tuhle vizi uskutečnil rád.
Prozradíte, zda zůstane alespoň některá ze zahraničních hráček?
Jednu vám prozradím. My ji už tak trochu počítáme za Češku. Po dvou letech působení v Nymburce se naše hráčka Saša Chomenčuk rozhodla podepsat smlouvu na další dva roky, i když měla na stole finančně mnohem lepší nabídku z Turecka. Nedávno mi povídá: „Já svému agentu řekla: Zustanu v Nimburce dalsi dva goda. Mam to tadi rada…" I my jsme rádi, že tu Saša zůstane.
Budete pokračovat v Eurocupu?
Ano, i pro příští sezonu se nám podařilo najít prostředky na tuto druhou nejlepší soutěž v Evropě. Jen pro informaci, náklady se blíží dvěma milionům korun.
Jaké jsou ambice v českých soutěžích?
Jednoznačně se chceme vrátit na medailové pozice jak v lize, tak v českém poháru. Pochopitelně všechno se bude odvíjet od kvality hráčského kádru, ale i od kvality přípravy před sezonou. Pokud vše proběhne bez komplikací například s vízy, bude to tým, který může tyto cíle splnit. (mal, tl)
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
