Považujete tuto sezonu lepší než loňskou?

Jednoznačně je pro mě lepší letošní sezona. Celou dobu trénuji s áčkem už jako platný hráč, už to není jenom výpomoc. To mi přináší podstatně více možností a zkušeností, včetně cestování na evropské poháry.

Jsou pro vás nyní stěžejní tréninky nebo zápasy?

Zpočátku to byly především tréninky a možnost absolvovat s týmem celou jejich předsezonní přípravu. V posledních několika dnech, kdy jsem dostával opravdu velkou příležitost si zahrát ostrá utkání, nabývá zápasová zkušenost většího významu.

Z hlediska vašeho basketbalového růstu jsou pro vás důležitější tréninky nebo zápasy?

Nedokáži asi přesně určit. Nejlepší je naplno trénovat a ještě k tomu hodně hrát (úsměv). Není jedno bez druhého. Na tréninku je to „nanečisto“, chyby se dají opravit, ale bez zápasů by to pochopitelně nebylo ono. Na tréninku nacvičujeme různé akce, které ale zná celý tým a reakce obránců jsou vlastně předvídatelné. Kdežto při zápase je potřeba reagovat na hru soupeře a zápasy rozvíjí ještě další moje schopnosti.

Pomáhá vám větší zápasová minutáž s motivací do dalších náročných tréninků?

Pomáhá hodně. Jednak je to motivace a za druhé mi zápasy ukazují chyby, kterých jsem se dopustil a ty pak mohu při přípravě opravovat.

Hodně mladých hráčů na hřišti při utkáních na takové úrovni nechce brát odpovědnost na sebe. Jak jste nastaven vy?

Důležité je se nebát. Přiznám se, že jsem to tak měl minulou sezonu, nechtěl jsem nic zkazit. Teď se už snažím, abych byl pro tým nějak přínosný, nechci být jen do počtu. Pokud nedostanu tolik příležitostí v útoku, snažím se dělat „černou“ práci třeba v obraně.

V posledních dvou zápasech jste kromě více než dvaceti minut na palubovce musel i rozehrávat a tedy míč jste měl v držení na nezanedbatelný čas. Nebyl jste z toho nervózní?

Mezi muži, kde zpočátku byl dostatek rozehrávačů, jsem hrát spíše na pozici dva (nižší křídlo) a s míčem jsem se tolik nepotkal. V mládežnických kategoriích byla ale rozehrávka mou prací, a proto nyní při zranění Šafarčíka, Obasohana i Hardinga mi přechod na jinou pozici nečinil takové problémy. Ovšem určité obavy jsem v posledních zápasech měl, přece jen rozehrávat v Kooperativa NBL a soutěži kadetů je rozdíl.

Během utkání jste několikrát dokázal jít do nájezdu a nezůstával jsi jen na perimetru.

Myslím si, že atakovat koš je důležité proto, aby soupeř poznal, že mě nemůže nechat úplně bez povšimnutí, že nejsem jen nějaký záskok, který není třeba bránit. Vím, že to ještě není nejlepší, stále si na tu roli zvykám, ale věřím, že je to správná cesta.

Jak trenér Amiel snáší chyby, kterých se dopustíte ve srovnání se zkušenějšími? Toleruje vás více?

Podle toho o jakou chybu se jedná. Pokud je to nějaká chyba pramenící z nezkušenosti nebo z menší předvídavosti, je docela tolerovaná. Pokud se na tréninku třeba plně nesoustředím nebo udělám nějakou „hloupou“ chybu, tak dostanu svůj díl jako ostatní. Já to ale neberu negativně, vím, že pro mě chce to nejlepší.

Být v jednom týmu s Hrubanem, Křížem, Bendou to je asi sen mnoha mladých hráčů u nás. Jak to vnímáte?

Všichni tihle hráči mi mohou obrovsky pomoci do budoucna. Mohu zblízka sledovat, jak při hře přemýšlí, jaký mají přehled o hře. Oni si své poznatky vůči mně nenechají pro sebe a snaží se mi pomáhat.

Kdo byl nebo je tvůj nejlepší mentor v této sezoně?

Velké množství podnětů jsem dostal od Luky Rupnika, když tu byl, teď mi nejvíce radí Retin Obasohan. Oba jsou stejná pozice jako já, mají hodně zkušeností, a proto vědí co a jak.

Myslíte si, že vás kolektiv spoluhráčů respektuje více než vloni?

Doufám. Chci, aby mě brali jako spoluhráče, parťáka a ne jen jako hráče na výpomoc při trénincích. Snad si svými výkony získám stále větší respekt.

Nakoukl jste i do Ligy mistrů. Očekával jste takovou příležitost?

V tomhle směru nemám žádná očekávání. Říkám si, že se trenér rozhodne sám. Před pár měsíci bych byl asi hodně překvapený. V poslední době i soudě podle tréninků vidím, že moje pozice v týmu se zlepšuje.

Byl jste více překvapený, že jste nastoupil v Lize mistrů nebo už v polovině první čtvrtiny zápasu proti USK Praha?

Asi ani z jednoho jsem nebyl překvapený. Už na tréninku jsem byl na rozehrávce proti Kubovi Tůmovi a z toho se dalo vytušit, že bych mohl v pozici rozehrávače nastoupit i v lize.

Vrátíme se ještě k posledním zápasům. Očekával jste tak výraznou roli?

Věděl jsem, že by při zranění hráčů nějaké větší minuty mohly přijít, ale tolik jsem jich nečekal. Navíc jsem byl na palubovce i v době, kdy nebyl zápas úplně rozhodnutý.

Zvládal jste poslední zápasy fyzicky?

V některých úsecích to nebylo jednoduché, protože mi do přípravy zasáhl Covid a musel jsem fyzičku dohánět. Nemohu ale říct, že bych to nezvládal.

Jakou předpokládáte svou vytíženost v dalším průběhu sezony a co byste si přál?

Přál bych si strávit na palubovce co nejvíce minut, jako asi každý hráč. Až se vrátí všichni zranění, bude pochopitelně k dispozici méně minut a asi budou mít přednost. Já s tím počítám, respektuji to a zároveň věřím, že trenéra přesvědčím svými výkony, že se nemusí bát mě do zápasu pustit. Jak se na hřišti chovat, kde stát, jak se pohybovat, jak řešit různé situace. Je toho hodně.