Jak těžké bylo chlapce na tak výrazný úspěch připravit?
Dostat se do extraligy je velmi obtížné, protože při kvalifikaci se hraje proti soupeřům, kteří mají z vyšších soutěží bohatší zkušenosti. Než jsme se dostali až k této metě, dvakrát jsme vyhráli ligu. Není to nic ojedinělého. Máme v extralize již juniorské družstvo do devatenácti let, které vede trenér Pavel Beneš. Pro mne je postup našich kadetů do extraligy výsledkem tříleté systematické práce celého kolektivu trenérů, asistentů a realizačního týmu BCM.

Jak jste prožíval to vítězství?
Samozřejmě jsem měl velkou radost z dosaženého výsledku, zvítězit nad mnoholetým účastníkem nejvyšších juniorských soutěží, pražským Slavojem Vyšehrad. Byl to opravdu mimořádný úspěch. Pro mé svěřence byla celá série zápasů až k vrcholu velmi motivační. BCM uzavřelo letos tříletý cyklus přípravy mládeže. Začíná u mladších žáků a pokračuje  u družstev, která hrají pravidelné soutěže. Letos máme v extralize „devatenáctky", které jsou vlajkovou lodí BCM a v posledních dvou sezonách jsou vicemistry republiky. Současně se do nejvyšší soutěže v tomto roce probojovaly i „sedmnáctky". Ligu hrají „patnáctky" a „čtrnáctky", „třináctky", a „dvanáctky" hrají krajské soutěže. Za jeden z nejdůležitějších faktorů považujeme v BCM skutečnost, že basketbal v Nymburce hraje kolem sto padesáti  dětí.

Byl váš úspěch ve vedení BCM patřičně oceněn?
Mám to štěstí, že máme velmi zkušené trenéry a manažery. I z našich dosažených výsledků se všichni radovali stejně jako se já raduji z úspěchů svých kolegů. Máme společný cíl – vychovat hráče  pro  nejvyšší soutěže a pro reprezentaci.

Z čeho při své práci vycházíte?
Na první místo dávám lidský přístup k hráčům. Zajímají mne všechny jejich problémy, u mládeže sleduji i jejich přístup ke školním povinnostem. Hodně spoléhám na svoji intuici a na faktor lidskosti. Snažím se být spravedlivý, nikomu nenadržovat. V morálce musím být příkladem. Nemohu po hráčích chtít něco jiného než sám dělám. Sportovní přípravu považuji nejen za sportovní, ale i společenskou událost. Myslím při tom na morálku a velkou lidskou pospolitost. Uvnitř týmu i ve vztahu k soupeřům. Odborně se vzdělávám na seminářích a současně sleduji i odbornou literaturu.  Měl jsem možnost spolupracovat se  špičkovými českými i zahraničními  trenéry, např. Pavlem Peterou, Jiřím Zedníčkem, Jiřím Růžičkou, Jiřím Zídkem st., Vladimírem Hegerem, Michalem Ježdíkem, Predragem Benáčkem aj. Tím pádem mám  možnost srovnání. Sleduji i zahraniční basket a uvědomuji si, kde jsou naše rezervy.

A kde tedy jsou?
V celkové odolnosti fyzické a především psychické. Tak se snažím v naší mládeži pěstovat sebevědomí, disciplínu, psychickou a fyzickou odolnost. Hráči musí usilovat o svůj nejlepší výkon i když prohrávají. Když se jim nedaří. Je to těžké, ale důležité pro hru i pro život.

Nemůže to mít blízko k bezohlednosti?
Na to jsem nějakou dobu také myslel, ale nám jako trenérům jde především o týmové sebevědomí. To je podloženo soustavnou prací a pokorou. Jde o to trénovat a hrát opravdově, s plným nasazením. Ta pokora souvisí i s tím nehrát bezohledně. Nechci vítězit za cenu bezohledných faulů s rizikem poškodit zdraví soupeře. Basketbal má naštěstí taková pravidla, že faulování přísně trestá. Všichni chtějí vyhrávat, ale ke hře patří i prohra. Někdy mají rodiče hráčů, ale i trenéři příliš velké ambice. Mne v tomto případě brzdí pedagogické vzdělání a lidský přístup k hráčům, včetně soupeřů. Své hráče vedu k tomu, aby měli sebevědomí a současně i respekt k soupeřům.

Má vaše BCM v Nymburce nějaké sponzory?
Ne, klasické sponzory nemáme, ale máme velké štěstí v tom, že BCM je  ekonomicky podporováno  Středočeským krajem, městem Nymburk a ČEZ Basketball Nymburk a.s. Bez jejich podpory by basketbalové centrum mládeže nemohlo existovat. Takže máme třízdrojové financování. Díky našim sportovním výsledkům nám v současné době přispívá i Česká basketbalová federace.

Jak hledáte talenty?
Talentovaných dětí je  stále méně. Snažíme se je vyhledávat a pak je cílevědomě rozvíjet. Máme dvě dětské přípravky ve věku od 6 do 11 let. V našich přípravkách je v současné době asi šedesát dětí. Děláme nábor na školách v Nymburce a Středočeském kraji.

Čeho byste chtěl jako trenér ještě dosáhnout?
Přeji si, aby  BCM v Nymburce  se zařadilo ke špičce středoevropského mládežnického basketbalu.

Co všechno jste obětoval trenérskému povolání?
Obětoval jsem své soukromí. Žiji dočasně v Nymburce, kde jsem ubytován v domově mládeže a jinak  dojíždím z Prahy. Některé dny trénuji i dvakrát denně a každý všední den odpoledne a večer. Utkání se hrají o víkendech a tím pádem nemám na svého desetiletého syna tolik času, kolik bych si přál. Dělat to tak celý život, to musí být velký zápal a nadšení pro věc. V životě je to tak se vším. Když někdo prožívá trenérství jen jako práci „od do", tak to za mnoho stát nemůže. Ale já jsem naštěstí obklopen stejně zapálenými trenéry a manažery, kteří  se mnoho let věnují mládeži s obětavostí. Když se cokoliv dělá s láskou a nadšením, přináší to výsledky a tak mi na závěr této mé „zpovědi" dovolte poděkovat všem mým kolegům, kterým dík po právu patří.

JOSEF BUBENÍK