Kdo byl vaším prvním iniciátorem basketbalového snažení?
K basketbalu jsem se dostala asi díky sestře. Na základní škole hrála také za sadské Vosy. Jezdila jsem společně s ní a rodiči na všechny zápasy a říkala jsem si, že jednou budu basketbalistka.

Kdo byl váš první trenér? Jak na něj vzpomínáte?
Moje první trenérka byla Blanka Žánová. Jsem za to hrozně ráda, vždycky nás podporovala. A to i teď. Jezdí se dívat na zápasy do Nymburka. A za to bych jí chtěla hrozně poděkovat. Vždycky mi to udělá radost. Vlastně má velkou zásluhu na tom kde teď jsem.

Proč jste se rozhodla věnovat zrovna basketbalu?
Jako malá jsem společně s basketbalem hrála ještě fotbal, ale ten mě moc nebavil. Basketbal mě bavil mnohem víc.
Kolik času jste při navštěvování základky věnovala basketbalovým tréninkům a vůbec přípravě?
Ze začátku asi dva tréninky týdně. Později jsem šla hrát za pražský tým, a to už bylo více času, hlavně kvůli dojíždění. Do Prahy jsem jezdila dvakrát týdne a k tomu dvakrát týdně tréninky v Sadské.

Věnovala jste se basketu také mimo tréninky?
Když jsem měla čas, chodila jsem si střílet na venkovní hřiště co mám za barákem. To dělám do teď (smích). Mamka se na mě často zlobila, že po příchodu z tréninku, jsem místo učení vzala míč a šla si zase střílet. O letních prázdninách jsem se vždy zúčastňovala basketbalových kempů.

Předpokládám, že jste chodila s někým basket hrát… Jak je důležité mít zapálené kamarády, kteří s vámi chodí jen tak házet na koš?
Pro mě je to hodně důležité, samotnou by mě to asi tolik nebavilo. Většinou si chodím střílet s mým nejlepším kamarádem, který také hraje basketbal za Nymburk, nebo s jeho mladším bratrem. Občas i se sestřenicí.

Když vám byla Sadská „malá“, vydala jste se do Slovanky. Jak důležité je posunout se do týmu s větší konkurencí?
Je to důležité, protože díky tomu, že tam byly lepší holky, jsem se toho víc naučila a zlepšovala se. Také díky trenérovi Jiřímu Touškovi. Slovanka mi dala hodně zkušeností a jsem za to ráda. Na druhou stranu, bez podpory mamky, která se mnou jezdila na zápasy a tréninky, bych to nezvládala.

Byla jste hodně překvapená, když vám v sedmnácti letech přišla nabídka do týmu, který hraje vršek ligy, aby jste se stala jeho součástí?
Nabídka trenéra Kurucze mě velmi potěšila a překvapila zároveň. Neboť nymburský ženský basketbal je na vysoké úrovni.

Jaká fakta jste si dávala na plusovou stranu a jaká na minusovou stranu při rozhodováním, zda nabídku přijmout?
Nebylo to pro mě jednoduché rozhodování. Na Slovance byl dobrý kolektiv holek, se kterými jsem si rozuměla. Dostat ale v sedmnácti letech nabídku do takového týmu, jako je Nymburk je obrovský úspěch. Šance posunout se v basketbalu mnohem dál, i když mě čeká spousta práce, tréninků a sbírání zkušeností. Je to pro mě obrovská výzva.

Jak se dá skloubit studium střední školy a vrcholový basketbal?
Občas je to hodně náročné, ale škola mi umožnila individuální studijní plán. Díky tomu zvládám obojí.

Jaké jsou vaše další basketbalové cíle?
Chtěla bych se dostat do české reprezentace.

Mnoho hráčů basketbalu chce po střední škole zkusit štěstí v USA na univerzitě. Co vy?
Ano, o univerzitě v USA jsem přemýšlela, ale myslím, že zatím mám na to ještě čas. Ale kdyby se taková možnost naskytla, určitě bych o tom uvažovala.

Kdo je vaším basketbalovým vzorem?
Můj největší vzor je Lebron James a Tomáš Satoranský.

Nikola Dvořáková, 17 letBydliště: Sadská
Narozena: 13. srpna 2001
Studuje: SOŠ pro administrativu EU
Znamení: Lev
Další oblíbené sporty: tenis, házená
Oblíbené jídlo: McDonald´s
Oblíbené pití: Aloe Vera
Oblíbený film: Mamma Mia
Oblíbená hudba: Michal David, pop

Tomáš Laš