Basketbalista Pavel Englický měl v minulé sezoně namířeno vysoko. Trenéru Katzurinovi se líbil jeho basketbalový potenciál, a tak Pavel chodil na střídání mezi prvními hráči. Jeho minutáž dosáhla nakonec 12 minut na zápas s velice dobrou úspěšností střelby za dva body (63%) nastřílel 193 bodů. Jeho smečařské umění bylo po zásluze oceněno na All Star Game vítězstvím v soutěži smečařů. Pak ale nemilosrdný los antidopingové kontroly padl po utkání se Sadskou (11. 4.) právě na Englického. Ještě před tím, než padl oficiální trest disciplinární komise, byl Englický suspendován. Jeho dvouměsíční trest vypršel na konci června, a tak si začal Pavel společně s agentem hledat nové angažmá. Vítr zavál nymburského pivota do země větrných mlýnů.

Tato nabídka přišla již z kraje léta a můj nový tým bude hrát ULEB cup. Společně s agentem jsme si řekli, že podobná příležitost se už nemusí opakovat, a proto jsem kývnul.

Jak probíhal kontakt s novým klubem?

Všechna jednání šla prostřednictví agenta. Byl jsem od něho pouze informován o podmínkách a pak jsme podepsali smlouvu.

Řekl jste agentovi o svém přání hrát ULEB Cup?

Ne, neříkal jsem mu to předem, ale protože i on pro mě chce to nejlepší, našel mi toto angažmá. Lepší už je jen Euroliga a na tu ještě nemám.

Budete se v létě nějak speciálně připravovat na svoje nové angažmá?

Určitě se budu individuálně připravovat. Celé léto si chodím házet na koš, s klukama si zahrajeme na asfaltových hřištích. Teď, když pracuji, kryje se mi trénování s prací. Když přijdu v šest domů, nemám moc energie si jít ještě zaběhat. Za týden končím v práci, a tak začnu tvrdě makat na své fyzičce.

Chybí vám tři měsíce bez basketbalu?

Ano, cítím to na sobě. Nemám strach s nabráním fyzické kondice. Vím, co potřebuji, abych se dostal za 14 dní do slušné formy. Bude mi určitě chybět kontaktní hra.

Vždyť jste říkal, že si s klukama občas zahrajete….

To je trochu jiný styl. Je to fajn, že si s nimi mohu zahrát, ale je to něco jiného, než si zahrát pět na pět v hale.

V oficiální zprávě se píše, že jste do Holandska zapůjčený a že se vrátíte. Jak reálně to vidíte?

To si v tento okamžik ani netroufám říct. Bylo by to super, protože v Nymburce jsem byl spokojený. Ovšem vše bude záležet na tom, jak se poperu s angažmá v Groningenu.

Ve vyjádření trenéra Katzurina ihned po vašem vyloučení z týmu bylo patrné, že kouč s vámi počítá i pro další působení v Nymburce. Byl jste jeho kladnou reakcí překvapen?

Abych pravdu řekl, jeho slova mě mile překvapila. Byl jsem s ním v kontaktu po mém odchodu z týmu. Mluvili jsme v kanceláři o mém prohřešku a cítil jsem z jeho projevu určitou podporu. Nechtěl, abych za takovou chybu, byť byla velká, pykal celý svůj další sportovní život.

Překvapilo vás to, protože kouč je na trénincích a při zápasech hodně přísný?

Já myslím, že trenér, který chce něčeho dosáhnout, takový musí být.

Dala vám jeho slova nějakou energii do vašeho boje s aktuální situací?

Byly dvě skutečnosti, které mi daly energii, abych se k takovému prohřešku už nesnížil. Za prvé to, že nade mnou trenér nezlomil hůl a za druhé práce v koupelnovém centru mě nenaplňuje tak jako basketbal.

O čem jste přemýšlel, když vás klub postavil mimo basket?

Hlavou se mi honila spousta myšlenek a hodně z nich se točilo kolem kritiky vlastní osoby. Říkal jsem si o sobě, že jsem opravdu (s prominutím) debil a že si za všechno mohu sám.

Věřil jste, že se k basketbalu vrátíte?

Ano, věřil. Ale abych pravdu řekl, nevěřil jsem, že to bude až na takové úrovni jako očekávám v Holandsku.

Takže vám marihuana pomohla k zahraničnímu angažmá?

Možné to je. Ale kdybych zakončil sezonu se zlatou medailí na krku a s dobrými statistikami v play-off, mohly být dveře basketbalové Evropy ještě více otevřeny.

Takže nedoporučujete tuto cestu mladým k proniknutí do Evropy?

Rozhodně nedoporučuji tuto cestu nikomu. Myslím, že ty tři měsíce jsem měl hodně času dávat na váhu klady a zápory.

Jak vám bylo, když kluci přebírali zlaté medaile?

Na všech zápasech jsem byl a sledoval jsem je jako divák. Musím se přiznat, když kluci nastupovali k poslednímu utkání, tak jsem měl na krajíčku a jakmile skončil zápas, zbaběle jsem utekl.

Teď už jste se s tím vyrovnal?

Vyrovnal a hlavně si z toho musím vzít ponaučení. Musím koukat do budoucna a tuhle kapitolu života zakopat hodně hluboko.

Neměl jste obavy, že vám váš exces hodně zkomplikuje basketbalový život?

To jsem teda měl! Až do té doby, než se ozval Groningen.

Myslíte si, že jste dostatečně poučen nebo budete počítat se statistickou pravděpodobností, že vás už k testu nevylosují?

S tím rozhodně počítat nechci. Jsem opravdu poučený.

Je to těžké se oprostit od minulosti?

Vzhledem k tomu, co jsem si teď prožil, to těžké nebude.

Je to poprvé ve vašem životě, co jste se na tak dlouhou dobu potkal s civilní prací?

Tak to každopádně!

Co jste celou dobu dělal?

Byl jsem zaměstnaný jako řidič dodávky v koupelném centru. Do pracovního procesu jsem skočil okamžitě potom, co mi ji známý nabídl, protože rád jezdím autem a rád řídím. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká a co všechno to obnáší.

Jak tomu mám rozumět?

Já jsem nebyl jen řidič, ale byl jsem také nosič. Spoustu věcí jsem musel někam odnést. Běhal jsem bez výtahu do šestého patra s cihličkami a byla to opravdu makačka. Byl jsem taková holka pro všechno.

Ale měl jste určitě i výhodu, když se montovalo někde ve větší výšce, nepotřeboval jste štafle….

Pochopitelně mě kluci využívali na výškové práce.

Poznávali vás lidé, ke kterým jste přijel montovat koupelnu?

S tím jsem se ani moc nepotkal. Spíše jsem udivoval lidi svou výškou. Jen v prodejně, kde jsme kupovali materiál, byl jeden z fandů basketbalu. Toho jsem asi poprvé hodně překvapil.

Přiznal jste se ke své minulosti?

Raději jsem mlžil. Nemluvilo se o tom dobře.

Co je těžší: pracovat v civilním nebo sportovním životě?

V civilním. Pravda, zpočátku mě to bavilo, měli jsme dobrou partu a měl jsem volné víkendy. Ale tím výčet výhod končí.

Poznamenala vás aféra v soukromém životě?

Rodiče mi sice vynadali, ale celou dobu jsem cítil jejich podporu. Mám skvělé rodiče. Byl jsem rád, že ani fanoušci, kteří mě potkávali za volantem tranzitu, mě nepřestali zdravit.

Možná vám přáli, aby jste se vrátil zpět k basketu….

Snad ano.

V novém zaměstnání vás asi neplatí jako v basketu. Musel jste něco oželet?

Samozřejmě, musel jsem vynechal spoustu zábavy a naučit se žít s tím, co mám. Byl jsem nucen omezit takovou večerní zábavu, posezení s přáteli, večer v hospůdce a tak podobně. Třeba jsem musel oželet dovolenou. Chystal jsem se Standou Votroubkem jako vloni na Slovensko, ale letos to nevyšlo.

Díváte se na některé věci jinak?

Poznal jsem pravdivost úsloví: Člověk si začne vážit věcí, až když je ztratí.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Do konce příštího týdne budu pracovat a pak odjedu na chatu do jižních Čech a budu se tam připravovat na nadcházející sezonu po sportovní stránce.

Kdy odjíždíte do Holandska?

Nevím přesný termín, ale měl bych tam být nejpozději 17. srpna. Odjet musím dřív, abych se alespoň trochu aklimatizoval na nové prostředí.

Pavel Englický

Narozen: 6. února 1983

Místo narození: Písek

Přezdívka: Wrci

Výška: 209 cm

Váha: 98 kg

Kariéra: Sparta Praha (1999 – 2004), Nymburk (2004 – 2007)

Záliby: spánek, ženy