Bojovník, kterého by chtěl mít každý trenér v týmu. Nepatří sice k nejlepším střelcům, ale v okamžiku kdy je potřeba, tak zacílí přesně. Basketbalista JIŘÍ ŠOULA z Poděbrad se stal jedním ze základních kamenů českého výběru do šestnácti let na mistrovství Evropy. „Máme placku,“ vyhrkl ze sebe ještě před první otázkou pardubický basketbalista.

Ano Jirko, máte placku. Je to splnění vašeho snu nebo jak říká současná mladá generace: normálka?
Před šampionátem jsem říkal, že si jdeme pro medaili. Chtěl jsem sice více tu zlatou, ale beru i stříbrnou (úsměv). Bylo úžasné hrát ve finále, před fantastickou diváckou kulisou. Užili jsme si to a já jsem maximálně spokojený.

Napodobili jste ženskou reprezentaci. Také doma a rovněž stříbro…
Ale nenapodobili jsme je úplně. Tohle bylo jenom mistrovství Evropy, zatímco ženy dosáhly úspěchu na mistrovství světa. Už jsme si s klukama říkali, že když nám to nevyšlo na evropském šampionátu, budeme první na mistrovství světa (směje se).

V obou případech se zdálo, že diváci dokážou z hráčů či hráček vymačkat maximum. Co říkáte nápadu, pořádat každý šampionát na české půdě?
Něco na tom skutečně bude. Čeští fanoušci nemají chybu. Před nimi je radost hrát. V klíčových momentech byli jazýčkem na vahách.

Pro vás byl šampionát významnější v tom, že se hrálo v pardubických halách, kde znáte každý centimetr palubovky. Místo nějaké nervozity jste si byl silný v kramflecích…
Na prostředí v Pardubicích jsem zvyklý a na mých výkonech se to projevilo. Jenom dobře, že se mistrovství uspořádalo u nás. Musím poděkovat panu Starovi, který chtěl, aby byl šampionát v Pardubicích. A také se o to nejvíce zasloužil. Stejně jako on jsem i já z toho velmi nadšený.

Návštěvy v ČEZ Areně vysoce převyšovaly ligový průměr. Ta finálová se dá srovnat se zájmem o Nymburk v Eurocupu. Co tomu říkáte?
(vypálí) Že předvádíme basketbal jako Nymburk (smích). Byl bych rád, aby šla naše výkonnost nahoru i v dalších kategoriích. Na mistrovství Evropy jsme měli výborné družstvo, myslím si, že se kluci neztratí. Určitě se v budoucnu uplatní v Mattoni NBL nebo v zahraničí.

Hrál jste někdy před elektrizující atmosférou jakou vytvořila pětitisícovka diváků ve finále?
Ještě nikdy jsem nehrál v tak bouřlivé kulise. Zažil jsem něco podobného, když jsem seděl na lavičce áčka, ale ze hřiště je to úplně něco jiného.

Jiří Šoula se ukázal na evropském šampionátu jako neúnavný bojovník. Chvílemi se zdálo, že si v této činnosti libuje. Tak jak je to?
Neříkám, že libuji. Taťka mě ale naučil jedné věci. Když si myslíš, že nemůžeš, tak pořád ještě můžeš, vštěpoval mi od dětství. Je vidět, že mě to naučil dobře a já jsem za to rád.

Vaše bojovnost se hodně cenila v koncovkách zápasu nebo v době, kdy týmu teklo do bot…
Bylo to tím, že mi spoluhráči hodně věřili. Já jsem cítil jejich podporu a nechtěl jsem je zklamat. Do toho ti diváci. Šlo to tak nějak samo.

Při pohledu do statistik získaných míčů lze zjistit, že jste patřil k nejlepším „zlodějů“ na šampionátu. Hodně vás baví „okrádat“ protihráče?
Samozřejmě, že mě to baví. Okrást někoho a dát si koš, nemůže být nic lepšího (úsměv). Ale je to těžká práce. Není to jako přijít, postavit se a dát střelu. Mě tato práce baví, jde mi a jen doufám, že v tom budu pokračovat.

Jirko, stal jste třetím nejvytíženějším hráčem českého výběru. Jak jste na tom se silami?
Teď momentálně už žádné nemám (smích). Jinak jsem k tomu přistupoval asi takto. Síly chci mít a tak je budu mít. S podporou všech ostatních spoluhráčů a vlastně i diváků jsem ze sebe vyždímal všechny síly.