Už sedmkrát za sebou se mohou radovat fanoušci nymburského basketu. Už po sedmé získává nymburské basketbalové mužstvo český pohár.

Do konce zápasu zbývají asi čtyři minuty a nad červenobíle oděnými členy fanklubu už na transparentu pomalu vykukuje obrázek sedmého poháru pro vítěze Mattoni Národní basketbalové ligy a fanklubáci začínají zpívat vítězné chorály. Hráči na palubovce však jsou stále soustředění na hru, soupeř totiž nechce dát kůži lacino a stále není rozhodnuto. Na ukazateli času už zmizela číslice minut a vteřiny dělí všechny nymburské fanoušky od exploze nadšení.

„Tři…. dva…. jedna…. nula ….. a je to tady!“ odpočítává moderátor zápasu. Nikdo už nehraje. Domácí hráči mají ruce nad hlavou, ve dvojicích se objímají a v hale není slyšet vlastního slova. Pro Nymburk je to už rutina, sedmý titul v řadě, ale radostné okamžiky asi nikdy nezevšední.

Netrvá dlouho a ve středovém kruhu už křepčí hráči v bílém jako indiáni kolem totemu. Ze všech koutů kolem hřiště vybíhají fotografové a snaží se svými objektivy zachytávat radost a nadšení. „To bylo finále jako řemen,“ zubí se od ucha k uchu Michal Křemen: „Po takovém mači – to bude oslava!“

Více neřekne a už ho spoluhráči táhnou do víru oslav. Pod košem se staví malé pódium a na palubovku se snáší déšť šumivého vína. Hráči jako hasiči stříkají, dokud tlak v lahvi vydrží a zbytek dopíjejí. Bílá mistrovská trika, která si sedminásobní Mistři po zápase oblékají, jsou stále více mokrá.

Dlouho musí kapitán Sokolovský shánět svoje spoluhráče, kteří poletují jak zdivočelé včely po palubovce, aby jim mohl generální sekretář ČBF Miloš Pražák pověsit na krk zlaté medaile. Když se všem leskne zlato na hrudi, přiváží se pohár pro vítěze. Hluk v hale se zase o pár decibelů zvyšuje. Jako pírko zvedají hráči padesátikilový pohár nad hlavu a výbuch nadšení doprovází výbuchy pyrotechniky s konfety, které pak zasypávají nymburské zlaté chlapce.

Už nic nebrání tomu, aby se na ovíněnou palubovku dostali i fanoušci, kteří zatím postávají okolo. Nymburští hráči teď musí zvládat ty, kteří v lepším případě žadoní o podpis či společnou fotku, další se domáhají částí oblečení. Trofejí se může stát cokoliv, co má vztah k hráčům, a tak mnozí mistři odcházejí v ponožkách.

Někteří hráči se pomalu trousí ven z haly neustále pronásledovaní sběrateli suvenýrů, jiní odpovídají na otázky sportovních redaktorů, novinářů a nebo jen fanoušků. Ti další se stále fotí u poháru, o jehož putovnosti pomalu začínají v basketbalovém Česku pochybovat. Venku se už vlády ujala tma a nymburský klub uzamkl kroniku Mattoni NBL na sedmý zlatý klíček.

TOMÁŠ LAŠ