Jak byste tedy finálovou sérii zhodnotil?
Odehráli jsme jen jeden špatný zápas v celé sérii a to ten čtvrtý v Prostějově. Což si myslím, že není nijak špatné. Možná se v utkání projevilo rozčarování z předešlého zápasu, kdy jsme byli jen kousíček od vítězství. Najednou to bylo 2:2 a trochu jsme znervózněli.

Byl jste před zápasem číslo 5 hodně nervózní?
Před pátým zápasem jsem tolik nervózní nebyl, protože jsem si byl vědom výhody domácího prostředí.

Čekali jste, že bude série tak vypjatá?
Ze začátku to tak nevypadlo. Po naší návštěvě Prostějova se to trochu změnilo. Kdybychom třetí, hodně vyrovnaný zápas vyhráli, mohla mít celá série jiný průběh.

Co bylo po čtvrtém špatném zápase důležité?
Jednoznačně následné vítězství. Bylo to sice šťastnou střelou na konci. Hodně nás ale tento zápas povzbudil. Pak už to byla naše partie. Mohli jsme po první půlce vést o deset, kdybychom neudělali tolik chyb. Přišlo mi, že Prostějov odešel fyzicky. Snažili jsme celou dobu hrát do nich agresivně a chodit do rychlého protiútoku. Na konci třetí čtvrtiny a na začátku poslední už nás nestíhali a my jsme toho využili.

Byl jste od stavu 2:2 na zápasy nervózní?
Musím říct, že jsem tolik nervózní nebyl. Stále jsem věřil v naši sílu v domácím prostředí, věděl jsem, že jsme odehráli jen jeden špatný zápas ze čtyř a věděl jsem, že tak špatný zápas už neodehrajeme. Doma dokážeme díky fanouškům vítězit, i když se nám nedaří.

V předposledním zápase byly vidět velké emoce na lavičce. Pamatujete v lize něco podobného?
Za devět let, které tuto soutěž hraju, nepamatuji. Podobné emoce jsem zažil v roce, kdy jsme s Brnem vyhráli bronzovou medaili vítězstvím v Děčíně.

TOMÁŠ LAŠ