Jako členka českého národního týmu do šestnácti let jste se stala mistryní Evropy. Jaký je to pocit?

Pocit je to nepopsatelný. Jsem nesmírně šťastná. Od listopadu jsme tvrdě trénovaly a to prakticky bez přestávky. Neměly jsme jediné volno, Vánoce, Velikonoce, prázdniny jsme trávily přípravou. Teď už ale vím, že ta dřina nebyla zbytečná, ale vyplatila se a my byly velice dobře fyzicky i herně připravené.

Jaké byly dojmy bezprostředně po závěrečném klaksonu finále?

S holkami jsme si to neskutečně užívaly a ohromně jsme se radovaly. Za předvedený výkon jsme sklidily zasloužený potlesk i od ostatních týmů.

Jak vypadalo finálové utkání s Portugalskem? Výsledek byl zcela jednoznačný…

Na soupeřky jsme nastoupily hned od začátku a nedopustily jsme, aby se Portugalky dostaly do vedení. Přestože 4500 diváků hnalo soupeřky vpřed, nenechaly jsme se tím rozhodit. Výborně jsme bránily a dařila se nám střelba. Pro mě to bylo asi nejlepší utkání v životě, nikdy jsem ještě nehrála před tolika diváky a atmosféra v hale byla neuvěřitelná.

Jaký byl vůbec celý turnaj z vašeho pohledu?

Rozhodně jsme nepatřily mezi favority turnaje, ale postupně jsme plnily všechny stanovené cíle a nakonec získaly tu nejcennější medaili. V klíčových zápasech se projevila naše psychická odolnost, která nám pomohla k důležitým vítězstvím. Neopomenutelným faktorem úspěchu bylo to, že jsme byly skvělá parta a dokázaly jsme se navzájem povzbuzovat a vyhecovat k nejlepším výkonům.

Už postupem do semifinále jste si zajistily postup na mistrovství světa do sedmnácti let. Jaké máte vyhlídky na tento šampionát?

Myslím, že jsme si tímto vítězstvím získaly respekt ostatních týmů. Mistrovství světa bude ale úplně něco jiného. Budeme muset zase celý rok makat, abychom byly schopné konkurovat nejlepším týmům světa. Určitě budeme usilovat o co nejlepší umístění.

Vy jste basketbalová rodina, vaši rodiče trénují. Co na to říkali rodiče a vaši nejbližší?

Všichni jsou na mě hrdí, celý turnaj se mnou hrozně prožívali a nesmírně mě podporovali. Poslední roky se celý náš rodinný život točí pouze kolem basketu, takže je to odměna i pro ně. Doufám, že mě v mých basketbalových úspěších bude následovat i můj třináctiletý bratr. Chtěla bych tímto poděkovat nejen své rodině, ale i všem, kdo mi fandili a drželi palce.

Jste studentkou trutnovského gymnázia a v Trutnově také hrajete. Jak jde všechno dohromady skloubit?

Je to velmi náročné, ale škola i klub mi vycházejí maximálně vstříc. Díky tomuto vytížení už nemám téměř na nic jiného čas, ale takhle jsem si to vybrala a neměnila bych.

Jste z Poděbrad a během školního roku trávíte veškerý čas v Trutnově. Není vám přes týden mimo domov smutno?

Ze začátku to bylo těžké, ale už jsem si zvykla. Naštěstí existují telefony a internet a Trutnov přece jen není tak daleko. Pokud se nedostanu o víkendu domů, rodiče za mnou jezdí.

Jaké jsou vaše sportovní cíle?

Díky tomu, že jsem měla skvělé basketbalové základy z Poděbrad, jsem byla schopná uplatnit se v Trutnově, kde mohu hrát nejvyšší soutěže mé věkové kategorie. Letos mě čeká extraliga U17 a U19, kde bych chtěla získat co nejlepší umístění v rámci České republiky. A tím nejdůležitějším cílem je samozřejmě dostat se do nominace na mistrovství světa.

A kde bude mít místo vaše zlatá medaile?

Určitě pro ni doma najdu nějaké speciální místo.