Na návštěvu kazašského hlavního města Astany s premiérem Mirkem Topolánkem během našeho prvního předsednictví před dvanácti a půl lety nezapomenu ze dvou důvodů.

Tím prvním byla příšerná zima, v Astaně bylo v únoru 2009 asi tak minus čtyřicet, nebo mi to aspoň tak přišlo. Druhým důvodem byla věta jednoho z kazašských politiků, který nás upozornil na to, že z geografického hlediska je Kazachstán z velké části evropská země. A ta část Kazachstánu, která geograficky leží v Evropě, je větší než největší evropská země, Francie.

Luboš Palata
Severoatlantickou alianci dělí krok od útoku na Rusy

Tento zážitek se mi vybavil ve čtvrtek při summitu na Pražském hradě, když jsem u Matyášovy brány sledoval procesí více než čtyřicítky politiků Evropského politického společenství, tedy jakéhosi Evropského společenství národů. Mezi státy, které byly do Prahy pozvány, mi nechyběl jen Kazachstán, ale také celá druhá strana Středomoří. Izrael, Tunisko, Maroko, abych jmenoval jen ty Evropě nejbližší země.

Myslím, že to byla velká chyba. A z pohledu, že inspirátorem summitu byl francouzský prezident Emmanuel Macron, to je až nepochopitelné. To je třeba napravit.

Evropská unie potřebuje spojence více než kdy dříve. Také z toho důvodu, že zemi, se kterou ve své budoucnosti počítala, tedy Rusko, na hodně dlouho, možná na několik generací, ztratila. Je dobře, že tváří v tvář ruské agresi jsme si uvědomili hodnotu spojenectví s Velkou Británií, brexit nebrexit.

Martin Komárek
Máme nosit za Ukrajinu dva svetry i na záchodě?

Je skvělé, že na summitu bylo Turecko. Že se nebáli přijet i lídři Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie, z nichž první dvě země jsou dokonce oficiálně ruskými spojenci. Ale za mě nebylo to nové evropské společenství v Praze kompletní. Proto doufám, že další summit bude ještě početnější než ten pražský.