Je to dodnes jeden z mých nejvíce nenáviděných komentářů. Napsal jsem ho po jednom z atentátů islamistických teroristů ve Francii. Tvrdil jsem v něm, že drtivá většina migrantů prchajících tehdy ze Sýriea Iráku do Evropy je na naší straně. I proto, že jsou ohrožováni stejnými teroristy jako my, že právě před nimi prchají do Evropy.

Česko se, jak se nyní po skoro sedmi letech ukázalo, také stalo obětí teroristického útoku. Teroristů z ruské vojenské rozvědky, při jejichž akci zemřeli dva nevinní Češi a tisíce obyvatel kolem vrbětického muničáku roky zažívaly peklo na zemi. Podobně jako tehdy u syrských běženců i teď tvrdím, že slušní Rusové nejsou na straně ruských teroristů.

Patří mezi ně mnozí potomci odpůrců sovětské diktatury, kteří našli právě před sto lety útočiště v Masarykově Československu. K nim během minulých desítek let přibyly tisíce Rusů, kteří utekli do Česka jako do demokratické země před putinovským režimem. Ano, je tu naopak i dost putinovských potentátů středního ranku, na které jsou Francie či Londýn moc drahé, ale na Karlovy Vary jim v Rusku nakradené miliony stačí. A jsou tu taky obyčejnější Rusovés kremelskou propagandou vymletými hlavami.

I proto je k tomu, postavit se jako Rus v dnešní krizi za Česko a Čechy, třeba odvahy a není to nic snadného. O to víc je třeba ocenit prohlášení, které tento týden vydal spolek „Ruská tradice“, jenž sdružuje ruské demokraty v Česku.

„Nezaměňujte oběti a pachatele. Pokuste se odlišit Rusy a ty, kteří je již před 100 lety ovládli, zneužili a dále usilují nevybíravými prostředky o ovládnutí celého světa,“ zní výzva k nám Čechům, kterou celou najdete i na webu Deník.cz.

K tomu jen dodám, že podobně, jako jsme měli před lety pomoci syrským běžencům, dnes máme pomoci Rusům. Třeba tím, že zavedeme stipendijní program pro mladé Rusy pronásledované režimem. Třeba s názvem „Masarykovo ruské stipendium.“