Kliknutím zvětšíteMusím upozornit na jednu velmi nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Hláška z kultovních Pelíšků se týkala používání vulgarismů ze strany školní mládeže. Mezi dospělou českou populací aktuálně nejde o sprosťárny, ale o slova rovněž. Hlavně o ta, která nepadají. Zdá se, že veřejný prostor se zaplnil větnými dálnicemi, jež proudí vedle sebe, ale nikde se neprotínají. Žádné spojnice, přemostění, odpočívadla. Pouze jednosměrky.
Pětikoalice si vede svou a nemá potřebu dialogu s opozicí. Když zásadně sáhla do svého programového prohlášení neboli smlouvy s občany, nepovažovala za nutné předstoupit s textem před poslance. Má většinu, tak co by se zdržovala.
Její sněmovní soupeři, hnutí ANO a SPD, se požírají mezi sebou a vůči vládě mají jen odsudky, negativismus a popírání. Snaha o domluvu nula. Dokonce když je na stole naprosto zásadní věc typu důchodové reformy, repetitivně vyhlašují stále dokola, že na důchodcích šetřit nelze a valorizační schéma se ani při hrozbě mnohasetmiliardových schodků měnit nemá. A na všechny předběžné návrhy na škrty v rozpočtových výdajích reagují kroucením hlavy.
Pokud jde o neparlamentní scénu, vidíme směsku promyšlených dezinformací, byznysu s frustrací některých skupin obyvatelstva, bezbřehého populismu a naprosté nevůle k jakékoli debatě. Samozřejmě jsou tu vedle vůdců stovky tisíc lidí, které mají naprosto oprávněné obavy z budoucího vývoje a své finanční situace. K nim by všichni rozumní politici měli hovořit, vysvětlovat své postojea nabízet řešení. Neumějí to. Nebo to dělat nechtějí.
Jak mizerně navzájem komunikujeme, ukazuje několik příkladů z posledních dní. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka má oprávněné výhrady k řediteli Úřadu práce. Když se s ním chce dohodnout, kritizovaný úředník si pro jistotu pořídí tajnou nahrávku. A Jurečka na něj velmi podivně tlačí.
Jednání na rovinu, klidně za účasti médií, by bylo přínosnější.
Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů čelí kritice části zaměstnanců, že s nimi nehovořía neprobírá případné připomínky k jejich práci. Šéf Rady ÚSTR Eduard Stehlík kontruje, že od nástupu nového ředitele se žádný z nich se stížností na radní neobrátil. Kdo vykopal takové příkopy? Jak se mají poslouchat cizí lidé s jinými politickými preferencemi, když k sobě nenajdou cestu ani lidé z jednoho pracoviště, které by měl spojovat společný cíl?
A o čemsi nezdravém ve státě českém svědčí i historka o dopravním přestupku moderátora ČT Jakuba Železného. Arogance, komisní chování, čechrání peříček. Ze strany televizní hvězdy i policistů. V normálních poměrech se takové věci řeší v klidu, s úsměvem a bez hysterie.
Co se to s námi děje?
30
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
