Vědci jsou nadšení! V kalužích v milovické rezervaci, kde se pasou velcí kopytníci, se objevily vzácné žábronožky letní, které patří mezi korýše přeživší všechna velká vymírání, která postihla Zemi.

„Žábronožky jsou korýši tak vzdálení svým známějším příbuzným, že třeba 
s raky a kraby jsou si blízcí asi jako ptakopysk s člověkem. Zároveň se jedná 
o skutečné žijící fosílie. Tito nejstarobylejší z korýšů se totiž výrazně neliší od svých předků, kteří před stovkami milionů let obývali Zemi spolu s trilobity a kteří přežili všechna velká vymírání, která život na Zemi postihla," popsal vzácný organismus Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Před miliony let vytlačily ostatní skupiny organizmů předchůdce žábronožek do extrémních biotopů. Všichni současní zástupci proto obývají tůně a kaluže, které se objevují třeba jen jednou za mnoho let a po naplnění vodou vyschnou tak rychle, že v nich nepřežívá téměř nic jiného. „To je důležité, protože žábronožky nejsou schopné jiným vodním živočichům konkurovat a pro mnohé představují snadnou kořist. Proto se s žábronožkou letní nesetkáme v tůních a kalužích, které mají dlouhou životnost a žije 
v nich a kolem nich řada konkurentů a predátorů. Daní za prostředí bez konkurence a dravců je ovšem jeho pomíjivost a nejistý čas jeho obnovení," dodává Miloslav Jirků.

Žábronožky na mnoha místech obývaly polní cesty narušené povozy. Ale změny a chemizace hospodaření je z krajiny zcela vytlačily. Poté se objevily ve vojenských újezdech, kam se jejich vajíčka dostala zřejmě na pásech tanků a v hrubých vzorcích pneumatik vojenských aut. Armáda žábronožkám tak vytvářela ideální podmínky. Dnes jsou 
k vidění právě ve vojenských prostorech, včetně těch bývalých. A právě velcí kopytníci svým pohybem pro žábronožky vytvářejí ideální prostředí.

První žábronožky vědci objevili v tůni, kterou loni na podzim vyhloubili pro zubry na pastvině u Benátek nad Jizerou. Následně se objevily v kaluži na cestě na pastvině v sousedství Milovic. „Jelikož velcí kopytníci do kaluží obývaných žábronožkami běžně vstupují, pijí z nich a vylučují v jejich blízkosti trus, nevěděli jsme, zda vzácným korýšům jejich přítomnost nevadí. Objevení se velkých počtů žábronožek v kalužích silně ovlivňovaných velkými kopytníky je proto dobrá zpráva," zdůrazňuje Miloslav Jirků.

Žábronožky jsou mistři extrémů, kteří si s vrtkavostí svého životního prostředí umí poradit. Mají mimořádně rychlý životní cyklus – vývoj od vajíčka po dospělce trvá za teplého počasí pouhé dva tři týdny. Samičky po dospění produkují velké množství ohromně odolných vajíček. Vajíčka jsou to téměř nezničitelná, bez problému přežijí desítky let úplné vyschnutí, sluneční výhně i hluboké mrazy. Trpělivě čekají, až zase naprší a uschne. Díky zvláštní kombinaci svých mimořádných schopností a velkých omezení obývají různé druhy žábronožek řadu bizarních biotopů od slaných jezer, dočasných kaluží vyprahlých pouští a stepí či záplavových oblastí řek po mrazové pustiny Antarktidy a vrcholků And. Žábronožka letní často sdílí stejné prostředí s dalším vzácným korýšem, listonohem letním.

Jak napovídá jejich jméno, žábra žábronožek jsou zároveň multifunkčními končetinami. Řady těchto nožek se pohybují synchronizovaně, takže to vypadá, jako by se po každé straně těla vlnila pentle. Multifunkční nožky naráz zvládají zajistit elegantní pohyb, dýchání i sběr potravy. Zbarvení těla žábronožek závisí na prostředí a typu dostupné potravy, kterou tvoří řasy a jiný organický materiál, který filtrují z vody či seškrabují ze dna. Žábronožka letní je poměrně velký korýš délky až 2,5 centimetru, kterého pozornější člověk nepřehlédne, pokud ovšem kouká ve správný čas do těch správných kaluží. Ty ale není snadné najít a žábronožky se navíc při nevlídném počasí či po dešti schovávají 
u dna.

Kde se vzaly žábronožky

Před miliony let vytlačily ostatní skupiny organizmů předchůdce žábronožek do extrémních biotopů. Všichni současní zástupci proto obývají tůně a kaluže, které se objevují třeba jen jednou za mnoho let a po naplnění vodou vyschnou tak rychle, že v nich nepřežívá téměř nic jiného. „To je důležité, protože žábronožky nejsou schopné jiným vodním živočichům konkurovat a pro mnohé představují snadnou kořist. Proto se s žábronožkou letní nesetkáme v tůních a kalužích, které mají dlouhou životnost a žije v nich a kolem nich řada konkurentů a predátorů. Daní za prostředí bez konkurence a dravců je ovšem jeho pomíjivost a nejistý čas jeho obnovení," říká Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.