Stoletá voda. Strašidelné sousloví, které vyhnalo z domovů stovky lidí na Nymbursku.

Nejvyšší stav vody v protékající Mrlině, nedokončená a leckde zřejmě nefunkční protipovodňová opatření. 
K tomu takřka historické hráze rybníků kolem Rožďalovic, které přívaly vody nevydržely. A vytrvalý, nekonečný déšť. To jsou hlavní příčiny katastrofy, patrně jedné z největších v celé republice v souvislosti se současnými záplavami. Jen málokde dopadli hůře, jestli vůbec někde.

Nejvíce postižení jsou bohužel už tradičně lidé ve Vestci a sousedním Křinci. „Nevěřím v Pánaboha, tohle by nám přeci nemohl udělat," konstatoval už ráno zoufalý starosta Vestce Jaroslav Janata. To ještě netušil, co čeká jeho obec za několik hodin.

Ve vedlejším Křinci se starosta ani nemohl dostat do úřadu. Před budovou se vytvořil rybník, který uzavřel náměstí z jedné strany. Další jezero uzavřelo výjezd z náměstí ve směru na Dymokury a také směrem na Rožďalovice. Jediným únikovým výjezdem zůstala silnice na Bobnice. „Tohle pamatuju jen jako malý kluk," bědoval zdrcený stařec, který sháněl ze všech sil pomoc u vedení městysu. „Do garáže nám stéká laguna vody spolu s koňským hnojem ze sousedství. Potřebujeme pomoc, musím najít starostu," pronášel skoro prosebným hlasem.

Bylo poledne, déšť stále bubnoval na střechy domů 
a nervy obyvatel.

A najednou se stalo něco, čeho se Vestečtí báli celý život, už odmalička. Břehy hrází přestaly pojímat miliony litrů vody, ta se neposlušně vydala mezi domy, kde začala žít vlastním životem. Lidé chytali do náručí zvířata a z vyvýšených teras sledovali dílo zkázy. Po zahradách plavaly nafouklé kopací míče, hračky i popelnice. Z kedlubnů 
v záhonech byly vidět pouze vodou zmítané listy, stromy začínaly až od korun.

Krušné chvilky začaly strážcům zákona. „Chodíme dům od domu, evakuovat budeme celou obec. Zůstávat tu je nebezpečné," vysvětlovala policistka a zvonila na zvonky stavení, kde zvěstovala zprávu o nuceném opuštění domů. Odpoledne zůstali ve vsi jen čtyři místní, kteří se odmítli vzdálit z rodného hnízda. „Vystěhovali jsme ledničku do patra, vylezeme si k ní a budeme čekat," říkal zatvrzele jeden z místních.

To už autobus čekal na první lidi s malým provizorním zavazadlem. Na nymburské ubytovně je čekala patrně jedna z nejdelších nocí v životě. Až úterý ukáže, jestli byla poslední.