U vína to není tak jako u piva. Vinař musí stále koštovat

Láska k vínu nemusí vždycky být od přírody, ale může se vytvořit někdy 
i z nutnosti. Ne jinak tomu bylo i u Vladimíra Šturma, který „zdědil" vinotéku po své manželce.

Téměř celý život se věnoval úplně jiné činnosti. Jeho hlavní profesí byly motory k motocyklům. Nyní má vinotéku na sídlišti v Nymburce a během pár let se z něj stal velmi slušný odborník na vína.

Když jeho paní, která vinařství vystudovala a vinotéku v Nymburce založila, zemřela, nevěděl o vínu téměř nic. Pak ale podle svých slov všechno „okoukal" a vyčetl 
z odborných publikací. Ještě za manželčina života se na rybách spřátelil s mikulovským vinařem Jindrou Neuvirthem, od kterého bere největší část vinařských lahůdek, které ve vinotéce nabízí. „Mám rád každé víno. U vína to není jako u piva. Pivaři si zvyknou na jedno pivo a to pořád pijí. Vinaři chodí koštovat. To je jako kdybychom jedli pořád svíčkovou nebo guláš a neochutnali bychom ryby. Každý správný vinař ví, jak má která odrůda chutnat a vybere si během ochutnávek to místo, kde mu chutná nejvíc," říká Vladimír Šturm.

Mít toho správného dodavatele je samozřejmě důležité, ale neméně důležité je umět se o víno, které se skladuje v sudech, starat. „Někteří vinaři mají víno přečerpávané do plastových nádob, na kterých je speciální poklička, která se posouvá, když víno v nádobě ubývá , aby tam nešel vzduch. My jsme zvolili už modernější způsob, kdy skladujeme víno 
v sudech. Natlačíme tam dusík, ten vytlačí vzduch. Dusík je jediný plyn, který na chuti vína nic nemění," má jasno vinař ze sídliště.

Vinaři jsou známí tím, že nejen koštují, ale také se rádi sejdou k příjemnému popovídání. A takovým místem vinotéka na nymburském sídlišti určitě je.