Vepřík: Když fotím, zavírám se do svého vlastního světa

Karel Vepřík je trochu upovídaný a to je pro rozhovor dobrá deviza. Občas jsem se do hovoru vmísil, jen na chvíli. Spíš jsem nechal mluvit hlavního aktéra. Toho elegantního, vtipného a pracovitého fotografa, který to chce dotáhnout dál, než jen na výstavu v Kongresovém centru. Na druhou stranu není megaloman a když se to nestane, svět se prý nezboří.

Ve třiadvaceti jste odešel 
z rodného Kladna do Prahy. Jaké to bylo?
Já už jsem předtím dojížděl za modelingem do Prahy. Hrál jsem v několika reklamách. Modelingem se ale nedá u nás uživit. Dřív fotili pouze opravdové modelky 
a modelové. Ve chvíli, kdy se rozrostly castingové a modelingové agentury, začaly na castingy chodit stovky lidí. Dostali se tam i lidi z ulice.

Jakou konkrétní reklamu jsme 
s vámi mohli vidět?
Dělal jsem minerálku Ondrášovku, pak v reklamě na vodku. Vystupoval jsem také ve videoklipu Why Go taneční skupiny Faithless. To byla pohoda, tančil jsem v tom klipu.

Která reklama byla nejvíc vidět?
Asi na tu vodku. Jsou tam výrazný ksichty a nejsou hlavně davový. Je to ojedinělý projekt a nehodí se pro každého. Fungoval jsem tam jako druhý hlavní herec. Představoval jsem módní ikonu, ta reklama byla laděná hodně do módy.

To znamená, že sám nefotíte dlouho?
Nefotím, tak pět šest let. Začalo to tím, že jsem pro jednu agenturu potřeboval svoje fotky. Tenkrát jsem dostal 
k Vánocům fotoaparát Olympus, takový kompakt (foťák malých rozměrů-pozn. aut.). Fotil skvěle. Já fotil i z krabičky od hermelínu. Tehdy jsem se nafotil a líbilo se to. Lidé z agentury mě požádali, jestli bych pro ně nechtěl vyfotit někoho dalšího.

S kým jste začal?
Byly to módní testy, trvaly asi tři měsíce. Fotil jsem modely a modelky a vycházely výborný fotky. To mě ale přestalo bavit. Pamatuju na jedinečného ředitele modelingový agentury, kterým byl Robert Vano. Ten měl na starosti pánskou sekci.

Kdy jste začal fotit své věci?
Hned po rozhodnutí, že nechci fotit pro agenturu, která vás tvaruje a tvaruje a nakonec výsledek práce je vlastně jejich a ne váš. Ztrácíte tam vlastní tvář. A to jsem nechtěl. Stále jsem fotil tím kompaktem, občas mi kámoš půjčil Canon zrcadlovku.

Co jste konkrétně začal fotit?
Všechno. Lidi, krajinku, portréty. K nim mám blízko. Reportáž mi nejde, to jsem zavrhl. Byla to taková zkouška. Ne kvůli penězům, i když je potřebujete. Bez nich se nenajíte. Ale chci, aby to byl hlavně koníček. Ve chvíli, kdy mě to přestane bavit, tak končím s focením.

Jak jste dlouho v Nymburce?
Necelé tři roky. Pracuju ve zlatnictví a na Boleslavské mám ateliér.

Vaší hlavní náplní je focení miminek. Proč jste zvolil právě je?
Já už jsem zkoušel fotit mimina dřív. Tomuto focení mimin se říká newborn. Fotím mimina hlavně proto, abych mohl dělat i jinou svou tvorbu, což je pictorial. Ten se vyznačuje snovým pojetím reálného světa.

V čem jste jiný v newborn? To přece fotí více lidí.
Myslím, že jsem jiný hlavně 
v tom, že si dělám všechno sám. Já si háčkuju i čepice pro ta miminka. Základ mě naučila babička, zbytek server youtube. Přišel jsem tomu na chuť.

Vzpomenete si na focení prvního miminka?
To jsem fotil kamarádce holčičku Emily, té bylo šest dní.

Fotí se tedy do kolika týdnů věku dítěte?
Fotím do tří neděl, to už je strop. Ono jde fotit i déle, ale mimina se už víc budí, jsou větší a nejdou skládat do určitých poloh.

V čem je to pro vás tak zajímavé?
No já jsem vlastně všestranný, dělal jsem ručně ex libris. To jsem zúročil v pictorialu, protože maluju negativy. 
A u těch miminek je to háčkování. To mě fakt strašně baví. Nejsem závislý na ničem. Čím ulítlejší čepice, tím líp.

Kolik máte čepic v ateliéru?
Mám jich na sto. Ale na každý mimino vytvořím novou čepici s tím, že si ji rodiče po focení odnesou nebo si můžou vybrat jinou, se kterou se fotilo. Nekončí pro mě, když odejdou z aťasu. Já si s nima vyměňuju maily ještě nějaký čas.

Mohou třeba nějak spoluvytvářet konkrétní čepici?
To ne, nechávají to na mně. Oni se zapojují do procesu focení. Podávají mi třeba čepice, nebo si mimčo fotí na mobil.

Jak dlouho trvá nafocení takové série fotek mimina?
Trvá to několik hodin, ale čistého času focení zhruba hodinu. Kolem focení se musí zajistit vše kolem miminka. To se vyspí, pak se musí nakrmit, odříhnout a můžeme pokračovat. Většinou platí, že nejhezčí fotky vzniknou 
v závěru focení. Není to pravidlo, ale bývá to tak.

Fotil jste mimina už v Praze?
Ano, ale u sebe doma, neměl jsem ateliér. Bydlel jsem poblíž hostivařské přehrady ve čtvrti Háje.

Měl jste nějakou výstavu?
Stal jsem se součástí výstavy více fotografů v Kongresovém centru v Praze. Já jsem tam měl krajinu, miminka 
a pictorial. To jsem ale ještě nevěděl, že se to tak nazývá. Jenže jsem měl rád vždycky starý věci. Bylo to něco, co se blížilo dnešnímu pictorialu. Jedna má fotografie se vydražila za hodně peněz, ale sumu neznám. Výtěžek 
z dražby šel na centrum pro slabozraké. Byla to fotka holky, který trčí palec z ponožek a v ruce drží konversky. Šlo 
o detail na nohy a fusekle, bez tváře. Výtěžek z dražby šel na centrum pro slabozraké.

Jak jste se dostal k focení pictorialu, tedy snových fotografií?
Měl jsem vždycky rád staré věci, už téměř v rozkladu. Můj kamarád Christian Tode mi ukázal nějaký fotky Lillian Bassman. To je analogová fotografka. Ukazoval mi starý foťáky a to mě zaujalo. Půjčil mi starý Zenit. Na něj jsem nafotil první film. Byly to akty. Fotil jsem na digitál 
a zkusil jsem je nafotit i tím Zenitem. Nakoupil jsem potřebné věci k vyvolávání filmu. Christian mi všechno vysvětlil. Šel jsem vyvolávat, ale z filmu nic nebylo, jelikož byl barevný a já ho vyvolával v černobílé vývojce. Usmál jsem se tomu a šel dál.

Preferujete černobílou nebo barevnou fotku?
To mi je jedno, i když poslední dobou jsem ve své tvorbě vyhraněnej na černobílou. Ale chtěl jsem trochu víc. Proto jsem začal malovat negativy.

Jakým způsobem?
Vlastně to začalo jinak. Upozornili mě na to mí psi. Všechno jsou náhody. Asi to tak mělo být. Měl jsem negativy na stole, ještě nějaký chemikálie. Chrti mi je zvrhli a vylili na ty negativy. Koukám na ty skvrny a povídám si: To je pěkný, to se mi líbí. No a dělám to dodnes (smích).

Jakým způsobem snímky domalováváte?
Normálně štětečkem, ale je to tak malinký, že to musím malovat pod lupou. Fotce dodávám texturu, starý nádech. To jsou rámečky s těmi jakoby ožranými okraji. Nikdy nevznikne dvakrát to samé. Co kus, to originál.

Co je to za chemikálie?
To vám nemůžu říct, to je mé know how (smích).

Blíží se současná tvorba vaší představě o focení?
Momentálně jsem spokojenější, než jsem býval. Když budu spokojený úplně, je konec.

Neláká vás například camera obscura?
Zrovna jsem si objednal krásnou pinholi (nebo také dírková kamera, bez objektivu s jediným otvorem – poz. aut.). Dřív jsem fotil z krabičky od hermelínu. Já jsem si obscuru objednal. Ona se dá vyrobit, ale já nejsem technickej typ. Obscura je cokoliv, kam se udělá miniaturní dírka špendlíkem. Tahle objednaná je profesionální, je tam posun filmu, i vodováha. Já chci jednou překonat ten foťák. Aby neříkali, ten má tenhle typ foťáku a fotí na tenhle film, ale: Hele, to fotil Karel Vepřík. S pinholí chci zkusit zátiší a uvidím, jestli dá něco mé práci. Pokud mi to s ní nepůjde, nevadí. Ona je sama o sobě tak krásná. Můžu si z ní udělat kasičku na drobný (smích).

Máte nějaké fotografy vzory?
Mám. Jsou to Edward Steichen, Alfred Stieglitz, Julia Margaret Cameron, či Tia Danko ze Slovenska. Ta nepotřebuje podpis, to je ona.

Jaký máte názor na Jana Saudka?
Pro mě fenomén není, Myslím, že ho udělaly média, nic proti jeho práci. Já mám některou jeho práci rád. On to má záměrně postavené na tom šokovat, je to jeho styl. Pro mě je fenoménem fotograf Josef Sudek. Ten patří taky k mým vzorům. Jeho tvorba je nenásilná, krásná, má ducha. Lidi se dneska drží jako dogmatu toho, že fotka musí být ostrá, dobře kompozičně zachycená. Josef Sudek posunul fotku dál.

Když fotíte, neproběhne vám hlavou, že už to někdo takhle nafotil?
To ne, musíte tam dát tu přidanou hodnotu. V mém případě je to malování negativů. Ale doufám, že to není jen tím malováním.

Čím vám učaroval Nymburk?
Já jsem ve znamení ryb a to jsou snílci. Mám rád ten úprk od reality. Tvrdou realitu mám ve svém hlavním zaměstnání, ale když fotím, zavřu se díky ateliéru do svého světa a tam jsem svůj. 
V Nymburce mám místa, který se mi líbí, třeba park Ostrov. Také jsem fotil jako pictorial mosty. Některý objekty fotím několikrát.

VIZITKA – KAREL VEPŘÍK se narodil 13. března 1982 v Kladně. Vystudoval management obchodu a nástavbové studium Evropské unie završené mezinárodní zkouškou z angličtiny. Do třiadvaceti žil v rodném městě. 
V Praze se živil modelingem na přehlídkách, vystupoval v reklamě. Po čtyřech letech se zabydlel na Nymbursku, nyní žije v Jizbicích. Fotil titulku pro kolekci Nynpha 2012 italského návrháře Vito Dell´Erba. „Byla to skvělá zkušenost a hlavně prestižní záležitost. Tady nejde o peníze, ale o to, že vás vůbec osloví a můžete pro něho pracovat. A pokud to použíjí, což se v mém případě stalo, tak máte vyhráno," řekl mimo jiné Vepřík. Jeho fotografie naleznete na www.karelveprik.com a www.newborns.freepage.cz.