Sokolský slet zaplnil v Poděbradech hřiště 
i tribunu do posledního místečka

Letos si připomínáme 150 let od založení Sokola. Je to jedna z nejstarších sportovních organizací u nás i ve světě. Sokolská župa Tyršova, Tělocvičná jednota Sokol Poděbrady si to vzala hezky k srdci a uspořádala
v neděli na hřišti Slovanu Sokolský slet.

Všechno začalo u sochy krále Jiřího, kde je i pamětní deska připomínající vítěznou bitvu našich vlastenců u Zborova 2. července 1917. V řadách legionářů bylo totiž mnoho Sokolů. Zde položili zástupci sportovní organizace věnec. Následně zazněl Smuteční chorál Františka Kmocha.

Městská hudba Františka Kmocha pak šla v čele průvodu přes most až na hřiště Slovanu. Průvodu se zúčastnili cvičenci sokolského sletu.

Jeden ze sokolských praporů nesl i Sokol Jiří Havlík, vystupující ve dvou skladbách, a to Jen pro ten dnešní den a Chlapáci III. „Cvičili jsme v sokolovně od podzimu. Sokol jsem odmalička. Můj táta byl jednatelem Sokola na Semilsku. Státní moc ho zavřela za protistátní činnost, ale to je dlouhý příběh. V 90. letech jsem se v Rakousku zúčastnil Gymnaestrády," pochlubil se Havlík.

Své pocity ze sletu vyjádřil i náš dopisovatel, Sokol Josef Bubeník. „Brala mi dech celková atmosféra. Zvláště symboly československých legií mi připomněly slova prvního prezidenta Masaryka: Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa," vnímal Bubeník.

Podle něj velký zájem o sokolskou organizaci něco znamená. „Ze všech skladeb mě nejvíce vzaly nejmenší děti. Cvičení rodičů s dětmi mi připomnělo moji někdejší profesorku z fakulty Janu Berdychovou, která tento způsob pohybové aktivity „vynalezla". Kdyby byla v neděli s námi v Poděbradech, měla by radost, že její myšlenka dál žije. Někteří senioři, kteří cvičili, zažili všesokolské slety v letech 1938 a zvláště pak v roce 1948. A to byla tenkrát síla. Pojem láska k vlasti nebyl prázdný a stvrzoval se krví a životy," popsal své pocity Josef Bubeník.

Alfou a omegou celé akce byla Věra Doležalová, cvičící v úvodní skladbě Jen pro ten dnešní den, složené z melodií ze starých filmů. „Skladba má kolem osmi minut, předváděčku jsme viděli v roce 2010 v Praze. Jsem Sokolka od svých deseti let, cvičila jsem 
i na Spartakiádě," vyhrkla ze sebe Doležalová a už musela na hřiště.

Ve skladbách se střídali malí i velcí, cvičilo se i společně.
Cvičenci používali rozkládací žíněnky nebo netradiční náčiní pojmenované kulón, znázorňující planety.