SLOUPEK: Na naši Bohemku 
zase do Ďolíčku

Paradoxně to ale některým fanouškům nevadí. Jejich milovaná Bohemka se vrací hrát své mistráky do vršovického „Ďolíčku". Ten museli hráči opustit, protože stadion již nesplňuje podmínky pro první ligu.

Jsem Bohemák od dob, kdy jsem začal v necelých deseti letech vnímat fotbal v televizi a viděl Antonína Panenku kopnout „vršovickým dloubáčkem" vítěznou penaltu 
v Bělehradě. Přitahovala mě ale i jinak. Bylo to nevyslovitelné, nevěděl jsem přesně, co mě tak vine k tomuto klubu. Klučičí hádky, kdo je Sparťan, kdo Slávista, se mě netýkaly. Za mnou vždycky vlála neviditelná zelenobílá šála.

Začátkem týdne se v Ďolíčku začaly prodávat permanentky na druholigovou sezónu 2012/2013. Hned první den se prodalo historicky nejvíc permic v novodobé historii klubu. A zase bude plný „Ďolíček", o pauze chleba se sádlem a prostě báječný pocit sdílený s ostatními „klokany".

Ostatně dres s klokanem na prsou má svou zastávku i na Polabanu v Nymburce. Když tu před lety hrával slavný Přemysl Bičovský, přivezl dresy Bohemians, jež už slavný klub nepoužíval. Polaban v nich hrál. A Bíča kopal pořád výtečně, přehrál některé mladé hráče svou chytrostí.

Sympatické mi na Bohemce je i to, že fandové jsou jedna rodina. Stadion v Ďolíčku je v úzkých, oni se na něj prostě skládají. Nevídaný jev.

Vnímám fotbal i hokej jako společenskou událost. Koukám, kde co lítá, a ani nejsem moc naštvaný, když prohrajeme. Atmosféra pospolitosti je podobná té sametově revoluční. Jsem zamilovaný klokan.

lukas.trejbal@denik.cz