Kutík: Co tu děláte, vždyť máte být těžce nemocný

Ten odchází z radnice po dvaceti letech, výsledky komunálních voleb ho neposlaly ani do zastupitelstva. Je zklamán nebo to bere sporovně? Cítí se jako politický dinosaurus? Vše se dočtete v následujícím rozhovoru, kde nic nebylo tabu. „Odpovím na všechno,“ řekl hned od dveří starosta Kutík.

Dvacet let jste vedl město. Ve volbách jste se nyní nedostal ani do zastupitelstva. Cítíte zklamání?
Počítal jsem ještě se čtyřmi roky, že dostanu šanci, ale jsem realista. Každé volby jsou znamením, že tady člověk nemusí být. Dostali jsme méně mandátů, než jsme zvyklí. Hodně lidí z kandidátky se v zastupitelstvu a ve vedení města udrželo dlouhou dobu.

Pro vás je to ale konec. Co teď bude dělat bez radnice pan Kutík?
Obávám se trochu prázdnoty, protože jsem tvůrčí člověk. Mě práce na radnici bavila. Ze začátku jsem tu byl skoro by se dalo říct nasazený. Mám město v srdci, těšilo mě, když jsem mohl být prospěšný. Myslím, že se za mého starostování udělalo ve městě hodně.

Stále ještě normálně starostujete?
Jistě. Mám z práce uspokojení. Já nemám žádné mindráky, že bych se do něčeho namočil. Radnici jsem uhájil jako čistou. To je jeden pohled. Druhý je ten, že je stále co dělat v momentě, kdy je připravená spousta projektů. Nejsem z těch, který by řekl: Tak jste mě zlikvidovali, tak si tady dělejte co chcete. Chci připravit rozpočet na příští rok. Pak už je to na novém vedení. Projekty předám, aby dotyční věděli, oč jde.

Co budete tedy dělat?
Já si můžu například zažádat o důchod. Dodneška jsem to neudělal. Vždycky mi bylo proti srsti brát důchod a ještě plat. Myslím, že na domě je práce minimálně třičtvrtě roku. Chci novou fasádu a dole zprovoznit obchod. Buď sám nebo ho pronajmu. Trochu mám obavy, abych neztratil pracovní návyky, poněvadž to je konec.

Nechovali jste se ve vedení poslední dobou tak, že je přece samozřejmost, že se tam udržíte?
Domnívám se, že ne. Naopak za poslední volební období se udělalo nejvíc viditelných věcí. Měli jsme nejlepší kandidátku za ta léta. Omladili jsme. A řekl bych, že jsme vedli nejlepší kampaň, včetně našich letáků s karikaturami.

Dobře, všechno nejlepší, ale výsledek to nepřineslo.
Je to tím, že hodně voličů ODS je dnes zangažováno ve svých stranách a hnutích. Kolem nich jsou rodiny a přátelé a ti můžou volit jiné, než ODS. Centrum města většinou hlasovalo pro nás, ale změnilo se to. A pak to mohly zapříčinit pamflety, které chodí před volbami. Uvažuji o jejich zveřejnění v novinách. Den před volbami přišlo například, jak je možné, že město investuje do domu, který sousedí s mým. Nebo že vlastním bývalý Kovopodnik a nechal ho opravit za peníze města. Nic z toho není pravda.

Cítíte se jako politický dinosaurus, jak rád nazývá dlouholeté politiky Radek John?
Určitě ne, já jsem naopak z těch, kteří se snaží přinášet nové myšlenky. Jsem proti starým postupům. Snažím se prosazovat mladé lidi.

Občas se mluvilo o tom, že trpíte nějakou chorobou. Jste nemocný?
Ne, nejsem. Měl jsem chřipku proboha. Můžu ale uvést takovou perličku. Před čtyřmi lety jsem přišel k volbám a říkali mi: Jé vy jste přišel, prý jste těžce nemocný. Tahle zpráva koluje záměrně. Letos jsem šel v sobotu v poledne volit a zase: Jé, vy jste přišel, prý nemůžete na nohu, skoro chodit nemůžete. Kdyby ta choroba (kolovala „zaručená“ zpráva, že starosta Kutík trpí Parkinsonovou chorobou – pozn. autora) u mě propukla, tak za těch osm let, co to někdo šíří, už jsem dávno mrtvý.

Když se řekne Nymburk, jaká osobnost vás napadne? Střelte.
Napadne mě spisovatel Bohumil Hrabal, v současnosti Miroslav Jansta, který Nymburk přes basketbal vytáhl do světa.

Když se řekne Nymburk, jaké místo vás napadne?
Pro mě to byla dříve Réma, kde jsem trénoval basket, ale nejen kvůli basketu. Tam jsem trávil hodně času. To už jsem byl ve funkci a myl jsem tam záchody, protože nikdo nebyl. Dneska rád zajdu pod hradby a nebo na cyklostezku podle Labe.

Co považujete za svou éru za největší úspěch a prohru?
Za největší úspěch považuji skutečnost, že se podařilo dokopat silniční obchvat. Mohl být daleko dřív, ale vznikla iniciativa, která tomu zabránila. Zaplaťpámbu, že se to z eurofondů mohlo zaplatit a dokopat. Žádnou velkou prohru nevidím. Mrzí mě Nároďák, že ještě není, to je skvrna na tváři města. S tím souvisí sál, protože vlastně v tuto chvíli nemáme v Nymburce žádný. Nyní si myslím, že z rozpočtu už by se na rekonstrukci Nároďáku mohly najít peníze. Větší investiční akce jsou za námi. Za čtyři roky se to dá, doporučím zastupitelům zainvestovat Nároďák.

V Reflexu vyšel článek o tom, že jste minimalizoval korupci na radnici.
To mě potěšilo. Táta byl evangelík a ten mi tu poctivost vtloukal do hlavy. Já jsem mírně věřící, ctím jistá pravidla. V komisích jsou neustále jiní lidé. Pokud jsem se domákl, že někdo nehraje čistě, bez milosti musel odejít. Ze začátku, to jsem byl ještě předseda MNV, se to stávalo.

Proč jste vyhlásil embargo na to, že nesmí nikdo z radnice mluvit s novináři. Jen vybraní lidé.
Někde mají pouze svého tiskového mluvčího. Domnívám se, že je to dobře. Ostatní lidé nemají potřebné informace. Jsou to státní úředníci.

Téměř celý život jste spjatý ve městě s basketbalem. Hlavně jako trenér. Kdy jste sám začal s basketem?
Založili jsme uliční družstvo. V podstatě jsme nevěděli, kde se basket hraje. Udělali jsme si u nás na dvoře koš a honili se s míčem, teď se tomu říká streetball. To nám mohlo být kolem deseti let. Od šestnácti let jsem hrál, pak dělal hospodáře a trenéra. Aktivně jsem hrál 2. ligu do roku 1969. Nyní trénuji mužstvo žen. Přišly mladé dívky a celé se to oživilo.

Lidi vám dnes basketbal vyčítají. Že se do něho hodně investuje.
Za prvé, víc se ve městě investovalo do hokeje, jak do basketu. Jinak si jede ze sponzorských peněz. Vyčítají mi ho nejvíc volejbalisté, kteří pro samotný sport nic neudělají. Chybí tu družstvo mládeže. Když hráli první ligu, tak byli samozřejmě podporováni. Možná vic, než dneska basketbal. Paradoxně, když šel nymburský basket nahoru, jediný jsem byl proti dotacím. Basket si vede dobře v ženách i v mládeži. Každý vidí jen ty 4 miliony, které jim město poskytuje.

Co tolik diskutovaný aquapark, na který nemůžete sehnat spoluinvestora?
Já tomu říkám raději koupaliště. Je to v podstatě krytý bazén, který ovšem v létě bude mít otevírací střechy i stěny. Je potřeba v místě parkoviště a halu pro tenis, volejbal a další sporty. Je to hodně peněz, ale nyní se připravuje projekt, který řeší stavbu v etapách. Pořád je myšlenka sehnat investora.

Nějaké hříchy mládí…
Já jsem tak čistý (smích). Jako lilie, to myslím vážně. Já byl slušňák. Ale chodil jsem za školu na průmce. Byli jsme parta a když se řeklo, že nejdeme do školy, nikdo nešel. Nymburáků jezdilo do Boleslavi spousta. To se rozhodlo třeba těsně před Boleslaví. Chodili jsme k Jizeře, nebo na kopec.

Kdy se uskuteční zastupitelstvo, na kterém se rozhodne o novém starostovi?
Předpokládám, že to bude v pondělí 15. listopadu. Tam by to mělo dopadnout, nebo nedopadnout. Situace je zatím patová. Já vím, že dokáží vést město lidi z provozu jako je Petera nebo Vocásek. My jsme proslavení tím, že máme zastupitelstvo doktorů.

Preferujete korektní politiku? Existuje vůbec? Pollitika je přece špinavá záležitost.
Že je špinavá je takové klišé. Říká se, že jsme všichni korupčníci. Já bych rád věděl, na kolika radnicích berou úplatky. Jsem přesvědčen, že neberou, nebo jim to nemůže projít. Možná je to ovlivněné velkými městy, tam si to neumím představit, to se přiznám.

Korupce má prostě na nymburské radnici zavřeno.
Zcela rozhodně. Zkoušeli to na mě tři lidi, slušně řečeno jsem je vyprovodil.

Co si myslíte o provázanosti Miroslava Jansty s tehdejším králem podsvětíFrantiškem Mrázkem? Jaroslav Kmenta ho ve své trilogii o Mrázkovi několikrát zmiňuje.
To nevím. Co vím je, že taková provázanost v politice existuje. Pan Jansta není sám. Nikdy ale nikdo nepřišel na radnici, abychom mu něco dohodili.

V čem vás Nymburk uchvacuje, zklidňuje?
Je to dlouhodobý charakter města, možná je to jeho původní sevřeností v hradbách. Na Vesláku a Rémě lidé pěstovali a pěstují sport, vyhoví si a jsou slušní. Scházeli jsme se tam samí kamarádi.

Jak na vás působil za komunismu hanlivý název Jakešova Lhota? Byl jste antikomunista, nebo jste tak proplouval režimem?
Já jsem neproplouval. Hájil jsem si své názory. Říkali mi také zastánce chudých. Nikdy jsem nebyl ve straně, nebyl jsem ani v Pionýru. Ale to mi bylo líto, mě tam totiž nevzali. Ostaní děti si chodily někam hrát a já jsem s nima nesměl. Jakešova Lhota nikomu nepřidala na náladě. Ke všemu ta všudypřítomná šeď, až děsivá. Přispíval k tomu ale výrazně kouř z žosáckého komína. Já šel ráno do práce a měl jsem černý límeček. Popílek byl cítit všude.

Existuje pro vás nějaký symbol střídání režimů v roce 1989?
Takovým znakem jsou pro mě benzinky. Hráli jsme tehdy s holkama zápas někde ve Francii a tam už byly ty pumpy na dnešní úrovni u nás. Ony byly zvyklé se tam umýt, upravit. Vracíme se ze zápasu a v Plzni jsme zastavili u benziny. Chudák jedna holka tam zapadla do kopřiv. Mám prostě dobrý pocit z benzinek pokaždé, když někam jedu.