VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zatím se nemusíme chodit smát až do země krále Miroslava

Činěves -Rozhovor s činěveským filmařem samoukem a autorem místního fenoménu – Činěmatografu – Jiřím Maškem:

26.8.2011
SDÍLEJ:

Jiří Mašek se na svět a Činěves dívá často skrz kameru. Foto: Deník/ Olga Havránková

Bylo nebylo, ale spíš bylo, než nebylo. I tak by se dal popsat pohled na svět v obci Činěves svérázného kameramana, střihače, zvukaře i režiséra, zkrátka filmaře samouka v důchodu, Jiřího Maška. Ve svém domácím ateliéru s počítačem, televizí a kamerou nechává vznikat dokumenty z dění v obci lidem na památku, ale zároveň jim nastavuje zrcadlo, vedení obce nevyjímaje. Postřehy z místního života zasazuje třeba do rámce starých televizních týdeníků a úpravou ve speciálních programech je výsledkem kontrast nebo naopak úsměvné podobnosti. Mezi ukázkami, které najdete na webových stránkách www.cinematografstranky.er.cz, jsme si povídali s novodobým video – kronikářem, bajkářem, animátorem i dokumentaristou Jiřím Maškem.

Co je to Činěmatograf?

To je takový výmysl. Začalo to, když měl kamarád v Činěvsi hospodu s místností, kde se daly promítat filmy. Koupili jsme projektor, že tam uděláme minikino. Asi v roce 2007 jsme založili rybářský spolek a já jsem jim začal dokumentovat závody, brigády a akce. Vždycky jsem se posmíval lidem, kteří jen sedí u počítače. Jakmile jsem si pořídil kameru a počítač se střihovým programem, stal jsem se taky jejich otrokem, protože technika se pořád vyvíjí a vylepšuje a člověku nezbývá, než se tomu neustále věnovat.

Vlastně jste začal dokumentovat život v obci na video. Jste takovým novodobým video – kronikářem.

Nejen to. S klukama jsme začali předělávat staré televizní týdeníky a dávat do nich nový obsah. Třeba pod mluvené slovo jsme vložili vlastní obraz. Kamarádovi jsem slíbil, že z něj udělám Zápotockýho, tak jsem ho střihnul do proslovu. Já jsem měl sen, zahrát si v Sedmi statečných a je to uskutečnitelné. Filmy z padesátých let jsou drsné, třeba o tom, jak rozkulačovali vesnici, tak jsem do něj střihl místní sedláky a vytvořil starý, poškrábaný film v počítačovém programu.

Promítali jste i tyto filmy veřejně?

Než kamarád o hospodu přišel, promítali jsme to tam. Potom jsme se přestěhovali do Sokolovny nahoru, kde bylo promítací plátno. Ale upřímně řečeno, moc velký zájem o to nebyl, protože místní radši koukají na televizi. Větší zájem měli o natáčení velkých akcích v obci, které za to stojí, jako Dětský den, dětské rybářské závody, volejbalový turnaj. V sobotu jedeme na minigolfový turnaj do Nymburka. Jezdím s nimi a všechno točím.

Kde je to vše ke zhlédnutí?

Když materiály zpracuji, sestříhám, přidám titulky, hudbu, vyvěsím filmy na svůj web a na webové stránky obce. Za celý rok pak nahraju všechny záznamy na DVD a mají to k dispozici. Stále se také promítá veřejně.

Co všechno najdeme na webu cinematografstranky.er.cz, potažmo na Facebooku?

Dávám tam kromě filmů zprávy, informace a přehled, co se bude dít v obci a různé přehrávače s videem z akcí. Mám tu i místní občanské sdružení, faru, ryby, které se chytly, rybářský řád. Mám tam také místní činěveskou televizi, kde si dělám srandu například z místního věčného nespokojence. Je to takový kverulant. Naposledy si vymyslel, že obnoví fotbalové družstvo. První, co udělal, bylo, že navozil na hřiště vojenské maringotky. Nejspíš jako zázemí. Teď to tam vypadá jako vojenské ležení. Můžeme se na to kouknout. (Pouští úryvek z dobového německého dokumentu, zasazeného do prostoru dnešního činěveského hřiště. Ve výsledku vidíme, jak německá letadla startují ze hřiště s maringotkami v pozadí.) Když už tam dělá vojenské polní letiště, tak má mít vojenské letiště. Udělal jsem sestřih z německého týdeníku.

Znáte reakci dotyčného na takovou satiru?

No, je naštvaný, radši na to nereaguje. On už mě taky udal, že si z něj dělám legraci a nabádám k tomu ostatní. Tak jsem si říkal, že se asi budeme muset chodit smát do země krále Miroslava, jako v té pohádce. Podle mě trpí paranoidní psychózou, ale nikde ho nejmenuju. Místní, kteří vědí, o co jde, těm se to líbí. Vidím na stránkách počet přítupů.

Takže kromě vtipných postřehů a snad se dá říct video – bajek spolupracujete také přímo s vedením obce a zveřejňujete informační materiály?

Určitě, když chce obec něco dělat, měla by s tím nejprve seznámit lidi. Teď je aktuální rekonstrukce špejcharu (bývalá sýpka, pozn. red.), na kterou už si obec zažádala o dotaci. Měli by ale najít využití a přišli na to, že v okolí nikde není muzeum rybářství. To si dnes málokdo uvědomuje, že tady historicky byla velká rybníkářská oblast. Dostanou asi tři miliony. Jde hlavně o to, aby ten špejchar nespadl. Lidé mohou namítat, že jsou tady důležitější věci, ale ne na všechno vám zrovna dají dotaci.

Kolik hodin denně Činěmatografu věnujete?

To se dá těžko říct. Jsem v důchodu a ničemu jinému se vlastně nevěnuju. Takže u toho doma sedím i celý den, zvlášť když mám něco natočené a stříhám. Narazil jsem na takový zvláštní paradox: když vytvořím nějakou legraci, která se mi hrozně líbí, zjistím, že lidem ani moc ne. Naopak, když natočím podle mě koninu, lidi jsou z toho unešení. To je úděl nás umělců (smích).

Jste činěvěským rodákem?

Ne, pocházím z Prahy – Hlubočep. To je legrační, že v Praze mě všichni považovali za burana z okrajové části a když jsem přijel do Činěvsi, měli mě všichni za Pražáka. Deset let jsem odtud dojížděl do Prahy do práce. Kdo tvrdí, že si na vstávání lze zvyknout, tak kecá. Ve čtyři hodiny autem do Nymburka, vlakem do Prahy na Masaryčku, metrem na Smíchov a dál autobusem. Jakmile se naskytla možnost jít do důchodu, šel jsem.

Co bylo vaším zaměstnáním?

Nejdřív jsem byl voják, potom mě naštvali. Myslel jsem si, že po sametové revoluci bude s komunismem konec a ono ne. V devadesátém třetím jsem odešel do civilu u vojenské správy. Potřebovali mechanika na ústřednu. Pak jsem si spočítal, že po sedmnácti letech vojenské služby mohu odejít dříve do důchodu. Sice mi ho trochu zkrátili, ale není podstatné jak vysoký důchod člověk bere, ale jak dlouho ho užívá.

Takže s technikou jste se kamarádil dlouhodobě.

Ještě s hlubočepskými kamarády jsme jezdili odpočívat k rybníku do Písku. Tam jsem natáčel ještě na osmičku film. To byla příšerná práce. Sestříhat, slepit, co jsem zkazil, to se vyhodilo, ale zaplatit se to muselo. Dávalo se to vyvolávat. A bylo to bez zvuku. Tak jsem si vymyslel nahrávky, které nějak odpovídaly dění na plátně a pouštěl jsem je k filmu z magneťáku. Oboje ale běželo jiným tempem, takže jsem u toho seděl a brzdil zvuk. Dnes si zvuk přizpůsobím, jak chci.

Reagujete na aktuální dění. Jaké máte fimové plány do budoucna?

Dokonce jsem získal originál zelené plátno, díky němuž za sebe můžeme promítnout různé pozadí, takže budeme zkoušet točit filmy, novinky. Dělám i sestřihy z fotbalových utkání. To na web přitáhne pozornost. Je pravda, že lidé rádi někde vidí svoje obličeje. Před volbami jsem reagoval na klip Mádla a Issové. V celku jsem s tím souhlasil, ale naštval mě nějaký komunista, který na to reagoval v diskuzi a také když si mladí myslí, že staří jsou hloupí. Tak jsem natočil klip Přemluv bábu, dědka nech bejt. Podívalo se na něj čtyřiačtyřicet tisíc lidí. Teď máme vymyšlený rap starého dědka, jako klip. Musíme být ale opatrní na autorská práva, hlavně americká.

Přestože na problémy poukazujete s uměleckou nadsázkou, museli už se lidé ohradit nebo vám to vrátili?

Ale tak člověk si ze sebe taky musí nechat udělat legraci, když si jí dělám z jiných, musím to vydržet i já. Nanejvýš mě natočili, když jsem usnul. Aby si nemysleli, že jsem srab, sebe ze záznamů nevystřihávám.

VIZITKA JIŘÍHO MAŠKA:

Jiří Mašek (59) pochází z Prahy, byl vojákem a poté civilním zaměstnancem vojenské správy. Před rokem 1980 koupil v Činěvsi chalupu, kterou se ženou předělali a po jejich rozchodu odešel z Hlubočep do Činěvsi. S natáčením začal už na osmimilimetrový film, dnes přešel na digitál. Stal se takovým třetím okem obce, kde natáčí věci hezké i nehezké a dává je v souvislostech na odiv nejen místním. Na stránkách Činěmatografu přináší nejen přehled událostí do budoucna, ale i zpětně ve videích. Jak říká, bez legrace to nejde, takže zveřejnil krátké filmy jako U nás před volbami, U nás po volbách, Činěveský nočníček místo večerníčku. Má dvě dcery, které počiny svého otce sledují, stejně jako jeho tatínek.

Autor: Olga Havránková

26.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Olivia Prokopová se svojí vzácnou trofení

Středočeským sportovcem roku je Prokopová, Barák je Hvězdou Deníku

JAKUB NOVÁK získal druhé místo v krajské soutěži mladých automechaniků v Čáslavi.

Jakub Novák uspěl v krajské soutěži automechaniků

Takhle parádně to asi dlouho netrefím, usmíval se Grospič

Poděbrady /ROZHOVOR/ – Utkání si užíval stejně jako všichni jeho aktéři. Fotbalový útočník Bohemie Poděbrady MARTIN GROSPIČ rozhodl utkání krajské I.A třídy ve Velimi, které přímým přenosem vysílala Česká televize. Poděbradský snajpr dal druhý gól svého mužstva a díky tomu Poděbrady u soupeře vyhrály 2:1. „Užíval jsem si to hrozně moc," byl po sledovaném zápase spokojený autor vítězné trefy.

Peníze ukradl bývalý zaměstnanec řeznictví

Nymburk - Provozovna řeznictví na Zbožské ulici se stala cílem zájmu nejen veterinářů, kteří našli uvnitř katastrofální hygienické prostředí, ale navštívil ji i zloděj.

AKTUALIZOVÁNO

Mají autobusáci důvod ke stávce? Rozhodnou se sami

Střední Čechy – Dostaneme se za týden do svého cíle? Tuhle otázku si nyní kladnou lidé dojíždějící veřejnou dopravou do škol, do zaměstnání – či třeba k lékaři. Na protest proti nízkým mzdám řidičů autobusů vyhlásilo předsednictvo Odborového svazu dopravy celostátní stávku. Den D? Čtvrtek 6. dubna. Hodina H? 0:00–24.00. Po celý den; od půlnoci do půlnoci.

Klíšťata se probudila. Je nejvyšší čas na očkování

/ANKETA/ - S jarním počasím se do přírody vrátilo i nebezpečí v podobě zákeřných klíšťat, která přenášejí nebezpečné nemoci. Lidé by měli být opatrní od jara až do podzimu především v listnatých a smíšených lesích, na pastvinách, zahradách i v parcích.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies