V posledních letech absolvují každým rokem někteří studenti středních i vysokých škol část své výuky v zahraničí. Vyjíždějí nejen do evropských zemí, ale i do těch vzdálenějších. Řada studentů se tak dostala
i do Spojených států amerických. Patří mezi ně i Lucie Holobradová, studentka pražské Vysoké školy ekonomické.

Jak se stalo, že jste odjela studovat do USA?

Všemu předcházelo poměrně náročné výběrové řízení. Zájem o studium v zahraničí je poměrně velký. To znamená, že každý, kdo se chce o studijní pobyt ucházet, musí projít přísným výběrovým procesem. Naše škola má v mnoha zemích partnerské univerzity, ve kterých jsou vyjednána studijní místa. Ale musím poznamenat, že o některé zahraniční školy zájem není a naopak o jiné zase značný. Většina studentů chce vyjet do anglicky mluvících zemí jako je Velká Británie, USA nebo Kanada. Nejprve mě čekal test. Část zkoušky je založena na prověření všeobecných znalostí a rozhledu, ve druhé části se ověřují jazykové znalosti 
a povědomí o anglicky mluvících zemích. Následoval pohovor prověřující motivaci studenta a také jeho schopnost mluvené angličtiny. Do výsledku zasahoval též studijní průměr. V mém případě vše nakonec dopadlo dobře 
a já se mohla připravovat na cestu. Ještě doplním, že náklady (asi z 30%) byly hrazeny ze stipendijního fondu školy.

Napadlo vás, že by tento záměr nemusel vyjít?

Upřímně řečeno, ani jsem 
s úspěchem moc nepočítala, zmíněné testy byly opravdu obtížné. Ale proč nevyužít nabízenou šanci. Nezájem bych si mohla někdy v budoucnu vyčítat. Z Fakulty financí a účetnictví, kterou studuji, moc zájemců do zahraničí nevyjíždí. Největší zájem se hlavně projevuje na Fakultě mezinárodních vztahů.

Čekala vás tedy dlouhá cesta, dlouhý let do Spojených států…

Musím se přiznat, že šlo vlastně o můj první let. Náš let do amerického města Denver ve státě Colorado trval 
s mezipřistáním v Londýně přes šestnáct hodin. Na letišti mě už čekali zástupci školy, která nese název University of Northem Colorado a sídlí 
v městě Greeley. Samotné přijetí bylo bezprostřední, milé a srdečné. Ale únava se dostavila, takže jsem byla ráda, že mám cestu za sebou. 
V univerzitním campusu jsem doslova padla únavou.

Co vlastní studium, je náročnější, nebo srovnatelné s naším?

V podmínkách pobytu stálo, že se mám do Greeley dostavit asi týden před zahájením studia, aby se v klidu vyřídily všechny náležitosti 
a formality. Samotné studium bylo pro mě docela šok. Těžko ho mohu srovnávat 
s naší vysokou školou. Typem výuky se spíše blíží naší střední škole. Jak známo při vysokoškolském studiu 
u nás, ale i jinde, se chodí na přednášky, na cvičení a podobně. Vyučovaný předmět se objeví v rozvrhu obvykle jednou týdně, tam třeba třikrát. Dále studenti dostávají domácí úkoly, které musí vypracovat a stále se píší nějaké testy, na programu jsou vedle individuálních i skupinové projekty. Čili studium asi není těžší než u nás, pouze způsob předávání informací je jiný. Ve třídách je tak 20 až 25 studentů, u nás sedí na přednášce třeba i tři sta posluchačů. Z toho potom vyplývá i jiná úroveň vztahů mezi žáky a profesory.

Máte nějakou osobní zkušenost?

Nedovedu si například představit, že by mě tady můj profesor pozval k sobě do rodiny na grilování, a takových příkladů by se našlo více. Přístup pedagogů ke studentům je ve Spojených státech zcela jiný.
U nás si zachovávají patřičný odstup, tam s námi jednali jako rovný s rovným. Američtí profesoři navíc mají skvělá spojení s praktickým životem a například dokáží končícím studentům nabídnout konkrétní pracovní pozice.

Co americká angličtina, nepůsobila vám problémy?

Vlastně ani ne. Například Britové mají svůj silný přízvuk, ale tam jsem v tomto směru nějaké velké problémy neměla.

Studují tam zájemci z dalších evropských nebo i jiných zemí?

Studentů z jiných zemí tam bylo poměrně hodně, ale byli spíše roztroušeni po všech fakultách. Do některých hodin se mnou chodila i jedna Češka a také Ital.

Co profesoři, brali třeba nějaký ohled na to, že nejste 
z Ameriky?

Samozřejmě, že profesoři byli zvědaví, odkud přicházejí jejich žáci. To znamená, že po skončení vyučování měli zájem o bližší rozhovory. Dokonce profesor, který přednášel finanční management, měl babičku, která pocházela od Plzně. Jinak žádné úlevy pro zahraniční studenty nejsou. Dokonce přísně hodnotili gramatické chyby, čili ohledy se na cizince vůbec neberou.

Jakým dalším aktivitám se tam studenti hlavně věnují? Mám na mysli kulturní, sportovní nebo společenské záležitosti.

Ale určitě, možností různého vyžití je tam mnoho. Zmíněný campus je vybaven moderním sportovním areálem včetně plaveckého bazénu. Ovšem z předmětů, které jsem studovala, jsem si odnášela tolik domácích úkolů, že na nějaké vedlejší aktivity moc času nezbývalo. Na jiných fakultách měli studenti patrně více volného času, takže jsem to někdy cítila jako křivdu. Je ale pravda, že jsem si ke studiu dobrovolně vybrala docela těžké předměty a tím bylo vše náročnější. Lidé všech generací se tam hodně chodí bavit a tančit do městských klubů, kde se především tančí country.

Navštívila jste nějaké přírodní zajímavosti?

O přírodě v hornatém Coloradu by se nechalo vypravovat hodně dlouho. Mezi nejznámější přírodní zajímavosti patří Skalnaté hory (Rocky Mountains). Ale měla jsem možnost navštívit Grand Canyon v severní Arizoně. Čekala nás sice třináctihodinová cesta, ale nelituji, protože mám úžasný zážitek. Potom jsem se podívala do hlavního města světové zábavy, tedy do Las Vegas a ještě do San Diega, což je přímořské město v Kalifornii.

Co vás nejvíc překvapilo 
v USA?

Asi americký způsob myšlení. Naprostá většina lidí, které jsem tam potkávala, patřila ke sluníčkovému typu. To znamená, že nejen 
v obchodech nebo službách, ale i na ulici se téměř každý při setkání usmívá a zdraví. 
A vůbec nikomu nevadilo, že mě před tím nikdy neviděl. 
S českým prostředím se to americké nedá srovnávat. Často si na to vzpomenu 
a docela mi takové chování tady chybí. Lidé v Coloradu se snaží naplňovat zdravý životní styl, po ránu mnoho lidí běhá, cvičí a vůbec se tam hodně sportuje. Okolní příroda přímo vybízí k tomu, aby člověk dbal o své zdraví.

A co bychom si neměli brát za příklad?

Určitě bychom si jako vzor neměli brát jejich způsob stravování. Pravidelnou součástí amerických jídelníčků jsou známé hamburgery a jiné nezdravé pokrmy. Potom se u nich na stole často objevuje jejich varianta pizzy 
a dost se tam prosazuje i mexická kuchyně.

Jaké je tam obecné povědomí o naší zemi?

Určité znalosti mají studenti, kteří se zapojují do aktivit pro výměnné pobyty nebo se o studium v zahraničí ucházejí. Jinak u běžných lidí je povědomí o České republice spíše minimální. Například jsem dostala otázku, jestli máme oceán nebo zda 
u nás máme filmy. Jindy se mě zase úřednice ptala, zda známe kancelářské sponky, 
s tím, že si je mohu ponechat. Dost lidí si tam zřejmě myslí, že jsme ve vývoji hodně pozadu.

Poznala jste třeba život nějaké americké rodiny?

Trochu jsem do něho nahlédla, protože v rámci mého studijního programu měla jedna rodina nade mnou takový, řekněme patronát.
Poznala jsem rodinu s pěti dětmi, jejichž rodiče byli poměrně mladí. Maminka své děti vyučovala doma, prý kvůli nižší úrovni tamějších základních škol. Společně jsme hráli například bowling a navštívili některá zajímavá místa.

Navázala jste tam nějaké výraznější kamarádství, přátelství?

V podstatě když nastal nějaký problém, tak mi každý rád pomohl.
Ve studijních záležitostech jsou ovšem američtí studenti spíše individualisté, nikdo se o svých výsledcích, úspěších, neúspěších s nikým vůbec nebaví a tím se zužuje prostor pro bližší kontakty.

Uvažujete třeba o návratu do USA, mám na mysli další studium nebo práci?

V každém případě bych se tam chtěla vrátit, alespoň na nějaký čas, když to bude jen trochu možné. Jedna z možností je získání podkladů 
a materiálů k mé diplomové práci. Vše ale zůstává otevřené.

MILAN ČEJKA