Bylo krásné slunné ráno a za nymburským hotelem Ostrov se začali scházet rodiče se svými ratolestmi. Čekalo je velké dvoukilometrové pohádkové dobrodružství, na kterém měli potkat ježibabu, vodníka, čerta, ale i pohádkovou babičku, prince nebo princeznu.

Stačilo se zaregistrovat 
u vstupní brány s nápisem Velká dobrodružství, kde každé z dětí získalo itinerář dobrodružné cesty, a vejít do pohádkového světa.
První stanoviště bylo příjemné, tady pohádková babička vyprávěla dětem pohádky a pletla u toho svetry. 
U druhého stanoviště si děti namalovaly perníček, takže je nad míru jasné, o jaké stanoviště šlo. Ano, tady byla pod stromem schovaná perníková chaloupka a pod ní se tyčily krásné živé čtyři červené muchomůrky. Ty by se ale moc nehodily kuchtičce do její pohádkové kuchyně. A také většina dětí poznala, že přestože jsou tyto houby velmi krásné, k vaření se použít nedají.

Kamenem úrazu byl vodník. Ten byl tak zelený, že se ho lekli i někteří dospělí. „Nebreč, on je zelený jen jako. Jinak má doma stejný pokojíček jako ty," chlácholila svého vnoučka jedna z babiček, když se doslova rozeřval při pohledu na vodního „příšeráka". Oba se raději vydali za dalším dobrodružstvím, aby vnouček cestu vůbec dokončil.

Jenomže u dalšího stanoviště se klučina rozbrečel znovu. V lese hořely louče a za nimi byla Ježibaba ošklivá jako noc. „Mám dceru, která když mě viděla, řekla, že jsem děsně ošklivá," říkala bytost ještě před příchodem dětiček. A jak babička předpokládala, její vnouček nezvládl sáhnout do vřeštící kasičky plné gumových pavouků pro další indicii.

Nakonec ale vše dobře dopadlo, děti zvládly ještě další stanoviště s čertem, princeznou a princem a na šťastném konci dostaly od krásné víly dárečky v podobě hraček. Už se všichni těší na další Velká dobrodružství.