VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vzpomínky na Maroko: šest lahví vína stálo muže na hranici možná život

Poděbrady, Maroko -Postřehy a zážitky redaktorky Olgy Havránkové z třítýdenní expedice po Maroku, zemi, která v sobě spojuje nespojitelné a pro její obyvatele nic není problém …

28.5.2011
SDÍLEJ:

Chrám v Gironě. Foto: Deník/ Olga Havránková

Etapa 1. – O proměně Čechů v Evropany, o noční můře, o rychlojízdě do života Salvadora Dalí, o cejchu turisty a pažbách pušek při celní kontrole.

Teď už je to skutečně pravda. Pocit, který uniká klimatizací ven z autobusu, hned co se zavřely dveře před nádražím v Poděbradech. Za tři dny jsme v Maroku. V Africe.

Ale nejdřív ještě Praha, Plzeň, Německo, Francie a Španělsko. Do země, která v sobě spojuje zdánlivě nespojitelné a nelze ji obejmout najednou, ani když se člověk snaží vnímat sebevíc, musí se znovu vracet. Je nepolapitelná, stejně jako burshuga (imaginární marocké zvířátko vymyšlené v rámci expedice – pozn. red.). To, co vedoucí naší expedice musel cítit při svém jednatřicátém odjezdu do Maroka, jsem pochopila až po návratu domů. Tam nyní otevírám svůj deník, ze kterého i můj pes vysává vůni dálek…

Účastníci zájezdu

Příjemně naladěni vkládáme své životy na cestě do rukou dvou řidičů autobusu. Mohutnějšímu a drobnějšímu, kteří se budou střídat. Po představení prvního z nich a jeho strohém výkladu pravidel užívání autobusu i se zákazy se snad každému vybavil český film Účastníci zájezdu. A už padají první narážky. To ještě netušíme, kolikrát budeme řidičům v marockých skalách děkovat a dokonce tleskat za to, že se neřítíme dolů z útesu.

První zastávka lidských potřeb v Německu a ti, kteří nezmizeli do lesíka, hned platí padesát centů. Účastníci expedice Maroko si vzájemně postěžovali a tím se i navazovaly nové kontakty. Ještě pořád myslíme česky.

Španělská benzinka nás v noci přijímá rozespalé a nic po nás nechce. Touláme se kolem autobusu a hlouček se nás setkává s velkou noční můrou. Zabloudila ke světlům a neunikla kameře ani fotoaparátům. Opět seznámila několik lidí.

Ranní výsadek ve španělské Gironě je na celý den. Řidiči mají povinnou spací pauzu. Hned po rozchodu se zvládneme s taťkou ztratit skupině a tak si podrobně prohlédnout uličky probouzejícího se města na řece s metaři. Díky plánku, který nám prozíravě rozdal vedoucí, se jakoby nic ocitáme na moderním nádraží menšího města.

Do muzea o životě a díle fascinujícího umělce Salvadora Dalí v jeho rodném městě pojedeme vlakem. S vtipy typu „tady nikam nespěchají, tady hodina nic neznamená“ před námi zastavil osobák vzezření rychlovlaku na čas. Trasu asi jako z Poděbrad do Prahy jsme prolétli rychlostí dosahující 141 kilometrů v hodině, o jejím kolísání nás informovala obrazovka u stropu. Průvodčí se usmíval a velký úspěch měly výsuvné věšáčky, stále funkční, u jejichž obdivného komentáře jsme se zmínili o Star Treku.

Městečko Figueres nás přivítalo velikonočním církevním průvodem, palmami a jejich ratolestmi. Muzeum Dalího na nás dýchlo jiným světem, jako bychom se skutečně procházeli v útrobách velikána. Pohltily by mě na celý den. Cíl cesty přes Evropu je ale jako magnet a trajekt nečeká.

Mezi kontinenty

Ovšem nehrozí–li zrovna bouře na moři. Někdy se prý čeká i tři hodiny, než se vlny uklidní. To stihneme ranní kávu v přístavu Algeciras, než vyplujeme do africké Ceuty. Bouře se nekoná, spálila jsem si jazyk. Na otevřeném moři je znát, že se něco skutečně chystalo. Vlny jsou velké a každý, kdo na palubě přestává mluvit a smát se, je ostatním podezřelý. Smích se dostavuje okamžitě u všech, kteří sledují mou chůzi na toalety, podobnou tanci sv. Víta. Musím se smát taky. Jen, co otevřu dveře, přistane mi v náručí koště. Uklízečka asi zapomněla, že jsme na moři…

Na africké půdě jsme najednou Evropani. Kontinent známý vysušujícím sluncem nás vítá jarním deštíkem a teplotou kolem patnácti stupňů Celsia. Na nedaleké marocké hranici se nesmí fotografovat. Po předchozích instrukcích našeho vedoucího jsme k přechodu přijeli s respektem. Úředníci a vojáci jsou přísní, snad nebudou žádné komplikace. Vedoucí nás opouští i s pasy a s jeho mnohaletou zkušeností v něj vkládáme důvěru. Odchází s celníky.

Víno na celnici

Mezitím sledujeme, jak za ostnatým drátem přechází přes hory pašeráci. Najednou se v poklidném pásmu celnice rychle rozjelo osobní auto směrem do Maroka. Vojáci sehraně natáhli pás s hřeby přes cestu, doběhli k autu a vytáhli řidiče ven. Pak už jsem zahlédla jen kmitající pažby pušek nahoru a dolů za autem a bezvládné tělo řidiče, které odnášejí pryč. „Chtěl převézt šest lahví vína v kufru,“ vysvětlil mi později situaci náš vedoucí Karel. Pokud zákrok přežije, hrozí mu asi deset let vězení. Alkohol do Maroka zkrátka nepatří.

Můj respekt k Maroku značně stoupl a na cestu k nejbližší směnárně, i když za doprovodu mužů, už se automaticky halím do kapuce. Stejně prší. Kolega v kraťasech a tričku s krátkým rukávem byl okamžitě ocejchován. „Turist!“ utrousil kolemjdoucí muž v džalabě (typický oblek Maročanů, pozn. red.) Hned si ho také vyhlédl žebrající kluk, kterého se nezbavil až k autobusu.

Autor: Olga Havránková

28.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miss Polabí se stala Natálie Romportlová (druhá zleva). První vicemiss se stala Sabina Uxová (vlevo), druhou vicemiss pak Alice Kosičková. Miss Press se stala Eliška Moravcová (zcela vpravo).
94

Miss Polabí 2017 chce být herečkou jako Jiřina Bohdalová

Zhruba po dvou týdnech se do Kolína opět vrátila kapela Telegraf.

Pečky v sobotu ožijí tradiční dětskou poutí. Zahraje i Telegraf

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

Pivovar uvaří více piva, dostavěl nové sklepy

Nymburk - V minulosti se v této části pivovaru stáčely sudy. Pak byly prostory nevyužité. Od března fungují jako nové oddělení ležáckého sklepa. Pivovar tak zhruba o desetinu navýší svůj výstav piva. Za rok uvaří namísto stávajících 150 tisíc hektolitrů přibližně 170 tisíc. Do celé stavebně náročné akce investoval více než 3 miliony korun.

AKTUALIZOVÁNO

O Kajínkově propuštění rozhodl prezident v Lánech

Lány - Nejznámější český vězeň Jiří Kajínek je pod drobnohledem novinářů už nějakou dobu a ještě dlouho bude. Díky prezidentské milosti v nejbližších hodinách opustí brány věznice v Rýnovicích. Prezident Miloš Zeman o tom rozhodl v úterý na zámku v Lánech. Kladenskému deníku to potvrdil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Tipy pro miniaturní zahradu

Chcete zahradničit, ale vaše zahrádka je o velikosti poštovní známky? Je to místečko někde u plotu vnitrobloku nebo třeba vetknuté do zahrádkářské kolonie na pozemku úzkém jak pentle? Nevadí. I tam se dá pěstovat.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies