SLOUPEK: Z mínus čtyř na plus 22 za čtyři dny

Nejvyšší čas vyrazit s nejbližší přítelkyní na chatu do horských vrcholků. Kdy se zase shodneme na stejném termínu? Přežily jsme spolu dlouhá a bujará školní léta, nástupy i sestupy, shody i rozchody, zvládneme pár mrazivých dnů samy hospodařit na horské chatě!

Do Rokytnice jsme dorazili, my dvě a pes, až v osm večer. „Nic nejede, hlavně nezastavuj, jeď, jeď!“ povzbuzovala jsem řidičku, která se smrtelným výrazem stála na plynu na zmrzlé silnici do strmého kopce. Na parkovišti u hřbitova jsme s úlevou zažehnali variantu vynášení zavazadel do kopce až z parkoviště na náměstí.

Smích nás rozehříval ještě při kilometrovém výšlapu do svahu s krosnami na zádech, taškami a lyžemi
a snowboardem v rukou. „Na příště mu pořídíme baťůžek,“ shodly jsme se funící, při pohledu na psa skotačícího okolo nás v hlubokém sněhu.

Místnost s krbem nás zpocené a zmrzlé zároveň přivítala -4°C. To už jsme pro zahřátí musely zvolit silnější kalibr. Opět se smíchem jsme vyrazily pro dřevo do kůlny a pro vodu do ledového potoka. A tak pořád dokola, namísto otočení knoflíku v bytě. Během čtyř dnů jsme 
v chatě naměřily 22°C. Před odjezdem domů. Po dokonale osvěžujícím pobytu nás navíc hřál pocit, že společně dokážeme přežít v jednoduchých podmínkách a ještě si to užít.

Z mínus čtyř na dvaadvacet. Nejde tolik 
o zrychlení, ale o kvalitu posádky, které děkuji!