Langur duk. Jako zaklínadlo znějící název. Patří ohroženému druhu primátů, jejichž chov v zajetí patří k těm nejnáročnějším. Mimo tropy žijí 
v zajetí jen dvě opice, v Chlebech mají už měsíc tři.

Mladý samec a dvě opičí slečny se elegantně pohybují po bambusových tyčích či na lanech v pavilonu 
a mandlovýma, skoro lidskýma očima si tázavě prohlížejí nové prostředí 
a tváře. Tento týden jim skončila karanténa.

„Doprava z Thajska byla náročná. Hned po příjezdu měla problémy menší opička, dostala průjem, byla dehydratovaná, ale s pomocí kapaček jsme ji z toho dostali. Pak bylo nutné opičky odčervit, a té nejmenší se vrátil průjem. Proto jí veterinář píchal pomocí foukačky injekce. Jenže trefit opičku do útlé nožky je fakt náročné. Vždycky dvakrát trefil lano, a teprve napotřetí opici," líčí scénku zakladatel a ředitel zoo René Franěk, která by byla humorná, kdyby nešlo o život.

René Franěk je člověk velmi zkušený a velmi vzdělaný, který dopředu dobře věděl, že uskutečněním myšlenky chovat langury duk ve středoevropských podmínkách v malé zoo se pouští do extrémně náročného podniku. „Že to bude hodně těžké, jsme věděli. Jenom nás překvapilo, jak moc," přiznává Franěk.

Klíčový problém představuje krmení. Langur duk se živí listím, ovocem a zeleninou, které u nás nejsou 
k mání. Proto zoo nechala přímo v Thajsku otestovat mnoho druhů českého listí, které tvoří pro langury základ stravy, vyžadují ho čerstvé a jsou citliví na jeho složení. „Nakonec se nejvíce osvědčily listy malin 
a ostružin. Těch mají naši languři dostatek a po měsíci povinné karantény je vidět, že jim opravdu chutná," říká Franěk. Také vhodné druhy zeleniny vybíral předem ve spolupráci s thajskými ošetřovateli na centrální vietnamské tržnici, odkud je nyní za drahé peníze dvakrát v týdnu dováží.

Období karantény znamená, že je nezbytné provádět opakovaně rozbory moči a trusu a podle výsledků přizpůsobovat třeba 
i tvrdost vody. Místní tvrdou vodu opicím v Chlebech převařují…

Pokud si říkáte, zda tohle martyrium stojí za to, pak René Franěk ví, že ano. Zbytková populace těchto primátů je v přírodě jen okolo tisíce, a proto je nutné najít cestu, jak je chovat. V Asii to dokáží, ale nemají dostatečné kapacity, Evropa 
a Amerika kapacity má. Budoucnost ukáže, zda je pro záchranu opic využije.

Zatím je Zoo Chleby osamělým, odvážným vojákem na tomto bitevním poli 
a zaslouží za to nesmírný obdiv. Však se tu také za ten měsíc vystřídalo na 15 ředitelů světových zoo a několik dalších významných osobností z odborných kruhů, aby se na vlastní oči přesvědčili, jak si opičky vedou. René Franěk ví, že ještě není vyhráno. „Jsem ve větším stresu než opice. Ráno se budím se strachem, jestli něco není špatně. Pořád je sledujeme, nenecháme nic náhodě. Jsme vůči tomu projektu pokorní, víme, že děláme naprosté maximum. Pevně věřím, že se nám to podaří," říká ředitel Franěk.

Držme palce a těšme se na slavnostní otevření pavilonu opic vyzdobeného ve stylu vietnamské džungle, které proběhne již v sobotu 
1. října ve 14 hodin. V zoo bude pro návštěvníky připraven bohatý program 
a mezi hosty by měl být 
i thajský velvyslanec.