Vyznavači českého národního sportu houbaření z Poděbrad 
a okolí se radovali. V pátek a v sobotu se možná po více než dvaceti letech konala 
v Polabském muzeu výstava hub. Členové místního spolku houbařů se nedali odradit suchem, které v posledních týdnech panuje,
a rozjeli hledat houby téměř po celých Čechách. Jejich úsilí se vyplatilo. Přivezli na 150 druhů, které mohli představit houbařské veřejnosti. To je vzhledem k aktuální situaci úctyhodný počet, když hodně rostou, vystavuje se 300 druhů 
i víc.

Na výstavě bylo možné zastihnout Anna Švecovou
 z České mykologické společnosti a Daniela Kvasničku, místopředsedu Spolku houbařů Poděbrady. Oba byli připraveni poskytovat návštěvníkům zároveň poradenskou službu. Jenže suchem způsobený nedostatek hub tuhle činnost překazil. A tak došlo pouze na teoretické dotazy, například jak poznat jedlé holubinky.

„U holubinek platí ochutnávací pravidlo. Jediná jedovatá holubinka je vrhavka, a ta je tak pálivá, že se člověk nemůže splést. Všechny ostatní holubinky jsou buď palčivé, a pak jsou nejedlé, nebo nepálí a můžete je jíst. Důležité je poznat holubinku od ostatních hub. Když jí kousek vyrýpnete, netrhá se do vláken, ale má hladký, tzv. jablkovitý lom," vysvětluje Anna Švecová. Zmíněné ochutnávací pravidlo však platí pouze u holubinek, nikoli u ostatních hub: „Pozor! I ty nejjedovatější houby jsou sladké!" varuje Anna Švecová.

„Výstava mě zajímá, na houby chodíme s manželem často, hlavně v jižních Čechách. Letos v létě se našlo dost hub, křemenáčky, lišky, ryzec i klouzek, máme nasušené dvě sklenice," říká Táňa Hottmarová z Poděbrad.

Poděbradský spolek houbařů má dnes 40 členů na rozdíl od zakládajících osmi před dvěma lety, což svědčí o rostoucím zájmu o houbaření. „V létě chodíme do lesa, v zimě pořádáme  přednášky vedené předními českými mykology, nabízíme  i poradenskou činnost," říká o činnosti spolku Daniel Kvasnička.

Tak co, nepřidáte se taky?