18. listopad 1989: Jaromír Bosák a Vladimír Mišík
Nymbursko - První porevoluční den očima známých osobností. „Byl jsem naštavanej a už dopoledne v sobotu na Václaváku,“ říká Jaromír Bosák.
Miroslav Jilemnický
Diskutovat (0) 20.11.2009 17:29 aktualizováno 23.11.2009 10:57
Byla chladná sobota 18. listopadu 1989. Den, kdy se kola českých dějin roztočila naplno. Ráno po masakru na Národní. Co dělali onu osudnou sobotu před dvaceti lety známí i neznámí lidé?
Současná sportovní komentátorská jednička Jaromír Bosák má vzpomínky opravdu živé. Sám byl večer před tím na Národní přímo u policejní řežby. „Vzpomínám, že jsem byl hodně naštvanej. Už v sobotu dopoledne jsme se sešli s dalšími lidmi na Václaváku. Vzal jsem kolo a začal objíždět známé, abych jim řekl, co se stalo,“ vzpomíná tehdejší mladík.
To třeba Radek Bejbl, svého času hvězda nymburského Polabanu, tehdy chodil do školy a na revoluční sobotu až tak konkrétní vzpomínku nemá. „Vím, že jsem byl v Praze a tou dobou jsem už hrál za dorost Slávie. Ale abych si přesně vybavil tu sobotu, to opravdu ne,“ přiznává fotbalový internacionál.
Známý písničkář Vladimír Mišík, který v Nymburce v 70. letech s kapelou zkoušel, si na první revoluční dny vzpomíná naprosto přesně. „17. listopadu jsme dotočili desku a já přicházel na Národní z druhé strany, jakoby za kordony policajtů. Druhý den, tedy v sobotu 18. listopadu, jsem dostal zánět průdušek. takže z tohoto pohledu to mám trochu zamlžený. Zkrátka bylo mi fakt blbě. Ale hned za dalších pár dní už jsem jezdil po fakultách, občas někde zazpíval a bylo to fajn,“ vybavuje si písničkář Vladimír Mišík.
Jednou z regionálních hudebních hvězd byl také frontman nymburské kapely Iras Ota Kouřík. Ten kromě hraní musel za bolševika vykonávat také nějaké „slušné“ povolání. „Dělal jsem tehdy v nymburské nemocnici. 16. listopadu jsem slavil svátek a pěkně jsme popili. 17. listopadu mi ráno dávali v práci dýchnout a pochopitelně jsem nadýchal. Vysvětlil jsem jim, že jsem slavil svátek a když si v kalendáři ověřili, tak mi to prošlo. No v sobotu jsme ještě vůbec nevěděli, co bude dál. Tady v Nymburce to bylo trochu pozadu,ů vybavuje si dnes už kultovní muzikant.
Originální zážitek má z těchto dní také slečna, které je dnes sedmadvacet a bydlí v Městci Králové. Tehdy jí ovšem bylo sedm a byla hrdá na to, že chodí do druhé třídy. „Celou první třídu jsem se učila říkat ‚souško učitelko’. Když jsem se to konečně naučila a v pondělí to pak ve škole použila, dostal jsem poznámku, protože se už říkat nesmělo. tak jsem se zase další rok učila říkat ‚paní učitelko’,“ vybavuje si tehdejší atmosféru.
-4°C
-2°C
