Tomáš Vrchota se narodil 6. března 1969 v Městci Králové, od narození bydlel v Poděbradech. Od roku 1998 žije v Nymburce. Tehdy se potkal se svou ženou Renatou. Dětí mají hodně: Daniela, Jakuba, Karolínu, Kristýnu a Tomáše. Je vyučený automechanik v Čáslavi. Učil se pro ČSAD Poděbrady, po vyučení jezdil dlouho s kamionem. Dnes se živí jako soukromý automechanik.

Kde jsi všude s kamionem jezdil?

Já jsem se vyučil pro ČSAD proto, abych mohl jezdit s náklaďákem, kamionem. To byl můj sen, žít kovbojský život. Paradoxně jsem jezdil akorát Německo, jinak po Čechách. Víc ven jsem se podíval autobusem. Udělal jsem si papíry 
i na autobus.

Proč zrovna automechanik? Kdy tě začala zajímat auta?

Já jsem chtěl být původně pilot dopravního letadla (smích). Do šesté třídy jsem si za tím šel. Jenže jsem si uvědomil, že na pilota potřebuju jiné známky. Byl jsem líný, bavilo mě víc lítat za mičudou a jezdit na kole po Poděbradech, než se učit. Padlo tedy rozhodnutí, že budu námořníkem v moři silnic. Můj tatínek jezdil s náklaďákem.

Lákají tě spíš dálky?

Víš, já jsem plný paradoxů. Nemyslím si, že jsem mamánek, ale jakmile se mi ztratil komín z poděbradských skláren z dohledu, tak jsem byl nesvůj. Měl jsem vždycky rád krytá záda, to znamená mít kamarády kolem sebe, kdyby se něco stalo.

V garáži jsi se asi motal od dětství.

To tak až třeba ve třinácti, nicméně motocykly jsem si ze Světa motorů (tehdejší oblíbený motoristický časopis – pozn. aut.) vystřihoval od deseti. Jednou se mi stala taková příhoda, nechodil jsem ještě ani do školy. Šel jsem se svým tatínkem na procházku po Poděbradech a najednou se ozvalo mezi těmi bloky typické tůrování motoru, bublalo to. Říkal jsem si, co to je. Tatínek mi povídá: Tomášku, podívej, pojede mašina. Já si myslel, že vyjede lokomotiva. Najednou vyjel kluk na půllitru Jawě s tím charakteristickým zvukem. Od té doby jsem po motorkách koukal. Tady jsou možná někde moje motorkářské začátky (smích).

Zatím jsi jezdil na kole.

Ano, ale měl jsem ho patřičně vytuněné. To slovo tunning ještě nikdo neznal, ale omotal jsem si ho páskou a polepil ze skláren různýma samolepkama Bohemia 
s hvězdami. Na učňáku to začalo fest. Táta stavěl pionýra, tak mě nechával projet asi 
v jedenácti. V patnácti, šestnácti jsem chodil s dívkou, která měla motorku. Byla ale zaparkovaná u nás, tak jsem na ní v noci občas jezdil. Byla to Jawa 250 kejvačka. Pak jsme se rozešli a já tu motorku koupil. Se svým kamarádem Petrem Jeníkem z Nymburka tam někde začíná přátelství na život a na smrt, já byl o rok starší, ale učili jsme se oba 
v Čáslavi. S ním jsme začali tuhle motorku přestavovat na čopra.

To musíme laikům vysvětlit.

Je to v odlišení. Přirovnal bych to k tomu, že uděláš 
z obyčejného koně koně westernového. To znamená opentlit, vyzdobit sedlo třásněmi, na motorce zvýšit řidítka, prostě se odlišit od těch standardních motocyklistů 
v tom, že bude mít svůj punc, rukopis toho člověka.

Co konkrétně jsi vylepšil na tvé kejvačce?

Zvedl jsem řidítka, udělal stupňovité sedlo, aby i ten, co sedí za tebou, přes tebe viděl do kraje. Různě jsem upravoval vejfuky, aby to prostě nebyl jen fabrický kus. Je jich třeba deset stejných v řadě, tak ta jedna vyčuhuje. Aby tě kamarádi poznali. Dávali jsme ji vlastně dohromady 
s Petrem. Pak jsme ji prodali a ze získaných peněz jsme si každý koupil svou. Oba Jawu 350 kejvačku.

A začaly závody, kdo ji lépe vyšperkuje, přestaví?

Dalo by se to tak říct. Musím ale přiznat, že Petr byl akčnější, pracovitější a měl ji hotovou dřív. Mně tam chyběly nějaké detaily, ale nebyla vůbec špatná. Nedotáhl jsem ji dokonce, jelikož jsem musel na vojnu.

Měl jsi nějakou vysněnou motorku?

Můj sen mezi motorkami byla Kawasaki LTD 450. To byla TOP motorka přesně podle mého gusta. Měl jsem 
v garáži obrázek ve slídových deskách a podle ní jsem stavěl například stupňovité sedlo. Všechno, co bylo na motorce železné nebo plechové, všechno jsem musel mit chromované. Přestavoval jsem Jawu na Kawasaki (smích).

Na těch mašinách jste vyráželi společně nebo sólo?

Nejezdili jsme žádné dálky. Zavolali jsme si a jezdili tady po okolí. Z Poděbrad jsem přijel do Nymburka, tady jsme měli sraz. Jeli jsme do Sadské, pak do Poděbrad, přes Sány na Vlkov pod Oškobrhem a zpátky po hradecké silnici do Poděbrad. Bylo to třeba 150 kilometrů, ale zabili jsme tím celé odpoledne, svítilo sluníčko, paráda.

Co pro tebe jízda na motorce znamená. Dělali jste to kvůli holkám?

Ani ne, pro mě to byl spíš pocit svobody. Ono to zní jako fráze, ale není to tak. Koňař ti řekne, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Já říkám, že ten nejkrásnější pohled je z motorky. Nepatřím mezi dárce orgánů jako kluci, kteří mají silné motorky a naplňuje je rychlost.

Jsi motorkář? Jezdíš na motorkářské srazy?

Motorkář jsem, ale ne motorkář uzurpátor (smích). Na srazy jezdím málo. Je to tam pak spíš dostat něco pod kůži. Neodsuzuju motorkářské srazy, ale nevyhledávám je. Komu to vyhovuje, ať tam jede, já to nepotřebuju. Můj gang jsem já a moje žena. To je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Motorkářem jsem sice od pěti, ale aktivně jezdím poslední tři roky. Tehdy jsem si začal plnit dětský sen.

Děti rajtují na motorkách?

Karolína si nedávno zvýšila kvalifikaci ze 125. na 400. Dan si chce udělat neomezenou kubaturu. Ostatní jsou spokojení s auty, Tomovi je patnáct.

Proč ses vlastně rozhodl postavit motorku?

To je naše miminko (smích). Chtěl jsem si dokončit dětský sen a přál si, aby ta motorka měla punc Tomáše Vrcholy. Bude mít svůj rukopis, bude něčím výjimečná. Na japonské stroje jsme nemohli dosáhnout ve své robustnosti. Jawa je ve své podstatě malinká, připadáš si tam jako vosa na bonbónu. Od začátku jsem chtěl značku Jawa – protože v tomhle jsem patriot – povýšit na pořádný motocykl. Z každého motocyklu, který se mi líbil, jsem svým způsobem něco vzal. Tady tvar řidítek, tu zadní vidlici, tu sedadlo.

Jak to všechno tedy začalo?

Koupil jsem rychle na internetu levnou Jawu a to byl základ téhle sestrojené. Chtěli jsme jezdit spolu s manželkou, ale ona měla Yamahu a já v tu chvíli nic. Mě naplňuje motorku řídit, nikam přitom nespěchat. Sedíš na ní a můžeš se rozhlížet po okolí. Líbí se mi tamta rozhledna, a tak tam těma cestičkami dojedeš. To je jako na koni. Já mám ale rád 
i civilizaci. Umím si představit čundr uprostřed města (smích). Už netoužím po nějakých dálkách, stačí mi projet naší republiku tím hadem 
v údolí. Po Evropě jsem se podíval na zájezdech jako řidič autobusu.

Vraťme se k tvé motorce.

Manželka měla pěknou japonskou motorku Yamaha a já nic. Japonci vyrobí hezkou motorku rovnou, Jawa vyrobí nebo vyráběla základ a ty sis ji musel upravit. Jenže jsem si vedle Renaty připadal jako chudý příbuzný. Koupil jsem si rám a začal ho řezat a různě přihýbat. Základ rámu, což je motor a rám, ten zůstal. Sundal jsem zadní vidlici a posunul ji o dvacet centimetrů dozadu a dal tam širší kolo. Řídil jsem se sloganem, který parafrázuji: Široká pr..l, základ rodinného štěstí (smích). To znamená, že široké kolo je základ toho motocyklového štěstí. No a zase jsem si vzal různé obrázky motocyklů a bral si, co chtěl. Barvy se mi líbily tady a tady, tak jsem si je vzal. Ale je to Jawa, takže to musí být pořád Jawa. Barvy jsem sladil tak, aby to pasovalo. Chromy na boku jsem nahradil bílou perletí, linky měla zlaté, ty jsem nahradil červenou linkou. Barva motocyklu jako takového je černá. Původní je vínová, já ji mám 
v černé. Lidem znalcům vyskočí, že jsou to barvy Jawy, akorát je tam něco jinak (smích).

Jak jsi ji dlouho stavěl?

Stavěl jsem ji dohromady asi dva roky, ale opravdu po chvilkách. Čistého času by mě to zabrala něco přes měsíc, když budu počítat osmihodinovou pracovní dobu.

Kolik tě stála?

Jenom materiálově má hodnotu zhruba 70 tisíc korun. Koupil jsem ji za 5 tisíc a je to kubatura 350 dvoutakt, který má Jawa někdy od čtyřicátých let minulého století. Je to motocykl, na který ti stačí kladívko a šroubovák. Já si myslím, že je to svým způsobem unikát. To je tak jednoduchý motor, že to má své kouzlo. Devadesát procent chlapů, kteří dneska jezdí na hárlejích ti řekne, že má doma v garáži Jawu. Bez toho motorkář nemůže být. Sám jsem zaregistrovaný na stránkách motorkari.cz a tam mám následující heslo nebo slogan: Jawa – Kdo neokusil, nepochopí. Kdo pochopil, neopustí.

Pamatuješ si den, kdy jsi motorku dokončil?

Seděl jsem na ní a jenom držel řidítka, ale nemohl jsem se svézt, jelikož jsem zjistil při stavbě, že tam jsou chyby. Konzultoval jsem to samozřejmě s kamarády. Pak přišel kluk, který staví tříkolky a povídá mi, že se to bude kroutit. Když za to vezmeš, tak ti to propruží, vysvětloval mi. Pak nadzvedl motorku a zakvrdlal, a ono to vypadalo jako když kapr mrská ploutví. Málem mi vytryskly slzy. Já jsem tu motorku totiž stavěl následovně. Vždycky jsem vzal kus a dal ho do té motorky a ono to sedělo. Často to sedělo, až jsem zíral. Tak jsem si pro sebe říkal, že to nebude žádná Lucky, žádná Star, ale Šťastná náhoda. Dal jsem jí takový trefný český název. Česká motorka, český název. Ta byla nedávno (v březnu – pozn. aut.) bramborová, tedy čtvrtá, na výstavě Bohemian Custom Bike, kategorie Tuzemák. Akce se konala v Praze na Výstavišti 
v Holešovicích.

Proč Tuzemák?

V této kategorii soutěží motocykly, jejichž motory byly vyrobeny v Čechách nebo na Slovensku. To znamená Jawa, Čezeta, Praga, slovenský Tatran.

Co pro tebe znamená, když se zavřeš do dílny a děláš na motorce?

Asi nejspíš to vystihuje slovo rituál. Je to nezahozený čas. Pak to vystrčíš ven z garáže a ono tě to veze.

Pouštíš si k tomu nějakou muziku?

No jistě, nejraději Radio Beat. Já jsem sice odchovaný country, ale bigbít mám rád. 
V jednu chvíli jsem si říkal, že když túruju motorku, tak do toho sladkobolné písničky typu U stánků moc nepasujou. Okamžitě musely nastoupit elektrické kytary (smích). Mými oblíbenci jsou třeba Lynyrd Skynyrd, u nás country rock v podání Kabátů. Já tomu říkám vymagořit si bembeřici. Nechat si vyřvat hlavu, ať se tam trochu uklidí (smích).

Co přítel Jeník?

Když jsem motocykl dostavěl, okamžitě jsem jel za ním. Ukázal jsem mu ho, projel se. Byl nadšený a sdílel se mnou radost.

Budeš stavět další motorku?

Jo, už stavím. To bych nebyl já, tohle už je diagnóza (smích). Teď chci nekompromisně zaútočit na bednu. Ovlivněn stavbou motocyklů z celého světa, že postavím old school motorku, čopra. Bude to zase Jawa, možná je to úchylka. Ale Jawa je top značka. Celý rám si svařím sám, postavil jsem si na to stolici. Technologicky už si to budu víc hlídat. Možná ji nazvu Druhorozená nebo Mazánek (smích). Do této motorky bych chtěl zakomponovat svůj monogram. Jako měl Superman na hrudi S ve tvaru diamantu. Do tohoto samého tvaru mi kamarád vložil můj monogram TV. A to vé obkresluje té, proto to ve finále tvoří diamant. Do té motorky to zakomponuju, kam to jen půjde. Malý monogram jsem měl už na Šťastné náhodě v podznačníku (pod SPZ – pozn. aut.). Tady bych ho chtěl dát do podznačníku, do kol. Tam už mám připravené, že to bude dělat paprsky v těch kolech. Vysoká řidítka, dlouhé vidlice jsou jasná volba. Mělo by to mít třpytivou barvu jako když je pod lakem rozdrcené sklo. Barevně bude žluto oranžová.

Kromě motorek, co tě baví? Chodíš třeba na ryby?

To nééé (smích). Já bych 
u toho nevydržel sedět. Z filmů zase motorky: Easy Rider nebo komedie Divočáci. To je film podle mého gusta. Hraje tam jednu z hlavních rolí John Travolta, je to o motorkářích. Partě kamarádů, kteří pravidelně vyjíždějí a jednou se rozhodnou, že dojedou až na pobřeží.

Nejsme zase u motorek?

Nevím, ale myslím, že jo (smích). Já jsem ochoten nejezdit autem, přijít o řidičák. Ale kdybych přišel o řidičák na motorku, do týdne bych umřel.