Sychravé ráno slibovalo, že většina školáků bude muset jít poprvé v novém školním roce v ne zrovna letním oblečení. Déšť hlásili meteorologové na celý první zářijový den.

U Bělků doma byla ale jako vždy příjemná nálada. Prvňáček Matýsek a jeho mladší sestřička Zuzanka v půl sedmé ráno už seděli v jídelně 
u stolu. Matěj jedl tvarohový koláč a Zuzanka se ještě nestačila vzbudit. „Zuzanko, co ty budeš chtít k jídlu?" ptala se maminka Zuzka. „Já nic nechci," odpověděla malá dcerka, ale maminka se nenechala odbýt a přinesla malé dívce také koláč.

Před televizí stála nová školní taška. „Matýsek ji už večer snesl ze svého pokoje dolů, prý abychom to ráno všechno v pohodě stíhali," řekl s úsměvem tatínek Petr. „Copak se ti dneska zdálo?" zeptala jsem se budoucího školáčka. „Dneska nic," zněla strohá odpověď Matěje, který seděl u snídaně jako zařezaný. V jeho výrazu bylo mnoho očekávání z nadcházejícího dne, kdy se poprvé uvidí se svými novými spolužáky a paní učitelkou a zasedne poprvé do školní lavice 1. B v Základní škole Komenského, na což se těšil úplně nejvíc.

Po snídani nastal čas obléknout se, učesat a hurá do školy a se Zuzankou do školky. Venku padal drobný déšť a kdyby nebyly školní povinnosti, obě děti by si určitě raději hrály doma v pokojíčku. Ale nedalo se nic dělat, déšť nedéšť, vyšli jsme všichni na ulici. Matěj ani nestačil sledovat, jestli z domova vyšel pravou nohou.

Pondělní ráno byly ulice Nymburka plné aut a nebylo jednoduché zaparkovat nedaleko školy. Jako každý rok se prvňáčci usadili v tělocvičně školy na lavice vedle svého označení třídy tak, jak je paní učitelky usazovaly. Každý si nesl hrdě svou školní brašnu, přestože první den ještě nebyla potřeba. Rodiče posílala paní učitelka o patro výš, do hlediště, aby na své ratolesti lépe viděli. Když se všichni pohodlně usadili, přišel prvňáčky pozdravit Miloš Petera, starosta a hejtman kraje v jedné osobě, a popřál jim, aby se novým prvňáčkům ve škole líbilo. Poté se ujal slova ředitel školy Tomáš Danzer. „Dnes je tomu přesně třicet let, co jsem začínal svou pedagogickou kariéru. Svět kolem nás se velmi rychle mění, máme tu tablety, facebooky, ale my máme zkušenost s tím, že děti jsou stále stejné, mají stále stejnou radost, smutek, neúspěch, také samozřejmě stejně i zlobí. Ale podle mě je nejdůležitější, že stále chtějí naslouchat a komunikovat s námi. To je hlavní úkol nejen nás pedagogů, ale i vás, rodičů," řekl ředitel 
s tím, že si přeje, aby se škola stala oázou klidu a bezpečí. „Doufám, že za devět let, až se tady s nimi znovu potkáme, si budou moci říci, že na Komendě to bylo super," vyslovil přání ředitel.

Poté vyzvala zástupkyně ředitele Marcela Šádková třídní učitelky, aby své nové malé svěřence jmenovitě vyzvaly k převzetí symbolického klíče od školy, který jim předali čerství deváťáci. Potom už si třídní učitelky rozebraly děti do svých tříd. Matěj Bělka odešel se svými novými spolužáky z 1. B, novým kamarádem Danem a paní učitelkou Ludmilou Pavlovičovou do své nové třídy v přízemí staré budovy.

Ve třídě teprve začal školákům jejich nový život. Sedli si do lavic, ale podle prvních minut už bylo jasné, že někteří žáčci zřejmě hodně brzy změní zasedací pořádek. Jejich projevy jasně dávaly avízo, že to s nimi paní učitelka Pavlovičová nebude mít lehké. Po základních instrukcích, které ale zatím dostali hlavně rodiče, skončil první školní den.
Matěj s tatínkem a maminkou zamířili do cukrárny…