Šílený příběh oslepeného psa Míši. Našel páníčka?

Lidský hyenismus na straně jedné a naopak otevřené srdce a touha pomoci zoufalému zvířeti na straně druhé.

To jsou základní prvky příběhu, který je doslova a dopísmene šokující. V jakém smyslu, o tom nechť si čtenář udělá úsudek sám.

Nedaleko Seletic u lesa objevil hajný Stanislav Zvěřina pejska. Ovšem na první pohled bylo jasné, že se nejedná o klasického tuláka. „V první chvíli se mi zdálo, že trochu očima pomrkává. Až později jsem zjistil, že je slepý. Nakrmil jsem ho a ačkoliv neviděl, po pachu šel za mnou. Vzal jsem si ho na pár dnů domů do kotelny. Přes den se mnou jezdil vzadu v autě,“ říká hajný, kterému se nebohého psa zželelo.

Těžko říci, co krutý osud nešťastnému zvířeti nadělil do vínku. Podle šéfové psího útulku v Lysé nad Labem Evy Čápové je velmi málo pravděpodobné, že by se narodil s poškozením obou očí nebo rovnou slepý. „Spíše mu někdo opravdu ošklivě ublížil. A nechal ho v lesích napospas osudu,“ přemýšlí Čápová. Zdravý rozum se však zdráhá uvěřit, že by lidská bytost byla schopna vydloubnout psovi oči.

Nicméně hajný Zvěřina si psa doma nechat nemohl. Tam už měl jiného psa a soužití by bylo velmi komplikované. „Volal jsem do několika útulků, kde jsem se ptal, zda bych mohl slepého psa přivézt. Několikrát mi bylo řečeno, že mají plno. Až do útulku v Lysé jsem ho přivézt mohl,“ vypráví Zvěřina, kterému bylo Míši, jak křížence jezevčíka a možná i kokršpaněla pojmenoval, líto.

A tak za Míšou do lyského útulku často jezdil a nikdy nepřijel s prázdnou. Dobrým krmením se tak alespoň částečně snažil situaci těžce zkoušeného psa vylepšit. „Už jsem i přemýšlel a chystal se, že si ho přece jen vezmu domů a nějak to s oběma psy zkusíme,“ říká Zvěřina.

Jenže poté, co jsme představili pejska minulý týden v Nymburském deníku a Eva Čápová dala zvíře na facebook psího útulku, strhla se doslova mela. „Měli jsme řadu nabídek, dokonce se ozvali lidé i z Německa nebo Slovenska, že by si pejska vzali. Na facebooku se rozpoutala veliká diskuze, jeden pán napsal na Míšu dokonce i básničku. Nakonec si pro chudáka přijela v sobotu rodina z Liberce,“ říká Čápová.

Jenže když má někdo smůlu, má ji většinou celý život. To bohužel platí i pro Míšu. Podle posledních nejčerstvějších informací se nedaří Míšu v Liberci skamarádit s dalším psem, kterého rodina má. Takže se zřejmě bude stěhovat k dalšímu zájemci, patrně na Moravu. Přitom právě oslepený pes potřebuje mít stálé prostředí, aby se mohl orientovat a zvyknout si na naučené cesty.

A co hajný Zvěřina? Tomu se po Míšovi upřímně stýská a zpráva o tom, že opouští lyský útulek pro něj paradoxně znamenala i jistou ztrátu. „Když jsem se v pátek večer dozvěděl, že v sobotu se má Míša stěhovat, chtěl jsem se s ním jet rozloučit. Třikrát už jsem byl na cestě do Lysé, ale nedokázal jsem to. Pokaždé jsem to někde otočil,“ říká pohnutě Zvěřina.

Tak snad Míša alespoň na Moravě bude mít více štěstí. Na to není nikdy pozdě.