Jiří Raul z Křečkova: bojoval jsem o každý kousek nohy

 Příběh Jiřího Raula z Křečkova opravdu není tuctovým vyprávěním. Jeho pohnutý životní osud se dal nečekaně rychle do pohybu před osmi lety.

Tehdy nastoupil za Křečkov k fotbalovému utkání proti Sánům. „Při hře došlo k faulu, který musel být ošetřen 
v nemocnici. Vše se odehrálo tak rychle, že jsem se probudil z narkózy a „ležel" jsem před rozhodnutím, zda podstoupit amputaci nad kolenem nebo si zajistit převoz do nemocnice na Bulovce a tam bojovat o každý kousek své nohy. Bojoval jsem… bojoval jsem dva roky," vypráví Jiří Raul.

Byly to pro něj dva roky bolestí, operací, hospitalizací, nadějí a zklamání. „Nakonec jsem si vybojoval koleno a ještě 15 centimetrů holení kosti. Byl to pro  mne tehdy veliký úspěch," vybavuje si člověk, který sportoval jak před úrazem, tak i po něm. Ale o tom později.

Po částečné amputaci se mu život změnil doslova od základů. „V noci jsem nemohl vylézt z postele a jít, musel jsem vzít berle. Berle pro mne byly na začátku velikou překážkou," vzpomíná na restart svého života.

Bylo jasné, že milovaný fotbal si už nikdy nezahraje. Bez jakékoliv sportovní aktivity také nechtěl zůstat. „Fotbal pro mě je už jen sport pro fandění. Zůstala mi ještě naděje uplatnit se v hasičském sportu, ale bohužel s protézou se běhá velmi těžce. A tak se snažím pomoci, kde mi síly stačí," krčí rameny člověk, jenž velmi nerad prohrává.

Kromě změn ohledně sportování však zažíval jiné pocity i v běžném životě. „Najednou jsem chápal, když někdo říkal, že změny počasí mohou ovlivnit zdravotní stav člověka. Každá změna počasí se mi ohlásí bolestí. Často mě trápí otlaky, puchýře a odřeniny od protézy, chůze  je pak tak složitá, že musím používat tolik neoblíbené berle, nebo dokonce protézu nechat doma zaparkovanou," vypráví chlapík.
A taky si vzpomene na věc, kterou my „zdraví" lidé dokážeme chápat jen ztěžka. „Poznal jsem, co jsou fantomovy bolesti. Probudit se 
v noci a mít pocit, že vás lechtá něco na levém nártu, který nemáte, je velmi zvláštní pocit."

Osudu se však rozhodl čelit jiným sportem. A prosadil se až do české reprezentace. „Jednoho dne jsem začal hrát sledge hokej, sport pro postižené. Díky tomuto sportu jsem poznal  nové a hodně vzdálené země. Seznámil se s novými lidmi. Reprezentuji Českou republiku. Byl jsem na paralympiádě ve Vancouveru 
a mnoha dalších mezinárodních soutěžích. Pokud to zdraví dovolí, budu se ucházet 
i o místo v reprezentaci na paralympiádu v Soči," plánuje křečkovský sportovec.

Ten není zvyklý fňukat, 
i když osud ho zkouší jako málokoho jiného. „Přesto všechno si žiju celkem pokojně 
a šťastně se svou ženou a  dvěma krásnými dětmi, Vítkem  a Jolankou," konstatuje Jiří Raul.