Jednou ročně jezdí Jean Brun do Nymburka, kde se narodil. Právě teď tu s rodinou pobývá. V době, kdy se odehrál poslední útok v Nice. Nymburskému deníku poskytl rozhovor o tom, jak vnímá situaci v zemi a jak reagují Francouzi na terorismus.
Jak reagujete na události ve Francii v poslední době?
Jasné, je, že když lidé viděli, co se stalo, tak jsou dost v šoku. První útok byl na novináře, které každý znal. Jeden byl dokonce i v rádiu, které posloucháme. Takže to byl první šok. Říkali jsme si, že se to může stát nejen neznámým lidem, ale i těm, které všichni znají.
Myslíte si, že se tyto věci stávají kvůli tomu, že ve Francii žije tolik národností?
Myslím, že ne. S tím to nemá nic společného. Lidé tam jsou zvyklí žít spolu. My jsme z Marseille, kde žijí Arabové i černoši a jsme na to zvyklí. Tady v Nymburce se objeví černoch a všichni o něm vědí. Je to proto, že Francie šla s letadly do Sýrie a je to určitá odveta.
Útok v Nice ale udělal podle dostupných informací obyvatel města, který tam žil od narození…
Já o tom moc nevím, protože jsme tady a nesledujeme ty události. Ale říká se, že Islámský stát nepotřebuje armádu. Vyzývají ostatní, kdo se cítí a má na to, že může udělat něco sám.
Umíte si představit, že by někdo z vašich známých v Marseille něco podobného udělal?
To si neumím přestavit.
Cítíte nějaké ohrožení vaší rodiny?
Zatím ne. Pracuji ve škole a během tohoto roku jsme měli novinku. Dva cvičné poplachy. Paní ředitelka šla po chodbě a zvonila a my jsme se museli zavřít, zamknout dveře a schovat se pod stůl a zůstat tam dvacet minut ve tmě. Nikdy předtím takové cvičení nebylo. Na určitých místech ve Francii jsou vojáci. Vidíme je třeba na letišti, na nádraží nebo před některými školami. Ale že bychom na to mysleli, to ne. Nebo že bychom se báli sousedů Arabů, to také ne.
Probírali jste dnešní situaci ve Francii s Araby, které znáte?
Arabové jsou první, kdo trpí. Teď musí dokazovat, že to nejsou oni, kdo je radikální islamista. Navíc daleko více atentátů je právě v arabských zemích.
Máte v Nice nějaké přátele?
Mám tam jednoho kamaráda z dětství, ale dlouho jsme spolu nemluvili, takže ani po tom, co se tam stalo.
Připouštíte si, že by se mohlo něco podobného stát třeba i v Marseille?
Teď by se mohlo stát cokoliv kdekoliv. Někdo se určitě bojí.
Jak na vás působí bezpečnostní opatření. Vidíte vojáky, policii..
Mně to přijde zbytečné. Po zkušenostech z poslední doby to může být kdokoliv kdykoliv. Myslím, že tam jsou vojáci jen proto, aby uklidnili ty lidi. Aby se neřeklo, že se nic nedělá.
Přestože jste se narodil tady, jste Francouz. O Francouzích se říká, že každý útok cítí jako útok na celou Francii. Jak to vidíte?
To bylo hlavně po útoku na novináře. Lidé se k tomu hodně vyjadřovali na sociálních sítích.
Myslíte si, že Francie dělá všechno pro to, aby své lidi ochránila?
Dělá. Ale teď, když může útok přijít kdekoliv a kdykoliv, nejde o viditelného nepřítele. I Islámský stát pomalu ztrácí sílu, ale ty jeho nápady se rozšiřují. Oni říkají: Ať jste kde jste, když budete chtít bojovat s námi, tak si vezměte auto, nůž nebo cokoliv a udělejte něco. A Francie je mezi zeměmi, které proti nim šly. Je to tím nebezpečnější, že dřív byl Islámský stát, tak proti němu poslali armádu. Teď to může být jakýkoliv jednotlivec, který se radikalizuje. Takže se můžeme bát každého, ale to je asi to, co chtějí oni. Co nechtějí přijmout, že jsou Arabové, kteří nejsou správní muslimové. Máme kolem sebe hodně Arabů, kteří už ani nechodí do mešit, nedodržují ramadan a proto jsou oni prvními, proti komu Islámský stát bojuje jako proti bezvěrcům. Takže bát se jich je vlastně blbost. Francouzi se ale nebojí. Po útocích v Paříži to dali jasně najevo.
Vaši rodiče žijí také ve Francii?
Ano, nedaleko Marseille. Táta je Francouz a maminka Češka. Žijí tam od roku 1979.
Jak ti se dívají na to, co se u vás děje?
Jsou také v šoku. Teď jsou tady v Čechách, ale protože to slyšeli, tak to hodně prožívají. Zlobí se na politiky, že Francie šla do války s Islámským státem. Nesouhlasí s tím.