„Tvůrčí potenciál v lidech je největším bohatstvím našeho státu," tvrdí muž, který do České republiky pozval iniciátora islandské revoluce. Jmenuje se Rudolf Vondřich. „Idea musí být vyřčena, pak následuje cesta, jak se k ní blížit."

Kdy poprvé vznikla myšlenka zabývat se ekologií, vzděláváním a společenskou jednotou?

Řekl bych, že krátce po studiích. Pracoval jsem tehdy na umístěnku v Hlinsku na Českomoravské vysočině.

Pracovní doba končila ve čtvrt na tři odpoledne, pak jsem měl možnost namířit si to směr pole, louka les. Přišlo poznání, že do přírody patřím, a začal jsem si klást určité otázky. Například: Za jaké „provázky" v životě tahat, aby měl člověk harmonický pocit? Jak harmonii nalézt 
a docílit?

Souvisí s tím i datum vašeho narození? Můžete popsat logo projektu?

Všichni raci, zejména ti 
s račím ascendentem, jsou citliví na prostředí. Potřebují kolem sebe soulad, pohodu. Intuice shora mne přivedla na výše uvedený program. Logem Programu Harmonie je čtyřlístek – když se podíváte na web (rozkvet.cz), tak ho tam uvidíte. Sestává ze čtyř barevných srdíček symbolizujících živly (voda, oheň, země, vzduch) a zároveň lásku. Jak možno vyčíst 
z komentářů, lze na něj nahlížet z více rovin. Zahrnuje v sobě například také představu sítě center pro volný čas, určených k vnitřní 
i vnější harmonizaci dětí
a dospělých, k jejichž vzniku vytváříme postupně předpoklady.

Jak vypadá klub Harmonie dnes a jaké cíle si klade do budoucna?

Před osmi roky jsem založil v Praze centrum ROZKVĚT HARMONIE, sídlící nedaleko metra Florenc. Nabízíme zde poradenství, služby a zboží pomáhající zlepšit kvalitu života – od literatury po kosmetiku, potravinové doplňky a ekologickou domácnost. Jedná se o vybrané věci, pokud možno co nejvíce přírodní a osobně vyzkoušené.
Široký záběr nabídky koresponduje s filozofií centra: Předat informace, v čem kvalita života spočívá. Přijmout zodpovědnost nejen za stav svého vědomí, ale i za své aktivity. Neznečišťovat planetu, pomáhat.

Vaše aktivity sahají i do Přerova nad Labem.

Ano – máte na mysli Háj moudrosti, který vznikl díky paní Marii Švestkové, jež věnovala 2 hektary zděděného pozemku. Smyslem bylo vytvořit místo poskytující lidem stín a čerstvý vzduch, prostor k posezení, cvičení 
i zamyšlení. Zkrátka takovou oázu. Každý rok, díky podpoře dalších přátel, pořádáme „Slavnost jarních pupenů" (vždy následující neděli po prvním jarním dnu), kde si všichni příchozí mohou vysadit tzv. strom zdraví. Akce je vhodná i pro rodiny s dětmi, a upřímně nás těší, když se společně setkáváme. Stává se třeba, že jeden rok přijede maminka s dětmi, a druhý rok se objeví i s tatínkem, 
a děti ho učí, jak se strom sází. Dnes, za ta léta je háj již vzrostlý.

Kdy jste se sázením stromků začali? A jaký smysl v oné činnosti spatřujete?

Před devatenácti lety. Jak již bylo uvedeno, vzniklo tak příjemné, harmonické prostředí. V sázení je rovněž ukryta symbolika – stromy rostou s myšlenkou, aby snažení ve světě příčin došlo naplnění. A to v činu upřímném, chtěném a správně motivovaném. Sázením vyjadřujeme uvědomění a odpovědnost vůči přírodě a sobě navzájem. Vždyť všechny živé bytosti jsou vzájemně propojeny! Jak říká J. A. Komenský: „Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče."

Zmínil jste centra pro volný čas. Jedná se o zcela novou ideu, anebo již podobné snahy proběhly v minulosti?

Téměř 40 let se zabývám myšlenkou pomoci, vytváření podmínek pro vznik míst, kde by lidé mohli načerpat informace k ulehčení každodenního života. Domnívám se, že změna světa může nastat právě prostřednictvím takovýchto center. Když jsem z Vysočiny odešel do Prahy 
a oženil se, narodily se nám dvě děti. Tehdy jsem poprvé začal uvažovat o prostředí, ve kterém budou vyrůstat. 
O možnostech trávení volného času. V té době, před revolucí, jsem pracoval jako radní v Petrovicích. Vyskytla se možnost vybudovat centrum v areálu pozdně barokního zámečku, které by nabízelo docházkové i pobytové aktivity. Tato myšlenka oslovila i studenty na architektuře. Celý rok věnovali ročníkové projektové práce představě, co z areálu udělat, jaké akce nabídnout… Bohužel do toho po roce 1989 vstoupily restituce. Mimochodem, dodnes nevyřešené.

Škoda. Ale něco se přeci jen povedlo…

Ano. Například spolupráce s gymnáziem v Sedlčanech na projektu „Naučme se zdravě a harmonicky žít," který běžel devět let a za celou dobu se v něm vystřídalo minimálně dva tisíce návštěvníků. Z impulsů projektu pak vznikla prodejna zdravé výživy, Klub pro zdravou a ekologickou domácnost, kurzy vaření aj.

Řada těchto projektů již není 
v činnosti kvůli financím…

Jistě, taková je doba a takové preference politických stran. Přesto situaci hodnotím pozitivně. Potvrdilo se totiž, že když lidé dostanou správné informace a návody, pochopí, že některé věci za ně nikdo jiný neudělá, aktivně přiloží ruku k dílu. A ten tvůrčí potenciál v lidech, 
o kterém mluvím, je největším bohatstvím našeho státu. Zatím politické poměry nevytvořily podmínky, aby se potenciál otevřel a dal vzniknout společnosti řízené přímou demokracií (což je ideál, ke kterému bychom měli směřovat). Jsem přesvědčen, že ji dříve či později dosáhneme! Je třeba uvést do života základní principy demokracie. Majiteli země jsou občané. Demokracie není vláda, ale služba občanům. Zastupitelé jsou zaměstnanci občanů. Předmětem demokracie je péče o společenskou infrastrukturu, o „věci veřejné", tedy veřejná služba. Veškeré vztahy musí být neseny vzájemnou úctou.

Aktivně se zajímáte o politiku. Proč?

V okamžiku projednávání záměru instalovat americký radar v ČR jsem pochopil, že se na lidi šije velká bouda. Proto jsem se aktivně zapojil proti. Na svých webových stránkách uvádím nezkreslené informace o celé kauze. Víte, jak říká pan doktor Hnízdil, v sociálně nespravedlivém státě nemůže být člověk zdravý. A co se tady děje, jde skutečně proti zájmu občanů! I třeba proto se snažím dle možností hledat cesty vedoucí k lepšímu uspořádání, i když chápu, že cesta ke změně světa začíná uvnitř každého člověka, ve změně postojů. Například letos 17. března jsem hovořil na demonstraci na Václavském náměstí v Praze. Čistě z občanského úhlu pohledu, mám vnučku a chci, aby spolu 
s ostatními občany žila v lepším světě. Každý z nás stojí před převzetím zodpovědnosti za stav svého vědomí a další vývoj!

Podařilo se vám dokonce do Čech přizvat iniciátora islandské revoluce!

Ano. Pan Hörður Torfason se při zpáteční cestě z Bratislavy zastavil v Praze a měl jsem možnost hovořit s ním několik hodin se skupinou lidí ohledně okolností vedoucích k nastartování revoluce na Islandu. Protože se díky nemoci tatínka nemohl zdržet déle, zorganizovali jsme 
s přáteli jeho opětovný příjezd do České republiky. Podařilo se – tehdy vystoupil na březnových demonstracích 
a poskytl rozhovor pro internetové televize. Veškeré záznamy jeho projevů jsou 
k dispozici na DVD, které lze objednat za dostupnou cenu. Víte, EU má z Islandu panickou hrůzu. Vždyť se povedlo vyměnit padesát procent členů jejich sněmovny, mají novou prezidentku. Dokonce vyhlásili akci, kdo má chuť pracovat na nové ústavě, ať se přihlásí! Podařilo se vytvořit návrh nové ústavy, který bude schvalován referendem. I špičkoví ekonomové světa říkají: „Island to dělá dobře… A všichni ostatní to dělají špatně…" Zkušenost Islandu je zmapovaná 
a k dispozici, jde pouze o to, aby vešla ve známost u co nejvíce lidí.

Stále více občanů nadává na politické poměry, ale málokdo věří ve změnu…

„I jediný člověk dokáže změnit zaběhnutý pořádek!" To je poselství pana Hörðura Torfasona. Lidem prozatím chybí vize, která by je zaujala. Při přemýšlení, kudy by měla vést cesta, mne myšlenky přivedly ke slovům národní hymny – „země česká, domov můj, ráj to na pohled". Cílem by měl být důstojný 
a radostný život občana a jeho rodiny, soudržnost, spolupráce na zlepšení kvality života všech. Hodně idealistické, nicméně jsem přesvědčen, že idea musí být vyřčena, aby byla nastoupena cesta k jejímu uskutečnění. Jsem přesvědčen o tom, že pouze aktivní občan může ovlivnit dění ve společnosti. Dnes nám zatím chybí cílená výchova 
k demokratickému občanství.

Půjdete k volbám?

Prorokuji, že současná vláda padne a dojde k předčasným volbám. Je jen otázkou času, kdy se politici 
v koalici navzájem ještě více znemožní. Vše volá ke změně volebního zákona. Politické strany by měly žít jen z členských příspěvků, neměly by mít žádné peníze ze státního rozpočtu! Desetimilionové náklady na volbu prezidenta jsou nesmyslné. Vždyť být představitelem státu, národa, znamená čest, za kterou se neplatí! Kdyby lidé dostali možnost referenda a odvolatelnosti politiků, zásadně by se změnila situace a došlo 
k uvolnění onoho tvůrčího potenciálu, který v sobě nosí. Osobně nebudu volit zástupce žádné ze stávajících korupčních stran, věřím, že vznikne občanská platforma, která stávající strany pošle do propadliště dějin.

Autor: Andrea Pencová