Zákazníci včera nakupovali naposledy například v rozlehlé tržnici asijského podnikatele na Palackého třídě v Nymburce. Měli přitom šanci výrazně ušetřit. Firma, která obchod s textilem, obuví, drogérií, domácími potřebami a menší elektronikou provozovala, jim nabízela padesátiprocentní slevu.

Do EET se připojili už v posledním měsíci loňského roku provozovatelé hospod, barů a hotelů. Po třech měsících je následují ve druhé vlně všechny maloobchody a velkoobchody, kde se platí v hotovosti nebo kartou. Někteří podnikatelé to ale předem vzdali.

Čtěte také: EET? Prázdné výlohy a strach

„Kvůli EET firma končí," potvrdila lámanou češtinou vietnamská prodavačka na nymburské Palackého třídě. Prostory ale asi dlouho prázdné nezůstanou, hned by tam podle ní měla začít působit jiná společnost.

Ve stejné ulici zavřelo v poslední době i několik dalších obchodů. Ostatní malí živnostníci zatím bojují. Potřeby pro chovatele, dámské a pánské prádlo, dětské oblečení nebo galanterie. Jejich majitelé už mají zavedené nové elektronické pokladny a za sebou zkušební provoz. Stejně jako v dalších českých městech a vesnicích.

„S vypětím sil jsem na EET připravená," řekla včera Jarmila Pospíšilová, majitelka mladoboleslavského knihkupectví, které sídlí v ulici 9. května. Přechod na EET ji prý stál dost peněz. Ajťáci jí museli přeinstalovat stávající program tak, aby komunikoval s finančním úřadem, pokladnou i knihovnickým programem, zároveň musela jeden starší počítač nahradit novým. „Program na tom původním nešel spustit," poznamenala podnikatelka, která už kvůli EET investovala pětadvacet tisíc korun.

Ani instalace programu se neobešla bez problémů, přenos pak ajťáci v obchodě uskutečnili přes noc. „Byli jsme tu od šesti hodin večer až do půl třetí ráno, ale fungujeme," poznamenala Jarmila Pospíšilová.

Čtěte také: Prodejna zavřela. Zaměstnanci obce vozí lidi na nákup do sousední vesnice

Tím by změny měly skončit. Knihy se nezdraží. Jen účtenky se podle podnikatelky budou hromadit v odpadkovém koši. „Lidé je příliš nechtějí, i když je nabízíme. Teď je budeme muset tisknout povinně a to něco bude stát. Odhaduji dvacet tisíc za rok. To je docela dost, když většina skončí na smetišti," dodala Jarmila Pospíšilová.

Namále měl nedávno kvůli EET i obchůdek ve Lhotce u Mělníka. Jeho dlouholetý provozovatel Karel Dvořák se s novou povinností odmítl smířit a hrozilo, že vesnice o krámek přijde. S řešením nakonec přišel Jaroslav Čadil, který ve stejné budově provozuje hospůdku. Nabídl se, že obchod převezme.

„Abych mohl mít otevřeny obě provozovny, musel jsem přijmout paní na výpomoc," řekl hostinský a hokynář v jedné osobě. Na EET, s níž už má zkušenosti z hospůdky, si Jaroslav Čadil nestěžuje. Připomíná ale, že náklady na podnikání jsou kvůli ní vyšší.