Vysvědčení je událost, která školáky dělí od vytoužených dvouměsíčních prázdnin. V poslední školní den už všichni drží závěrečné hodnocení. Teď už jen zbývá ukázat ho doma a poslechnout si oblíbenou a trochu ohranou rodičovskou větu, že to přeci jen mohlo být trochu lepší. Ne vždy obsah závěrečného dokumentu dokáže rodiče dostatečně uspokojit. „Chtěli jsme, aby naše dcera měla samé jedničky co nejdéle, takže když přinesla první dvojky už ve třetí třídě, naštvalo nás to," vyjádřil se otec Laury Budkové, Zbyněk. On sám však svým rodičům neukázal na vysvědčení samé výborné již o rok dříve. Před svoji dcerou to ale tajil.

Rodiče se svým dětem vlastním vysvědčením nechlubí. Tedy především 
v případě, kdy ho měli horší než sami potomci. Jinak ho školáci mají neustále na očích i s připomínkou, že když to zvládli oni, musí to přece zvládnout i děti. Jedním z takových případů je 
i rodič ze Dvorů, Zbyněk Budka.

Ve druhé třídě na základní škole dostal na vysvědčení dvě dvojky. Z češtiny 
a psaní. Samé jedničky neměl ani o rok později. „Psaní mi opravdu nešlo, mám 
s tím problémy i doteď, píšu dost nečitelně," řekl Budka. S vysvědčením se ale svojí dceři nepochlubil, a když přinesla ve třetí třídě první dvojku, ani tehdy svoje známky neukázal. Namísto toho dceru přesvědčoval, že vysvědčení ztratil, ale známky měl určitě lepší. Laura školní výsledky jednoho ze svých rodičů odhalila až minulý týden, v osmé třídě. „Dohadovaly jsme se 
s mladší sestrou, kdo z nás měl v první třídě lepší vysvědčení. No a u toho jsme objevily tátovo vysvědčení 
s dvojkami schované 
v šuplíku, i když tvrdil, že měl samé jedničky," popsala Laura. Hlavě rodiny tak nezbylo nic jiného, než jít 
s pravdou ven a svými známkami se dcerám pochlubit. „Kdybych to tenkrát dceři přiznal, určitě by mi pak neustále opakovala, že když jsem já měl dvě dvojky, ona přece může také. Tak jsem tu pravdu trochu poupravil a vysvědčení zapřel," vysvětlil Budka.

Opačnou situaci zažily děti učitelky Jany Menšíkové. Ta se svým potomkům Magdaleně, která chodí do čtvrté třídy a druhákovi Michalovi se svým prospěchem svěřila. „Děti mají lepší vysvědčení, než jsem měla já. Vlastně už od první třídy. Byla jsem typicky nezralé dítě," řekla Menšíková. Svůj slabší školní prospěch před dětmi netají, protože podle jejích slov, se význam známek na vysvědčení přeceňuje. „Dětem jsem to řekla, ani nebyly nijak překvapené," dodala.

Adam Košnar z Vestce bude mít samé jedničky, což znamená lepší vysvědčení, než měla jeho maminka Ilona, která ve třetí třídě nesla domů ukázat dvě dvojky. „Vysvědčení mi zkazily známky z matematiky 
a češtiny," přiznala. Svému synovi vysvědčení ukázala, nechtěla ho před ním tajit. „Řekl mi na to, že už je lepší než já," uzavřela Košnarová.

Rodiče se tak ke svým vlastním školním výsledkům staví různě. Jedni je schovávají v krabicích pod postelí a doufají, že zůstanou navždy utajena. Další se svými jedničkami odshora dolů chlubí svým potomkům. Ať je to tak či onak, dnes děti domů nesou svá vlastní vysvědčení.

MONIKA VESELÁ