Málokoho by napadlo, že na konci maličké obce Břístev, ležící  na okraji  nymburského regionu, je chalupa a u ní dílna, v níž spatřují světlo světa originální hudební  nástroje, artefakty 
s přidanou léčivou hodnotou: bubínky. Jak a hlavně proč je tu vyrábějí Vašek  a Věra Martincovi, jsme si nechali vyprávět právě od nich. Jejich příběh je příběhem dvou lidí, kteří se před dvaceti lety odvážně rozhodli  věnovat se svému koníčku a podřídit mu způsob života. S vědomím, že jdou do neznámého, že to nemusí vyjít. Vyšlo to.

Vašek, od přírody manuálně zručný, původní profesí zámečník, měl  vždycky radši dřevo než kov. Jednou uviděl 
u kamarádů africké bubínky, které ho okamžitě nadchly pro svoji krásu a jednoduchost. Tak je začal zkoušet vyrábět. Odešel s manželkou na venkov, zařídil si dílnu, začal shánět materiál, kůži a dřevo.  Cesta k dokonalosti trvala několik let.

„Samozřejmě to byla metoda pokus – omyl. Měl jsem 
k dispozici jen ty exotické vzory a nějaké knížky o životě indiánů.   Nejdéle mi trvalo naučit se zpracovávat kůže. Musím z nich vyrobit vlastně pergamen. Taky dalo práci vysledovat ideální rozměry, poměr výšky, průměru vnitřního otvoru, tloušťky stěny, aby bubínek dobře zněl," vzpomíná na začátky Vašek Martinec.

Jak vypadá výroba dnes, po dvaceti letech? „Náš rok je vlastně rozdělený ročními obdobími, přičemž zima je optimální pro shánějí materiálu 
a jeho přípravu. Kůže beru 
z farem, které chovají zvířata na maso, potřebuju jich tak 150 na rok. S dřevem je to podobné. Pracuju převážně s olší, topolem, osikou, lípou, ty jsou 
z hlediska zvuku optimální pro muzikoterapii. Mají táhlý  bas a velký rozsah, s čímž se nemůžou exotické bubínky srovnávat," prozrazuje něco bubínkové alchymie výrobce a dál vysvětluje, že přes léto 
a podzim se postupně po částech bubínky vyrábějí, nejprve jejich těla z jednoho kusu dřeva, pak se na ně napínají 
a připevňují kůže.  

Dřevo získává Vašek z nedalekých dymokurských lesů, takže veškerý materiál, který pro výrobu bubínků je potřeba, pochází z českých krajů. Díky tomu a díky ruční výrobě a použitým postupům vznikají  v břístevské dílně ryze české přírodní hudební nástroje, z nichž jeden každý je originál.

Dnes zaběhlá rodinná firma  vyrábí bubínky nejen pro radost zájemců o bubnování 
z řad široké veřejnosti, ale dodává bubínky do sociálních 
a vzdělávacích zařízení po celé republice,  poněvadž se skvěle hodí pro účely muzikoterapie. Není náhodou, že Vašek 
a Věra  dlouhodobě spolupracují s nestorem české muzikoterapie, špičkovým celostním muzikoterapeutem, Lubomírem Holzerem, který krom jiného vyučuje svoji speciální muzikoterapeutickou  metodu (CMLH) na Univerzitě Palackého v Olomouci.

„Dlouhodobé provozování muzikoterapie přináší uvolnění na úrovni psychické i tělesné, dochází  k celkové harmonizaci. Proto je zmíněná metoda s využitím bubínků s přírodním laděním využívaná v mateřských i základních školách, ale také v nejrůznějších sociálních zařízeních jako domovy důchodců či institucích pro lidi s mentálním nebo fyzickým postižením. Jejich výhodou je, že to jsou   lehko ovladatelné nástroje. Také podle mě pomáhají v osobním rozvoji těm, kdo  chtějí na sobě pracovat,"  vysvětluje Věrka, která mimochodem sama vyrábí indiánské bubny.

Zda bubnovat sám, nebo ve skupině, je už čistě individuální věc. Ať tak či onak,  bubnování má magickou moc. Jestli někdy uslyšíte za noci 
v okolí Komárovského rybníka rytmický, pulsující zvuk bubnů, zavřete oči a nechte jej  na sebe působit. To hrají Martincovi s kamarády. A pak se rovnou vypravíte pro bubínek do Břístve nebo se přihlásíte na kurz, který Martincovi pořádají a vyrobíte si svůj vlastní originální buben.