Jiří byl v mládí nemocný, polykal prášky a lékaři mu předpovídali, že ve třiceti kvůli bolavým zádům nebude možná chodit. Nyní šestatřicetiletý Gruntorád, běžecký trenér, lektor fitness i moderátor, nejen chodí, ale běhá měsíčně kolem dvou set kilometrů. V současné době je na cestě do Hodonína. Běží v rámci projektu Poslední kousek.

„Chceme naším projektem nabídnout lidem možnost zamyslet se a podělit se o kousek něčeho svého. Je to, jako když máte čokoládu. Když je celá, rozdělíte se rádi s každým. Když máte polovičku čokolády, tak už přemýšlíte, komu nabídnete. A když máte poslední kousek čokolády, pak je neskutečně těžké někomu ten poslední kousek dát," podotkli zástupci společnosti Milka, která za akcí stojí.

Na trase tak Jiřímu Gruntorádovi pomáhají spousty lidí zcela nezištně. Jiřího v pátek převezl muž na motorce z Českých Budějovic do Mladé Boleslavi, odkud v pátek běžel do Mnichova Hradiště. V sobotu pak zamířil z Mnichova Hradiště do Turnova, v úterý poběží z Jablonce nad Nisou do Liberce.

V pátečním odpoledni jsme se Jiřím Gruntorádem krátce potkali ve chvíli, kdy v jednom pražském obchodním centru dopíjel kávu a dojídal zákusek a čekal na motorkáře, který ho nezištně přepravoval do Madé Boleslavi.

„Mám nyní pár minut času, než vyrazíme. Na té motorce je to kalup, mám úplně vyfoukanou hlavu. Dneska ještě poběžím, čeká mě běh do Mnichova Hradiště, něco kolem 33 kilometrů, kde přespím. A pak trasa do Turnova přes Český ráj, na to se moc těším. V Českém ráji jsem prožil několik dovolených. Je tam nádherná příroda a příjemní lidé. Bude to prima," uvedl Jiří Gruntorád.

Běžíte jedenáctý den, přišla už krize?

Jo, byla, třetí den myslím. Zatímco moje slovenská kolegyně běží v rámci stejného projektu do Hodonína po silnicích, tak já běžím podle navigace po turistických cestách. No a někdy ty cesty jsou pořádně náročné. Už se mi několikrát stalo, že jsem lezl po čtyřech. Bylo to hned na začátku u Berouna, pak na Lipně, Boubín byl také náročný. Když běžíte po silnici, můžete vypnout a jen kmitat nohama. Ale v těch krpálech musíte přemýšlet každou vteřinu, kam šlapete. Takže ta krize byla o tom, že jsem psychicky na tom byl dobře, ale tělo bolelo, hlavně nohy, lýtka.

Z Prahy do Hodonína běží Jiří Gruntorád a v kapse má poslední kousek čokolády. Po 700 kilometrech běhu ho předá v rámci projektu Poslední kousek svému bratrovi.Dalo moc přemlouvání neulehnout do trávy?

No, přiznám se, že to bylo psychicky náročnější. Ale jsem běžec, musel jsem dál. A ještě k té trase. Kolegyně, která připravovala trasu, se přiznala, že se při její tvorbě nedívala na výškový profil. Takže každý den čekám nějaké překvápko.

A byla naopak chvíle, kdy jste si říkal, že teď je čas si lehnout do trávy?

Je fakt, že počasí bylo dosud příjemné. I když na Lipensku bylo na sluníčku kolem třiatřiceti stupňů, a i když jsem se namazal krémem se silným faktorem, stejně jsem se připálil, to bylo moc teplo. Ale jinak je to fajn počasí. Do trávy jsem si zatím neulehl, uvidím, třeba někde na chvíli spočinu.

Takže Český ráj a hrad Kost, toho se nebojíte?

Myslím, že to nejhorší mám za sebou. Spíše se obávám Krkonoš.

Nepřišla chvilka, kdy jste si řekl, že jste blázen, že jste do toho šel?

Neřekl. Ale je fakt, že kamkoliv přijdu, ať jsem na hotelu, nebo spím u někoho doma, tak dvě nejčastější slova, která slyším, jsou blázen a magor.

Kdo vám už pomohl? Nabídl něco jako Poslední kousek.

Tak určitě ten pán, který mě veze dneska na motorce. V práci si vzal dovolenou, odveze mě a zase jede zpátky. V hotelu Zátoň jsme šli na jídlo a moc milá paní ředitelka nám nabídla celému týmu konzumaci zdarma. Lidé nabízejí svačinu, kolo. Mnozí se mnou běží. Dokonce jeden pán za mnou přijel z Prahy na Švihov a běžel se mnou deset kilometrů směrem na Klatovy. Pak se otočil a zase jel na Prahu. To bylo moc dojemný. Zástupci půjčovny lodí mi pronajali kánoi, abych se proplul malebnou krajinou v okolí Českého Krumlova po Vltavě.

Máte pořád u sebe poslední kousek čokolády, nebo jste ho už spořádal?

Kdepak, mám ho u sebe. Já cestou jím normálně, vyváženou stravu. Nepoužívám žádné gely ani energetické tyčinky. Třeba dneska jsem měl k obědu dvě bagety s mozzarellou a rajčaty a k tomu marcipánovou tyčinku. A jsem úplně v pohodě.

Jak byste hodnotil nabízenou pomoc druhých? Je podle vašeho očekávání?

Především musím říci, že to jsou všechno velice milá setkání. Jako bych ale cítil, že se mnozí lidé tak trochu bojí pomoci, nabídnout, jakoby tam byl nějaký blok. Věřím, že se to ve druhé polovině trasy ještě zlepší a že lidé budou ještě vstřícnější. Jen podotýkám, že nejde o mě jako osobu, ale o celý projekt společnosti Milka Poslední kousek. Jde o myšlenku, aby nám nebyl svět kolem lhostejný.

Poslední kousekProjekt společnosti Milka s názvem Poslední kousek vstupuje do svého posledního týdne, v němž Jiřího Gruntoráda čeká závěrečná část jeho třítýdenní běhu. V průběhu své cesty se snaží zjistit, jak jsou na tom lidé v naší zemi se sdílnosti a ochotou se podělit s ostatními.

Chce potvrdit či vyvrátit výsledky realizovaného průzkumu, z nějž vyplynulo, že se lidé u nás dělí rádi se svým blízkými, avšak ne moc často s cizími lidmi, kteří je o pomoc požádají.

Co zatím zjistil? Jiřímu může pomoci každý. Kdo má tuhle myšlenku, může se podívat na webové stránky www.poslednikousek.cz, kde si vybere úsek, na kterém byste mu mohli pomoci a zapojit se tak do tohoto výjimečného projektu.

Čtěte také: Podá bráchovi poslední kousek čokolády a řekne: Díky za vše!