VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Než došel na severní pól, měl nahnáno: lední medvěd nebyl v plánu

Praha /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Těch dobrodružných zážitků zažil mnoho. „Jít deset dnů ve třiceti pod nulou a přitom se potkat s ledním medvědem, přiznávám, že tohle byl asi největší adrenalin v mém životě," říká o své poslední „sportovní" vylomenině - dobytí severního pólu.

20.5.2017
SDÍLEJ:

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.Foto: archiv Pavla Sehnala

Pavel Sehnal je miliardář, patří mezi nejbohatší Čechy, vlastní padesátku firem, například čestlický akvapark, a vstoupil také do politiky. Tu a tam se vydává na, pro obyčejného smrtelníka, hodně dobrodružné cesty - na raftu plul v Himalájích, na Sibiři, sjel Zambezi. Miluje paragliding a také jachting. Tam je ve své třídě českou špičkou. Nedávno uběhl na lyžích v sedmi dnech 440 kilometrů od ruské po švédskou hranici.

Jeho myšlenky se před pár měsíci začaly ubírat do zimy. Do pořádné zimy. Rozhodl se, že si splní další krok k posílení chlapské ješitnosti. Že dojde na severní pól. Teď sedí proti mně ve strohé zasedací místnosti v sídle svého impéria SPGroup na pražském Masarykově nábřeží. Téma je jasné. Před pár dny se vrátil ze severního pólu, který dobyl jako jeden z mála Čechů.

Popisuje svoji desetidenní anabázi ve třicetistupňovém mrazu tak trochu jako někdo, kdo jde do samoobsluhy pro rohlíky. Vážně. Pořád se usmívá a v chlapských očích mu probleskují klukovské plamínky. Dokončil jednu šílenost a už pošilhává po další. Problémem u něho je to, že na položenou otázku často odpovídá po svém. Ignoruje ji. Pravdou také je, že nakonec na ni odpoví…

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.

Možná první otázka zní divně, ale byl jste se po návratu ze severního pólu podívat v zoologické zahradě?

Předně je potřeba si vysvětlit pojem dobytí severního pólu a vstup na severní pól. Já jsem pól dobyl, ale pilot helikoptéry, který pro nás přiletěl, tam na pól vstoupil. Stanul tam. Ten vstup si jako turista může zaplatit skoro každý. Na dobytí to chce trochu více odvahy.

A sil.

Tak to taky.

Víte, kolikátým Čechem, který vstoupil na severní pól, jste se stal? Pomineme-li Járu Cimrmana?

Dobytím se rozumí zdolání posledního stupně severní šířky z 89 na 90 rovnoběžku, což je zhruba vzdálenost 120 kilometrů. A to se označuje jako dobytí pólu. A samozřejmě někdo má pomůcky jako sáně tažené psy. My jsme vše zvládli vlastními silami. Z Prahy letecky na Špicberky, následně ruská základna Barneo a nakonec to hlavní - na lyžích přes sto kilometrů ve velkém mrazu na severní pól. Na nohou skialpové lyže a za sebou sáně se sedmdesáti kily nákladu.

Takže kolikátý Čech?

Vás pořád zajímá kolikátý. Řekl bych, že asi pátý.

Ptám se proto, že jsem nikde nezjistil, zda se nějaký Čech na cestě k severnímu pólu potkal s ledním medvědem tak, jako vy.

Setkání s polárním medvědem je nezapomenutelný zážitek. Zvláště v těch arktických podmínkách.

Usmíváte se, jakoby to byla pohádka. Tam jste se také usmíval, nebo vám aspoň trochu zatrnulo?

Ten den byl „Den Blbec". Ráno jsem ve stanu rozlil polévku. Na Berounce to utřete, umyjete v řece, ale na severním pólu není čas, všechno hned mrzne. Jen si vezměte, že ráno tři hodiny rozehříváte vodu, abyste ji měl v termosce dostatek na celý den. Celý den vypadá tak, že šedesát minut se jde a pět minut odpočinek. Pořád dokola, od devíti do šesti odpoledne. Nikdo se příliš neohlíží na druhého. Pořád se jde. Máte-li problém, že vás tlačí bota, zastavíte se, ale ostatní jdou dál. Vše je na hranici vyčerpání, a pokud se situace nevyhrotí do kritického, krizového stavu, kolega vás moc nezajímá.

Medvěd.

Ještě ta pětiminutová přestávka. Jakmile se zastavíte, hned se do vás dá zima. Hodíte přes sebe péřovou bundu a rychle něco sníte. Nalámete si čokoládu a s oříšky sníte dvě tři lžíce. Ono ale chvíli trvá, než ta čokoláda, zmrzlá na kost, v ústech povolí. Taky jsem si na ni ulomil kus zubu. Jak jdete, musíte po každých zhruba tři sta metrech překonávat takzvané komprese - bariéru z ker vysokou až čtyři metry a širokou pět metrů. Led je tam popraskaný a jak se kry pohybují, vytlačují hmotu do oné bariéry.

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.

Pomáháte si navzájem při překonávání bariéry?

Kdepak, každý sám. Překonat se sáněmi a 75 kilogramy nákladu není legrace. A pomalu se dostávám k medvědovi.

Prima. Jen ještě ve stručnosti připomeňte, jak početná byla vaše výprava.

Průvodce Belgičan, dva Francouzi, Japonka, Švýcarka a já. V době návštěvy medvěda jsme byli už čtyři.

K tomu se dostaneme. Medvěd.

Další díl Dne Blbec - i když, možná tohle bylo nakonec pozitivní. Určitě to bylo pozitivní. Jak jsem tahal sáňky přes bariéru, přetrhl se mi popruh. Po rozlité polévce další nepříjemnost. Začal jsem to opravovat, zatímco holky, tedy členky výpravy - šly dále. Volali jsme na ně, byly od nás tak osmdesát metrů. Odeply se od sání a šly zpátky za námi. To jim možná zachránilo život. Najednou Japonka vykřikla „Lední medvěd!" a rozeběhla se k nám. Spatřili jsme ho, jak se začal prohrabávat jejich nákladem na sáňkách. Já tam stál s Belgičanem, který byl protřelým cestovatelem, osmkrát dobyl severní pól, kulovnici měl s sebou. Já si na výslovné přání přítelkyně vzal pistoli. Připravili jsme se na střelbu. Na to, že budeme bránit své životy. Zatím nám to ale nepřipadalo nijak dramatické, spíše jako by to byl další díl nějakého filmu, nějaké hry, kdy nám její autor klade do cesty překážky. Jenže medvěda najednou přestaly zajímat sáňky a vydal se šouravým krokem k nám. Napadlo mne, že to možná není sranda. Dixie měl čtyři náboje, já dvacet. „Střílej první!" zaznělo automaticky od Dixieho. Tak jsem odjistil a zmáčkl spoušť. Nic. Pistole byla zamrzlá. Druhý pokus a zase nic. Až na třetí pokus třeskl výstřel. Jenže medvěda výstřel neodradil a pokračoval k nám. Třicet metrů od nás, pálím nad něj podruhé. Patnáct metrů, střílím potřetí. Zastavuje se, chvíli na nás kouká, pak se otočí a s poskakováním zmizí. Od té chvíle jsem pistoli od pasu nesundal. Přiznávám, že se nám všem hodně ulevilo.

Z těch adrenalinových zážitků to asi nejadrenalinovatější zážitek? V podstatě šlo o život.

Připadal jsem si právě jako ve filmu. Jako když je to hra, a někdo na nás pouští zkoušky. Ráno polévka, pak popruh. A medvěd. Jen co jsem odehnal medvěda, za čtvrt hodiny spadla mlha a nebylo vidět na krok. Hledali jsme v bariérách mezery, kudy projít. Vážně nebylo vidět. Chvíli jsme tápali, naštěstí jsme zachytili stopy britské civilizace z předešlého dne, tak jsme šli po nich. A najednou se mlha rozplynula.

Předpokládám, že jste měli navigaci.

Jak mlha zmizela, tak ten mráz měl na svědomí, že jsme byli okamžitě pokryti dvoucentimetrovou vrstvou jinovatky. Vydrželi jsme to a…

..postoupili do dalšího kola.

Jakoby se stalo. Jo a ta navigace. Jasně, že jsme šli podle navigace, ale i ta navigace naviguje podle pohybu kolem. Občas jsme museli zapíchnout hůlku a projít kolem, aby si navigace ujasnila, co má navigovat. Navigace fajn, ale hodně se řídíte vlastním stínem, protože slunce tam nezapadá a vlastně za těch 24 hodin vás obíhá kolem dokola.

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.

Vás vyšlo šest, ale na pól dorazila jen čtveřice.

To je pravda. Výpravu vedl zkušený polární vůdce, člen Mezinárodní asociace polárních průvodců Belgičan Dixie Dansercoer. Další členy výpravy představovala Švýcarka Evelyn Binsack, která zdolala jižní pól i nejvyšší horu světa Mount Everest, Francouz Philippe Delpy, Belgičan Luc Van Doorsselaer a známá japonská cestovatelka Marin Minamiya, která má, i díky této úspěšné expedici, ve svých pouhých dvaceti letech na svém kontě tzv. The Explorers Grand Slam - zdolání severního a jižního pólu a sedm nejvyšších hor jednotlivých kontinentů.

Jak to tedy bylo, že na pólu stanula jen čtveřice?

Šli jsme deset dnů, na konci druhého dne vzdal Belgičan Luc, měl omrzlé oba palce na rukou, zčernaly mu. Zavolali jsme na polární stanici Barneo, za tři hodiny helikoptéra pro Lucka přiletěla. Na konci pátého dne zkolaboval Francouz Philippe. Lehnul do stanu a už nevstal. Zase helikoptéra a ze šestičlenné expedice jsme byli rázem čtyři – průvodce Dixie, Japonka Marin, Švýcarka Evelyn. A já.

Jak daleko od konečného bodu víte, že už se blížíte k cíli?

Tři sta metrů, což je délka od bariéry k bariéře.

Kdy přišel okamžik, kdy jste věděli, že teď už to dáte?

Bylo to asi 2,6 kilometru před pólem, kdy jsme se začali radovat. Tam jsme se naposledy zastavili.

Jak ta radost vypadala? Zpívali jste jednu hymnu za druhou? Drželi se za ruce a plakali?

To ne, my jsme se radovali vnitřně. Ten pocit najednou uvnitř neskutečně hřeje. Musím ale říci, že těch posledních 2600 metrů bylo nejtěžších, bariéry byly nejvyšší. Když jsme byli asi padesát metrů od vysněného bodu, vzali jsme se za ruce, aby tam ani jeden z nás nebyl dříve, a tak jsme došli do cíle.

Tam jste se obejmuli a řekli si: A jdeme zpátky.

Ano, obejmuli jsme se. Jedna věc je dostat se na pól. Druhá zpátky. Mysleli jsme si, že zavoláme helikoptéru, v jednom stanu chvíli počkáme, zaduní helikoptéra a je hotovo. Jenže počasí bylo hodně nepříjemné a my museli přečkat do rána. Dlouhá noc to byla.

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.

Co byste dělali, kdyby se helikoptéra neobjevila?

Měli jsme zásoby jídla na tři dny. Dále jsme nemysleli. Když ale v noci dorazila na pól ruská výprava, tak jsme si řekli, že Rusové tam své nenechají. A ráno helikoptéra přiletěla.

O své cestě na severní pól jste řekl hodně. Řekněte mi ale něco, co jste ještě nikde neřekl. Sólokapra.

Sólokapra? Napadá mne, že jsem tam pátý den měl mentální krizi. Když přiletěla podruhé helikoptéra, najednou se mi do mozku zavrtala myšlenka, že nyní jsem na řadě já. Všichni tři zbylí členové byli zkušení cestovatelští matadoři. Já úředník, podnikatel mezi nimi. Pocit, že jsem na řadě, není ideální, ubírá mnoho sil. A tam byly potřeba nejen fyzické, ale i ty psychické. Kolikrát jsem se přistihnul, že jsem byl sám na sebe sprostý. Docela hodně sprostý. Nadával jsem, si, že tady přece nemůžu zůstat, že se z toho musím dostat a vrátit se domů v pořádku.

Kdyby nastalo kdyby, oni by vás tam nechali?

Když Francouz nemohl, pomáhali jsme mu, brali jeho věci, ale je to šíleně vyčerpávající. Vezměte si, že máte strach o svůj život, bojujete o každý kousíček tepla, kousíček energie a najednou do toho starost o někoho jiného. Jasně, nenechali jsme ho tam, ale měli jsme toho všichni plné zuby. On nás vlastně všechny ohrožoval, všichni jsme byli na doraz. Tehdy jsem měl obavu, zda to dokončím. Jeden slabý účastník vás dokonale rozhodí.

Denně jste šli devět hodin. Vždy hodinku a pak krátká pauza. Na co jste v té hodince myslel? Pláž? Jídlo? Děti? Přítelkyně? Vaše firmy? Politika?

Myslel jsem, co všechno vymyslím, jaké projekty popoženu v myšlenkách dál. Jenže nic. Tělo bylo tak neskutečně vysílené, že jsem nebyl vůbec schopný přemýšlet. Chtěl jsem zpívat, ale sotva jsem si vzpomněl na pár slov. Souvislá myšlenka nebyla, mozek byl v nějaké poloze útlumu a soustředil se jen na přežití, na dostatek tepla. Všechno ostatní vypnul.

Proč jste do toho šel? Adrenalin? Ješitnost. Politické body?

Body? Jako předvolební agitace?

Jo.

Tak já tam jindy nemohl jít. Na severní pól lze v roce vyrazit jen v krátkém období na přelomu března a dubna. Adrenalinové zážitky ano. Chlapská ješitnost? Přiznávám, že ano. Prostě tam bylo to chlapské, že jsem „to" chtěl dokázat. Že mohu říci: Dobyl jsem severní pól!

Japonka, Švýcarka, Francouz, Belgičani, Čech. Jak jste se dali dohromady?

Jednoduše - přes inzerát.

Vyplníte žádost a čekáte?

Přesně tak. Prostě jednoho dne dojdete k rozhodnutí, že tohle chcete absolvovat. Vyplníte přihlášku, spoustu dotazníků dotyčné agentuře, které vše zajišťuje, a čekáte. Když se sejdou vhodné požadavky podobně smýšlejících lidí, dostane informaci, že se můžete chystat.

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.

Máte v myšlenkách další pošetilosti?

To ale nejsou pošetilosti.

Mně to tak připadá. Chápu Vasův běh. Tam, když omdlíte, jsou kolem mraky lidí. Ale na severním pólu tváří v tvář medvědovi, nic moc pocit.

Tak jistě, medvěd byl tak trochu mimo plán. Ale moje závody a účasti na akcích mohou připadat pošetilé všem, kteří nestojí na startovní čáře vedle mne. Nám, kteří tam stojíme, naopak připadají divní ti lidé, kteří tam nestojí a kteří nás nechápou. Když budete stát na startu Vasova běhu či dalších jiných ultrazávodů mezi stovkami a tisíci nadšenci, budete si připadat úplně normální. A lidé mimo tuhle skupinu vám budou připadat trošku zvláštní. Jak to, že nechápou to, co děláte?

Není vám dvacet. Je vám dvaapadesát. Už se zklidníte, nebo myslíte zase na nějakou pošetilost?

Pravdou je, že už to ve mně zase škube. Do omrzlých špiček u prstů se skoro zcela vrátil cit. Dokonce už hraju zase na kytaru. Čekám, až se to vrátí úplně…

..a pak?

Pak? K severnímu pólu přidat jižní pól? Mistrovství světa v balónovém létání? Sjezd Amazonky na kajaku?

Takže samé normálnosti. Rozhodl jste se vstoupit do politiky, je férové to v rozhovoru připomenout, že jste obnovil ODA (Občanská demokratická aliance). Chci se zeptat v této souvislosti na jedinou věc: Vzpomněl jste si na politiku v tom mrazu?

Moc ne. Ono by to partu kolem mne ani nezajímalo. Když jsme se na stanici prolínali s lidmi z celého světa, napadlo mne, a jistě to bude znít divně, že bych se chtěl zasadit, aby alespoň na zemi byl dva roky světový mír.

Tak nezní to na politika zrovna jako programové prohlášení. Proč dva roky?

Pak snad už se to všechno tak promísí, že nebude třeba násilí. Z té velké dálky a v tom mrazu vám politické hašteření na mysl vůbec nepřichází.

Většinou se vždy říká, že poslední akce je ta nejtěžší. Bylo to i v tomto případě?

Na horském kole objel Annapurnu. Neměl jsem nosiče kol jako většina ostatních účastníků a bojoval s horskou nemocí. Bylo mi tam vážně blbě, hodně vyčerpávající. Ale cesta na severní pól byla úplně jiná. Ten mega krutý mráz je něco tak strašně vysilujícího, že na vydání energie to bylo nejsilnější, co jsem kdy zažil. Konec konců ten medvěd, to je taky zážitek k nezaplacení.

Byl jste už v té zoologické?

Proč se na to ptáte?

Kvůli medvědovi, prohlédnout si ho bez rizika, že vás sežere.

Aha. Naskočila mi husí kůže, jak jsem si vzpomněl. Nebyl jsem tam. Možná se tam někdy podívám…

Miliardář Pavel Sehnal na severním pólu.

Autor: Jiří Macek

20.5.2017
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Šofér nerespektoval nejen zákaz řízení, ale ani příkaz k nástupu do vězení

Křest zubříka v Benátkách nad Jizerou.
16

Sameček zubra evropského dostal jméno Turbulent Knight

OBRAZEM: Hořátevský závod dojelo 178 cyklistů

Hořátev - Závod na horských kolech, Memoriál Jiřího Ponce Hořátevská rovina, je jedním ze dvou závodů po Všechlapské šlapce, které patří do seriálu Nymburk Holohnát Tour. Do tohoto závodu se přihlásilo 202 jezdců ze všech kategorií, z toho 178 dojelo a jejich výsledky byly započítány. Trať dlouhou přes 40 kilometrů nejrychleji zdolala čtveřice jezdců Jakub Kavalír, Michael Kubín, Michal Zápotocký a Jan Horáček, jejichž dojezdové časy se lišily pouhými vteřinami. Nejrychlejší Jakub Kavalír z KC Kutná Hora dojel do cíle za 1:22:03, „nejpomalejší“ z této úvodní skupinky, Jan Horáček, byl o pouhých 5 vteřin horší. Nejrychlejší mezi ženami byla Kateřina Serbusová ze Semic, která trať zdolala za 1:36:58.

AKTUALIZOVÁNO

Po pádu z Karlova mostu zemřel herec Jan Tříska, učitel z Obecné školy

Smutná zpráva. Oblíbený český herec Jan Tříska, který v sobotu spadl z Karlova mostu v Praze do Vltavy, zemřel. Představiteli učitele z filmu Obecná škola bylo osmdesát let. Od pondělí měl natáčet snímek Na střeše. 

ON-LINE: Ptejte se Jiřího Kabyla

Nymburk - Jako ligový fotbalista odehrál 126 zápasů, v nichž nastřílel čtyřiadvacet branek. Vyzkoušel si, jaké to je hrát v barvách pražské Sparty. A s ní získal dva mistrovské tituly. Na fotbalových trávnících se pak proháněl jako rozhodčí. Po dlouhých letech strávených na lavičce Libiše změnil své trenérské působení a zakotvil v Polabanu Nymburk. S ním kouč Jiří Kabyl postoupil z divize do České fotbalové ligy. A o víkendu s mužstvem vyhrál první zápas třetí ligy. Kabyl bude odpovídat v online rozhovoru ve středu od 11 do 12 hodin.

Knihy se budou od zimy půjčovat i na sídlišti

Nymburk /ANKETA/ – Dobrá zpráva! Čtenáři ze sídliště, využívající služeb městské knihovny, už brzy nebudou muset do centra města. Novou pobočku totiž bude mít knihovna přímo na sídlišti v budově polikliniky na Okružní ulici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení