Společně stoupáme po schodech do vrchních pater věže. Pro Jiřího je to za ta léta rutina, schody ale spočítané nemá. „Počítal jsem je, když jsem byl malý. Kolik jich bylo, to si už ale nepamatuji,“ přiznává.

Pro Jiřího není důležité, kolik schodů musí překonat, než se k věžním hodinám dostane, ale aby je vždy jednou za dva dny natáhl. Když nemůže sám, zastoupí ho manželka Jitka nebo kamarád Dan Šrédl. Při letošní dovolené starost o hodiny převzal syn dalšího kamaráda David Spousta.

To vše stačil Jiří Pergl prozradit při cestě po kruhovém schodišti, které se ve vyšší části změnilo ve schodiště s podestou. První, co vidíme, nejsou samotné hodiny, ale jejich závaží. Dále stoupáme opatrně, část jednoho schodu je prasklá a Jiří Pergl na to nezapomíná nového návštěvníka upozornit.

Po překonání dalšího patra jsou v dohledu samotné hodiny. Obepíná je užší schodiště, přístup k nim si proto žádá opatrnost. Hodinový stroj je umístěný na dřevěné podestě ve skříni ze dřeva, natřená je červenou barvou.

Proces natahování hodin začíná otevřením spodních dvířek skříně, kde se nachází nejen kyvadlo, ale například i budík, podle kterého Jiří Pergl upravuje čas na hodinách věže kostela.

Seřízení přesného času

Jiří Pergl drží v ruce kliku, nejdříve nadzvedne takzvané prozatímní závaží, které drží hodiny v chodu v době, kdy se zvedá závaží, které je pohání. Jinak by se zastavily. Druhým krokem je natažení odbíjení čtvrthodin, třetím krokem je natažení odbíjení celých hodin.

Nesmí se zapomenout ani na seřízení přesného času. „Když jdou hodiny rychle, závaží se na chvíli zastaví, když pomalu, závaží kyvadla se přizvedne, tím se čas opět srovná,“ vysvětluje Jiří Pergl a dodává, že hodiny se zpomalí pokaždé, když se ochladí. Při oteplení se zrychlují.

Péče o věžní hodiny žebráckého kostela zahrnuje i promazání olejem. To se děje dvakrát do roka.

Generální oprava

Věžní hodiny, které každou čtvrthodinu lidem v Žebráku připomínají přesný čas, vyrobila v roce 1882 pražská firma Hainz. Ve druhé polovině minulého století šly nepřesně a čas ani neodbíjely. To se změnilo v roce 1975, kdy se společně Karel, Jan a Antonín Perglovi postarali o generální opravu.

Karel Pergl se v tom samém roce ujal seřizování hodin. Pečoval o ně až do roku 2001, kdy starost o hodinový stroj převzal jeho syn Jiří Pergl ze Bzové. Jak sám říká, jestli bude v tradici pokračovat jeden z jeho synů, to ukáže čas.

A co by se stalo, kdyby Jiří na natažení hodin zapomněl? Za těch patnáct let se to stalo jednou, kdyby se to opakovalo, je přesvědčený, že mu to lidé ze Žebráku připomenou. Dělají to totiž i v případě, kdy se hodiny zpozdí nebo zrychlí. Věžní hodiny kostela prostě patří k životu obyvatel města Žebrák.

Čtěte také: Na věži kostela svatého Jakuba v Kutné Hoře září ručičky, oprava končí