Jak dlouho se věnujete činnosti faráře a proč jste se jím chtěl stát?

Působím jako farář patnáct let. Už jako mladistvý jsem byl věřící. Pocházím z Angoly, kde žije i moje věřící matka a bratr. Můj otec, který již zemřel, byl kazatel u baptistů. Ve svých patnácti letech, tedy po základní škole, jsem odjel do Čech. Studoval jsem střední školu v Pelhřimově, kde však nebyla baptistická církev, a tak jsem se začlenil do církve evangelické. Právě tam se mi v hlavě zrodil nápad, že vystuduji obor teologie na Univerzitě Karlově v Praze. To se mi podařilo, stejně tak jako studia v Ženevě ve Švýcarsku. Následovala praxe a pak už jsem se začal věnovat činnosti faráře.

Proč jste se rozhodl přicestovat do České republiky?

V Čechách jsem od roku 1988. V té době spolupracovala Angola s východním blokem a docházelo k výměně studentů. Jedním z nich jsem byl i já. To byl důvod mého příjezdu tehdy do ještě Československé socialistické republiky.

Jak často se vidíte se svou rodinou? Navštěvujete se?

Dříve to ani nešlo, bylo to zakázané. Až po pěti letech, co jsem byl v Čechách, jsem se dostal do Angoly. V té době jsem studoval na fakultě. Dnes v éře internetu a mobilních telefonů je komunikace už mnohem jednodušší. Velmi často si voláme nebo píšeme, dalo by se říci, že denně. Občas mě přijede navštívit můj starší bratr. Naposledy jsem byl za rodinou v roce 2011. Přece jen cesta je tam drahá, ale určitě se za nimi v brzké době chci opět podívat.

Pojďme si nyní popovídat o Vánocích. Jak se slaví vánoční svátky v Angole?

V Angole máme také své různé tradice a zvyky. Je to země velká, patnáctkrát větší než Česká republika a v každé oblasti se dodržují odlišné tradice. To podstatné je, že slavíme Vánoce až 25. prosince, tedy na Boží hod vánoční. Vše vrcholí slavnostním obědem, u kterého se sejde celá rodina. Na dárcích se v Angole tolik nelpí. Jsou až na druhém místě. Večer pak jdou lidé do kostela, ve kterých se slouží půlnoční bohoslužby. Co se jídla týče, v každé části země, je trochu jiné. V hlavním městě Luandě a přidružených oblastech u moře, se podává ryba s rýží nebo bramborami. Na severu, kde jsem trávil více času, se zase servíruje jakékoli maso, které se konzumuje zejména o svátcích. Upravováno je přitom různými způsoby, ať už smažené, pečené, vařené či dušené. Jinak se velmi často upravuje na různé způsoby zelenina. To podstatné, co musím říci je, že si lidé v sousedství vyměňují na Boží hod vánoční talíře s jídlem. To znamená, že jsme dostávali od sousedů maso, rýži, brambory i zeleninu a tím samým jsme je obdarovali zase my. Každý si tak může k obědu vybrat, na co má chuť.

A co vánoční stromečky? Zdobí je také lidé v Angole?

V městech lidé mají ozdobené umělé smrky, ale na venkově se staví převážně z palmových listů betlém, který se následně umístí do rohu domu nebo na zahradě. Dárky si ale pod něj lidé nedávají. Ty si předávají právě u slavnostního oběda. Funguje to tak, že každý si vybere osobu, která mu má dát dárek. To znamená, že si určí svého Vánočního otce, jak my říkáme, a ten jej obdaruje drobností pro radost.

A co vánoční cukroví?

Vánoční cukroví se u nás nepeče, pouze různé formy dortů.

Můžete porovnat, kde si podle vás lidé Vánoce více užívají? Zda v Čechách nebo v Angole?

Preferuji způsob oslav v Angole. Není tam totiž z lidí tolik cítit stres. Všichni se na Vánoce moc těší, ale nepoddávají jim všechny své síly. V klidu si připraví dopředu jídlo, ale o dárky se moc nestarají. Myslím si, že právě shánění dárků vyvolává stres. V Čechách lidé spěchají, pečou cukroví, uklízí domácnosti, a to vše po práci. Svého volného času tak mají velmi málo, což je frustrující. Všichni by si měli uvědomit, že tu nejsme pro Vánoce, ale Vánoce jsou tu pro nás. Měly by nám dělat radost. Musím ale uznat, že v Čechách mají Vánoce velmi zvláštní kouzlo.

Fungují v Angole také vánoční trhy?

Ne, tam nic takového není. Samozřejmě, že lidé mohou nakoupit na trzích fungujících celoročně různé věci, někdy i vánoční, ale velmi zřídka. Místní ekonomika na tomto způsobu obchodu stojí. Mnozí místní prostí lidé nejsou zaměstnaní, a tak žijí z toho, co mají. To pak nabízejí právě na trzích.

Jak prožíváte Vánoce vy?

Na Vánocích se mi v Čechách líbí sníh. Zvykl jsem si na něj a mám ho rád, i když je pravda, že v posledních letech jsme si ho moc neužili. Vánoce a sníh k sobě patří. Vánoce pro mě budou pracovní. Budu sloužit bohoslužby, s dětmi trénovat divadelní hry a podobně. I to mi ale dělá vekou radost. Snažím se být v klidu. Dárky už mám nakoupené. Letos se vracím ke svým kořenům a vánoční svátky pojmu po angolském způsobu. Oslavím je tedy na Boží hod vánoční, kdy si uvařím k obědu fazole s kuřetem, což nám připravovala moje maminka doma. Jako sladkou tečku si dám cukroví, které mi přinesli přátelé. Stromeček mám v plánu ozdobit. Mám umělý, pod který dám dárečky své čtyřleté dceři, která za mnou přijede. Také v kostele jsme již ozdobili stromek.

Jak by podle vás lidé měli Vánoce strávit?

Vánoce jsou pro nás dárkem, který máme přijmout. Přináší nám poselství míru a pokoje. Je to čas, kdy by se měla sejít rodina a společně prožívat příjemné chvíle. Stromeček, dárky, kapr a salát – to vše už jsou jen přidané hodnoty. Lidé by si proto měli užít v poklidu a bez stresu.

Jakých aktivit se účastníte o Vánocích kromě bohoslužeb?

Jsem velmi rád, že v našem sboru je mnoho aktivních lidí. S mým kurátorem, představitelem sboru, například plánujeme setkání s rodinami, se kterými jsme celoročně v kontaktu. Jedná se o nemocné nebo staré lidi, kterým chceme udělat radost. Připravíme pro ně vánoční pobožnost i štědrovečerní večeři.

Kdo může přijít k vám do kostela v Kladně k bohoslužbě?

Přijít může každý. Není třeba rozumět křesťanským pojmům. Mám vždy radost, když bohoslužbu navštíví i někdo, kdo nepatří ke sboru a užije si vánoční atmosféru s námi.

Čtěte také: Farář z Berouna: Vánoční svátky jsou doménou dětí