Itálii miluje. Itálie zní z jejího jména. Miluje tamní prostředí, žila tam léta, našla si tam manžela. Tvrdí, že vždy věděla, že zůstat na Apeninském poloostrově natrvalo nehodlá. Když dostudovala vysokou školu, 
s manželem se odstěhovali zpátky do Česka, do Prahy.

Andrea pracuje v síti restaurací Pizza Coloseum jako sales manažerka a denně komunikuje zejména s italskými dodavateli. Umí báječně italsky, a tak, díky svým kontaktům a znalosti jazyka, často cestuje i do Itálie.

Do Itálie se dostala vlastně náhodou. „Po střední škole jsem chtěla jít na medicínu, ale nedostala jsem se tam. Tak jsem si řekla, že zkusím v Anglii au-pair,“ vzpomíná na chvíle po studiích.“ Jenže rodiče byli zásadně proti. A protože měli známé v Římě, neměli problém tam tehdy mladou Andreu pustit.

Dopoledne chodila Andrea do jazykové školy, pak hlídala tři děti, aby si přivydělala. Po několika měsících studia italštiny se přihlásila na italskou státní vysokou filozofickou školu, obor jazyky a literatura, kam byla přijata.

„I když je Itálie krásná země a Řím úžasné historické město, vždy jsem ale věděla, že se vrátím domů. Trvalo to ovšem šest let. Jako studentka jsem procestovala skoro celou Itálii, všude jsem ochutnávala místní jídlo. Jídlo mám ráda odmalička a v Itálii jsem se naučila vařit i regionální italskou kuchyni,“ přemítá Andrea.

Štěstí v Greenpeace

V roce 1996, když měla rok do konce školy, se jí změnil život. Pro českou holku je to v Itálii těžké. Doma mají spoustu kamarádek, se kterými si lze popovídat, jenže tohle se v Itálii moc nepěstuje. „A z hlediska chlapů je to jasný. Chtějí každou sbalit, místní ženy se na nás koukají jako na holky z Východu. Hledala jsem cestu, jak najít normální lidi a nový okruh přátel, až mě napadlo zkusit Greenpeace.“

Řekla, že jsou vůči světu kolem otevřenější. Jezdila na jejich prezentační akce, postávala u stolečku a komunikovala s lidmi, žádné divoké demonstrace. A stalo se, že při tom poznala milého chlapíka, kterému se také líbila, hned si padli do oka. „Několik měsíců jsme spolu kamarádili, až si mě nakonec odvedl k oltáři,“ popisuje s úsměvem své začátky Andrea v Itálii.

Ještě před koncem školy manžel odjel pracovat do Čech, kde zastával manažerské pozice. Andrea ho hned po škole následovala a s radostí se vrátila domů. V Čechách se Andree narodily dvě děti – nyní dvanáctiletý chlapec a devítiletá dívka. „Jsou to takoví Čechoitalové. Tady žijí, líbí se jim tady, ale strašně rádi jezdí do Říma za babičkou. To víte, žádné povinnosti, jen pohoda,“ usmívá se Andrea.

Musí cítit v práci život

Do sítě restaurací Coloseum se před lety dostala po schůzce s majitelem Janem Mužákem. Něco mu nabízela a on se zmínil, že rozjede dovoz italských surovin do Čech. Hodinu po schůzce ji překvapil telefonem, že ji nabízí spolupráci. „Rok a půl jsem s ním externě spolupracovala. Pak se narodily děti,“ stručně hodnotí první štaci v Coloseu.

Než se s Janem Mužátkem potkala podruhé, překládala, rozjížděla například síť autogrilů u dálnic, pracovala u italské kosmetické firmy, dovážela z Itálie kabelky, v Praze si otevřela obchod s kabelkami. Stát v obchodě ji ale nebavilo, musí cítit v práci život, a objevila se touha po změně.

„Jednou mě tak v podstatě z ničeho nic napadlo Coloseum. Nic jsem pro to neudělala, neměla jsem odvahu se panu majiteli ozvat. Pamatuji si, že tehdy byl podzim. „A protože je život složený z okamžiků a náhod, už v listopadu jsem se 
s Honzou potkala na nějaké akci s italskou ambasádou. Poznal mě, což mě moc potěšilo, a nabídl mi opět spolupráci. No a od ledna 2014 jsem v Coloseu.“

Doslova se nezastaví

Andrea má na starosti nákup surovin pro restaurace Coloseum, nakupuje a prodává gastronomická zařízení v rámci velkoobchodu, podílí se na vytváření a změnách jídelních lístků, spolupracuje na projektech v celé síti a doslova se nezastaví. Také do milované Itálie jezdí zhruba jednou za měsíc na pár dnů.

Andrea o sobě říká, že odmalička miluje jídlo. Její maminka vystudovala hotelovou školu, po revoluci měla chvíli i svoji restauraci. Možná tam se Andrea utvrdila, že kolem jídla může být příjemně. „Jím všechno, českou kuchyni, sladké, sushi, všude ochutnávám,“ rozvášní se Andrea o své lásce, jídle.

O své současné práci, která ji nutí neustále něco řešit, jezdit, organizovat i překládat, říká, že se cítí jako ryba ve vodě. „Já prostě musím mít pohyb, jednotvárná práce by pro mě nebyla. Bez práce neumím být, ale až děti odrostou, tak si dokážu představit, že budu cestovat.“

Láká ji Asie, Indie, Thajsko, Malajsie, ne klasické turistické destinace, ale lokální kultura, příroda. Miluje černou Afriku a nemá problémy vyrazit s batohem, stejně tak, jak za studií procestovala Itálii. Než se k tomu ale dostane, jistě ještě pár jídel v restauracích Coloseum naservírují a Andrea pro ně zajistí čerstvé suroviny z Itálie.

Zatím jí musí „stačit“ cestování s dětmi třeba po Čechách. „Nejsem zimní tvor, zimu nemám ráda, i když lyžuju. Mám ráda volný čas s dětmi kdekoli venku – Adršpach, lesy, houby, spaní ve stanu, Česko je také krásná země. Stejně jako je krásný Řím. I když tam to byl a je opravdový lidský masakr,“ dodává Andrea Cerasoli Premauerová.

Čtěte také: Šéfkuchař Vokurka: V pralese mi bylo hrozně. Myslel, že to je můj konec!