Třída 1.C: Na fotografii první (sedící) řada zleva: Marek Bucek, David Mazač, Tomáš Midloch, Michal Král, Ing. Vendulka Cidlinová (třídní učitelka), Petr Pařízek, Michal Lebeda, Jaroslav Merhaut

druhá řada zleva: Pavla Vaníčková, Monika Říhová, Renata Zahradníčková, Michaela Beránková, Veronika Plodrová, Iveta Teslíková, Lenka Soukupová, Vendula Lonská, Simona Dušková, Veronika Janouchová, Iva Šabová, Lucie Rajmová, Monika Kochová, Jana Bártová, Petra Černá, Aneta Svobodová, Františka Emanovská, Ladislav Vlček

nahoře sedící: Markéta Říhová


Cesta početí a znovuzrození

My všichni prošli studiem. Základním, středním nebo vysokoškolským. Proto snad budete souhlasit, když řeknu, že například zápis do první třídy nebo přihláška na školu je něco jedinečného. Dá se to přirovnat k početí dítěte, víte, že to chcete, z vyprávění znáte, jak to do budoucna bude probíhat, ale i přesto netušíte, do čeho jdete.
Já si zápis do první třídy moc nepamatuji, avšak vím, jaký to byl adrenalin čekat odpověď na přihlášku ke studiu na nástavbu. A najednou to bylo tu. Přišel dopis, kde stálo, že jsem přijata ke studiu do třídy 1.C. V mém případě šlo o třetí přijetí na střední školu, tudíž to nenazývám početím, ale znovuzrozením. Říká se, že učení je jedinou cestou k Bohu, a pokud dostanu šanci dalšího znovuzrození, tak ji jistě využiji.
Nevím, zdali to takhle vidí i ostatní žáci ze třídy nebo alespoň jeden, ale určitě je velká zkušenost tam sedět jako pozorovatel a přemýšlet nad tím, proč zde někteří jsou, ač si neváží této možnosti. Třída by si měla uvědomit, jakou šanci dostala. K údivu je i to, jak se na mládeži projevil spěch dnešní doby a s ním spojená bezohlednost. Možná by pomohlo přiblížit situaci některých afrických zemí. Představa dětí, co chtějí studovat, a nemohou, by nás mohla hnát neuvěřitelným způsobem vpřed. Drží spolu a jako jednota usilují o výsledek, ale takhle to u nás nefunguje. Jsme rozděleni na skupinky, a přitom v jednotě je síla.
Naivně žijeme v pospolitosti, ale přitom stačí jen na chvilku usednout a pozorovat. V tom zjistíte, že osm hodin denně trávíte s lidmi, kteří nejsou ochotni vejít na již zmiňovanou cestu. Cestu početí a znovuzrození.
Martina Černá

Naše třída
Když jsem v září nastoupil na tuto školu, měl jsem pocit, že tato třída se nikdy nemůže spojit v jednu velkou skupinu lidí, která se dokáže na něčem dohodnout. Mé tušení se z poloviny vyplnilo, ale objevilo se tu několik lidí, kteří se umí bavit, smát a hlavně se na všem domluvit. Seznamování bylo velmi těžké. Pár lidí si toho všimlo a rozhodlo se uspořádat seznamovací večírek, na který sice nepřišla celá třída, ale díky této akci jsme zjistili, že můžeme být skvělá parta, která si dokáže v určité míře školu zpříjemnit.
Jako v každé třídě, tak i v té naší se o přestávkách dějí věci, které člověk občas nechápe. Atˇ už je to klasické lepení různých papírků na spolužákova záda, schovávání penálu jiného spolužáka a velká zábava při sledování, jak ho hledá. To vše je běžné v každé třídě, ale ta naše musí být extra, tak vymýšlíme věci, nad kterými zůstává rozum stát. Vzít do školy bubny a kytaru a organizovat o přestávkách koncerty, to snad nikdo ještě nevymyslel.
I přes to, jak si takto vybíjíme o přestávkách energii, o hodinách až na pár výjimek jsme hodná a pozorná třída, která se chce dozvědět nové, zajímavé věci a něco se naučit. I proto si myslím, že jsme u kantorů oblíbení a rádi se k nám vracejí.
Tomáš Midloch