Od organizátorů jsem dostal podrobný program. Po jeho přečtení jsem návštěvu Valentýnského odpoledne nebral jen jako povinnost, ale těšil jsem se.

Už jednou jsem totiž viděl kapelu Šporkovjanku, která je složená, až na kapelníka a muzikoterapeuta Jana Kořínka, z klientů domova. Tehdy začalo před domovem pršet a všichni se zhlukli do ne příliš rozlehlého prostoru vchodu na zámek. Šporkovjanka začala „vařit“ naplno, až mě to chytlo u srdce. Přišlo to rychle a nečekaně.

Když jsem jezdíval na hudební a divadelní festival Mezi ploty do areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích, slýchával jsem tam skupinu Vega, která byla složená také z klientů léčebny. Jim pomáhali udávat tón vychovatelé.

Je to vážně síla vidět starší lidi s takovou chutí hrát na vozembouch, činely, tamburínu nebo bubínky. „Kolíne, Kolíne,…“ rozléhalo se zámeckou jídelnou a já se chvílemi schovával za očko fotoaparátu, abych to ustál.

Jednou, až ke mně dorazí podzim života, bych chtěl v takové kapele na kopci hrát. Klidně ve Šporkovjance. A že jsem zgenerace, která vyrostla trochu na jiné hudbě, než dechovce, třeba budu držet v klíně elektrickou kytaru.

lukas.trejbal@denik.cz