Pozoruhodný sportovní výkon v Pyrenejích má za sebou Pavel Kárník z Poděbrad
Tento rozhovor s jedenasedmdesátiletým (!!!) Pavlem Kárníkem ve mně opět rozbouřil myšlenky, že bych si něco podobného chtěl v životě zkusit taky. Jen pro připomenutí: odvážný chlapík se vypravil na poutní cestu do Santiaga de Compostelo a během třiceti dnů ušel 764 kilometrů. Zdůrazňuji pěšky. Musí to být ohromně osvobozující pocit, že prostě někam jdete a tu cestu si užíváte. Samozřejmě to má druhou stanu mince: únava, něco to stojí, puchýře, zaměstnaný člověk na to obětuje takřka celoroční dovolenou. Nečekané momenty. Ačkoliv to bych neřadil do těch úplně negativních stánek putování. 
A taky alespoň primární znalost cizího jazyka. Pan Kárník před cestou absolvoval kurz španělštiny. Zkrátka: panu Kárníkovi, ale i mladým mužům z Nymburska, kteří se v předchozích letech pěšky vypravili do Atén nebo na Gibraltar, upřímně závidím. Berte to prosím jako poklonu od člověka, který nejvíce ušel za den třicet kilometrů a pak dlouho odpočíval.

Svázaného muže vzali na odlehlé místo a začali mu kopat hrob
Já si nemůžu pomoct, ale mě prostě děsí, že něčeho takového jsou schopni devatenáctiletí kluci. Některým policistům se nelíbilo, že jsem tento případ v článku označil za gangsterský příběh a v textu použil slova jako teror a psychický nátlak. Dokonce jsem 
z povolaných úst zaslechl, že „šlo spíše o klukovinu a chtěli ho jen vystrašit." Rád bych slyšel, jak tato slova říká nejmenovaný policista do očí tomu člověku, který na odlehlém místě naprosto bezmocný přihlížel tomu, jak mu někdo „z klukoviny" před jeho očima kope hrob. Podle mého mínění to je teror, to je gangsterský příběh. Nakonec hrozící trest 8 let za mřížemi také 
o něčem vypovídá. Spíše mě zaráží (a to jsem ani v článku neuvedl), že hlavní organizátor celé akce není ve vazbě, ale je vyšetřován na svobodě. 
A ještě jedna poznámka: na našem webu si článek přečetlo přes 4 tisíce čtenářů. Na celostátním webu Denik.cz, kam se tato „klukovina" propracovala až na čelní pozici, jej četlo dokonce 9 700 čtenářů. Jako autor článku za zájem děkuji, ačkoliv by bylo fajn, kdyby takovou čtenost měl třeba i text 
o nové školce v Poděbradech. Ale v takové době nežijeme…

Sněhuláky pro Afriku staví a vyrábějí v Pískové Lhotě
A na závěr opět k něčemu veselejšímu. Školáci z Pískové Lhoty se rozhodli dopomoci africkým dětem k jízdním kolům. A tak s pomocí charitativní organizace Kola pro Afriku vyráběli sněhuláky nejrůznějších velikostí, z nejrůznějších materiálů (dokonce i ze sněhu!) a zároveň u toho vybírali penízky. Jednoho sněhuláka chtějí postavit také 
z kovových padesátikorun, což však moje představivost nedokáže pobrat. Nicméně jsem si představil, až budou zástupci bohulibé organizace jízdní kola dětem předávat, jak budou tamním klukům 
a holkám vysvětlovat, co je to sněhulák. Představit si něco takového bude pro ně možná větší dobrodružství, než samotná jízda na kole.