On může za kvalitu přenosu z pódia do sálu. Nejen o zvukařině – což je dnes řemeslo jako každé jiné – jsme si s Martinem povídali na konci loňského roku.
Na Facebooku najdete Martinovu firmu pod heslem Soundofmusic CZ, na www stránkách se pracuje. Pokud si dáte facebookovou stránku do svých přátel, dozvíte se veškeré informace, kdy a co Vávra se svými kolegy zvučili a můžete si listovat v bohatých galeriích z koncertů. Prostě nahlédnout pod pokličku zvuku.

Máte nějakého spolupracujícího kolegu?

Jezdím se Zbyňkem Puldou, známým jako Dj Puldis. Ten v Nymburce pořádá velké akce jako Madhouse Party, Insomnia Party a další.

To je všechno v areálu zimního stadionu, že?

Na zimáku je Madhouse Party, kterou děláme společně třetím rokem. To znamená, že tuto diskotékovou akci zvučíme, svítíme a organizujeme.

To je na Nymburk poměrně velká akce.

To určitě ano. Koná se jednou za tři měsíce a navštíví ji zhruba 1 200 lidí. Když se jedná o Madhouse Party Festival, obsahuje akce tři scény. Pokud pouze Madhouse Party, odehrává se to nahoře v té pizzerii.

Ty tři scény jsou kde?

Jedna je v pizzerii, druhá vzadu v salonku a třetí na ulici před vstupem.

Jste v podstatě zvukař kavárny a klubu U Strejčka. Jak tam jsi dlouho?

Já tam zvučím pravidelně od roku 2011, tedy třetím rokem. Někdy si kapely přivezou svého zvukaře. Obdivuju Alfonse (Alfons Llupi je provozovatel – pozn. aut.), který dokáže někde objevit a pozvat na scénu malého klubu kapely ze Spojených států amerických, Německa a podobně. Nechápu, jak to dělá (smích).

Tam je stálá aparatura?

Ano, je tam stálá klubová aparatura, já přivezu mixážní pult, mikrofony a ostatní potřebné.

Jaké kapely vám utkvěly v paměti?

Strašně mě U Strejčka berou bluesové skupiny. Ty bych si asi doma jen tak nepustil. Nedávno tam hrála kapela St. Johnny, hrající ve své hudbě padesátá léta. Už tu byla po několikáté. Ti jsou excelentní, hrálo jim to jak z praku (obdivně).

Vycházíte s muzikanty i lidsky?

Jasně. Žádný konflikt jsem s nimi nikdy neměl. Muzikanti jsou přátelští.

Je to malý prostor, člověk se musí dohodnout.

Přesně tak, většinou se na pódium všichni poskládají, 
i když… Jednou jsem zvučil kapelu Top Dream Company (hráli tu znovu 5. prosince 
a v říjnu absolvovali výroční koncert v Lucerna Music Baru k deseti letům od založení – pozn. aut.) a tam se na to malé pódium nacpalo dvanáct lidí. Museli jsme ho ale protáhnout ještě o jeden pomocný praktikábl, kde hráli čtyři dechaři. Zbylých osm muzikantů ovšem hrálo na klasickém místě. To má asi dva na dva metry.

Vystřídaly se tam legendární skupiny jako Jazz Q, Blue Effect, Abraxas či Laco Deczi. Jak vnímáte je?

Výborné koncerty. Blue Effect si vozí vlastního zvukaře, Laca Decziho jsem zvučil už dvakrát. Působili na mě muzikantsky naprosto na jedničku. Některý kapely prostě šlapou, jedou. Tam není co řešit.

Máte někdy čas popovídat si 
s hudebníky?

Málokdy, není moc času. Nedávno jsem ale zvučil festival převážně lyských kapel, kde je takovou osobností Michal Kořínek, zvaný Kořen. Ten večer hrál ve třech kapelách. S ním se bavím naprosto o všem, to je otevřený a fajn člověk.

Přišel za vámi někdo z muzikantů a poděkoval ti za dobrý zvuk?

Ano, párkrát se mi to stalo. Ale moc to nedělají, považují to za samozřejmost.

Jak je možné ozvučit tak malý prostor jako je U Strejčka?

No pokud přijde málo lidí, je to opravdu těžký. Představte si čtyři holé stěny. Kapela něco spustí a ono se to vrátí, chytá echo, zvuk se odráží. Působí zpětná vazba, lidi to obecně tlumí. Zvuk je najednou zcela jiný.

Dobrý pocit z koncertu je tedy práce vaše nebo kapely?

Je to půl na půl.

Jaký máte mixážní pult, který je mozkem zvukařiny?

Je to analogový mixák, ale do půl roku si chci obstarat digitální pult menšího formátu. Můj současný pult je starý asi deset let. Na svůj věk je skvělý: nešumí.

Proč se muzikanti v dnešní digitální době vrací k analogovému nahrávání?

Analog dá nahrávce větší dynamiku, opravdovost. Digitál to nějakým způsobem rovná a vlastně ořeže. To se dá vlastně říct i k těm mixákům. Některý analogový pult hraje lépe než digitál. Hýbe to tělem, ale asi obyčejný smrtelník, fanoušek, rozdíl nepozná.

Je to už trochu nemoc z povolání někdy, ne?

Samozřejmě. Co si myslíte, že jsme řešili s tátou (Jan Vávra – muzikant, zvukař – pozn. aut.) v O2 Aréně na koncertu Whitesnake? Místo, abychom si ten báječný koncert užili, bavili jsme se o tom, jak jim ta aparatura hraje (smích). Řešili jsme zvuk, světla atd.

Jak to máte se světelným parkem?

Mám jednoduchá světla, sám je programuju a Zbyněk potom ovládá. Na diskotéku to jsou ovšem různé tvary, tam je to vizuálně dokonalejší.

Jak dlouho zvučíte takhle často?

V téhle intenzitě to jsou tři, čtyři roky.

Vašimi dětskými idoly byli třeba Michal David a Těžkej Pokondr. Setkal jste se po tom s nimi jako zvukař?

Setkal. Například s Michalem Davidem jsem se setkal 
v mladoboleslavské Kolibě. (Ten den jel Martin zvučit do stejné Koliby skupinu Lunetic – pozn. aut.) Potvrdilo se mi, že je to profík každým coulem a zároveň skromný člověk. Nepotřebuje mít aparát a světla za pět milionů. On má tedy svého zvukaře. Nedávali ani zkoušku, rovnou nastoupil a zpíval. Když třeba v jednu chvíli zavnímal, že zvuk chytá zpětnou vazbu, uhnul hlavou, aby to nezapískalo. Prostě profík. Bylo to po těch letech fajn, kdy mě máma jako malého vzala na jeho koncert. Přijel do Koliby, řekli jsme si čau a šlo se na věc (smích).

Jakou vy osobně máte rád dneska muziku?

Asi poprockovou. Z těch nejoblíbenějších třeba Whitesnake, Joa Cockera, Petera Gabriela, Erose Ramazzottiho či Nickelback, ty jsou muzikanstky naprosto boží. Jinak ale nejsem nijak žánrově vyhraněný. Co moc nemusím, je černá muzika a rap.

Co vás v poslední době na hudební scéně zaujalo?

Už dlouho si pouštím trojkoncert Joa Cockera. To už je starej pán, ale zpívá pořád výborně. Je to loňský koncert. Možná bych na něj jel, má tu 
v roce 2015 znovu být . (To už se bohužel nevyplní, Joe Cocker zemřel – pozn. aut.). Je mu sedmdesát, to já bych na pódiu už jenom seděl.

Co vás z té plejády kapel, které zvučíte, v poslední době zaujalo?

Skupina Erupce a Kabát Revival na Dragonfestu na nymburské Špičce. Tam bylo zároveň nejvíc lidí. Dál třeba Jazz Q Martina Kratochvíla, Top Dream Copany, Hitfakers, Nebe, Michal Šeps a mnoho dalších.

Všiml jsem si U Strejčka, že se dává před bicí zástěna. Pomáhá celkovému zvuku?

Určitě ano. Ta plexisklová zástěna tlumí hlavně činely.

Je pro vás důležité, když jsou lidi spokojení? Už vám někdo za zvuk vynadal, pokáral?

Myslím, že to se stane každému zvukaři, že za ním někdo přijde a říká mu, že to hraje na prd. Ale stalo se mi to. Zvučil jsem maturiťák ve velkém sále v Lorci v Kutné Hoře. Tam bylo snad 500 lidí, tři třídy, rodiče a babičky. Do toho přijde starší dáma a spílá vám, že je to nahlas a že si 
u stolu nemůžou povídat. 
A seděla vpředu přímo před reprobednama.

Vzpomeňte si, kdy jste poprvé zvučil?

Bylo to v mých třinácti letech a jezdil jsem s tátou po zábavách. Zvučili jsme skupinu Starý klády. Tam hrál tehdy na bicí můj strejda. Ale dneska jezdí kamionem, zkrátka ho to neuživí.

A vůbec první vaše zvučení samostatné?

To byly taky Starý klády. Přijeli jsme s tátou na kšeft. Pomohl mi to vyložit a řekl: Tak já jedu. Ptám se ho kam? No domů, ty zvuč. To mi bylo šestnáct. A ten sál byl strašlivý, dlouhá nudle, snad 30 metrů. Ve dvě ráno jsem mu zavolal, aby pro mě přijel (smích).

Prostě vás hodil do vody…

Přesně tak. Pak jsem nějaký čas jezdil se zvukařem Ivanem Zimou. Ten mi taky dal školu. Než se zprofesionalizoval, tak jezdil pro pekárny. Přes týden rozvážel rohlíky a o víkendech zvučil. Dneska má několik aparátů a je svým pánem. (Ivan Zima zvučil 
v první polovině 90. let hodně povedených akcí v Nymburce a okolí – pozn. aut.)

Co vám předal Ivan Zima?

Od něj jsem se naučil všechno. Skladbu celého koncertu, co musím udělat nejdřív, co potom.

Co jste schopen nazvučit?

Jsem schopen nazvučit kluby, sály a menší festival open air.

Vaše nejbližší budoucnost?

Chtěl bych se časem zvukařinou uživit. Stále k tomu ještě pracuji v truhlárně v Rožďalovicích. Až budu vědět, že mě to uživí, nechám truhlařiny. Je to ale vždycky sázka do loterie. Můžete mít měsíc narvaný akcemi a pak se může stát, že budete dva měsíce sedět doma.

VIZITKA – MARTIN VÁVRA se narodil 23. února 1991 v Nymburce. V Čelákovicích vystudoval obor truhlář. Žije spokojeně se svou ženou a dcerou Eliškou v Budiměřicích. Pracuje v Rožďalovicích ve vystudovaném oboru, ale časem by se chtěl živit zvukařinou. Vše potřebné o něm a jeho aktivitách se dá najít na facebookové stránce Soundofmusic CZ.