Jak často zpíváte v zahraničí?

Pomalu každý rok někam jedeme. Zpívali jsme ve Francii, Německu, Španělsku, Itálii, Holandsku, také v Dánsku. Teď v listopadu jsme měli pět koncertů v Argentině a Chile. Do Argentiny jsme se podívali už podruhé.

Prezentovali vás jako zástupce České republiky?

Všude na plakátech bylo Vox Nymburgensis, ale zároveň doprovázeno República Checa. Reprezentovali jsme republiku. V Chile jsme vystoupili ve velké aule hudební školy. Tam na nás čekalo asi nejnáročnější obecenstvo. Nakonec všude chtěli naše úpravy českých lidovek. S těmi jsme slavili obrovský úspěch, na některé připravené klasické skladby ani nedošlo.

Na jakých místech jste hráli?

Všechny argentinské koncerty jsme absolvovali v Mendoze a chilské ve městě Valparaiso. Dvakrát jsme zpívali v divadle, dvakrát v kostele. Město Mendoza je počtem obyvatel větší, než Praha. Lidé jsou tam bezprostřední. Tam jsme uvedli skladbu a oni už propukali v nadšení.

Jak jste se domluvili?

Celý zájezd jsme měli s sebou Čecha Lukáše Brože. Trávil s námi každou chvíli, doprovodil nás třeba i na večeři, abychom si mohli objednat (smích). Překvapila nás účast Českého kulturního centra v Argentině, kde působí Češka, která tlumočila některé naše koncerty. Jinak je uváděla ve španělštině Eva Hazdrová-Kopecká. Tím, že jí publikum rozumělo, se s ním daleko lépe navazoval bližší kontakt.

Jaký repertoár jste si připravili?

Měli jsme připraveno všechno možné. Od klasiky, přes lidovky, až k jazzovým a gospelovým skladbám. Těžiště programu se však ustálilo na úpravách lidových písní plus sem tam nějaká klasika. Vzhledem k jejich temperamentu měli rádi rychlejší skladby. Navíc jejich zpívání se nikdy neobešlo bez kytary. Oni tleskají, dupou, používají divadelní prvky. My jsme vše podřizovali kapele, tedy zpívání.

Které skladby měly největší úspěch?

Jednoznačně úpravy lidovek od Antonína Tučapského jako například Když jsem já šel skrze Louny nebo Pod dubem, za dubem. To se jim hrozně líbilo. Mezinárodní festival se jmenoval Cantapueblo, což znamená Zpívající lid. Festivalu se účastnily sbory z Argentiny, Chile, Brazílie, či Venezuely.

Je nějaký rozdíl mezi českým a argentinským publikem?

V Čechách jsou lidé chladnější. Tam jsme uvedli, že zazpíváme skladbu Ave Maria a publikum vískalo nadšením. Dopředu dávali najevo, jak jsou rádi, že něco uslyší. Jsou spontánní.

Prozraďte čtenářům největší zážitek z cesty.

Organizátoři udělali nakonec festivalu megakoncert. Ten se odehrával na stadionu. Jednu stranu tribuny tvořili zpěváci, na ploše stála filharmonie, naproti sborům veřejnost. Tam už se nezpívalo individuálně. Nás si ale přesto vytáhli na pódium, abychom zazpívali samostatně. To bylo pro nás velké ocenění, pro velký úspěch jsme zopakovali lidovky. Na megakoncert přijely i soubory, které samostatně nevystupují. Sešlo se tam bezmála 50 souborů, které zazpívaly tři společné písně. Zazněla Verdiho Va pensiero z opery Nabucco, nebo Aleluja od Friedricha Händela.

Zpívali jste i jinde, než v rámci oficiálního programu?

Zpívalo se všude, po ulicích, na hotelu. Po koncertě jsme procházeli pěší zónou. Soubory se na chvíli zastavily a přednesly vždycky tak dvě písničky. Dokonce jsme zpívali i na výletě pod horou Aconcagua. Tam jsme také zpívali dvě skladby. V místních novinách Los Andes pak vyšla fotografie sborů se státními vlajkami pod horou s textem o festivalu a souborech.

Kromě koncertů jste tedy i cestovali?

Od začátku jsme ale zdůrazňovali, že jsme především pěvecký sbor, nikoli turistický kroužek (smích). Organizátoři nás zavezli do vinařských závodů a také do závodu na zpracování oliv.

Kde a jak jste bydleli?

V moderním hotýlku v Mendoze. Měli jsme tam i místnost, kde jsme mohli zkoušet. V té společenské místnosti jsme zkoušeli dvakrát denně před večerním koncertem. Hotelový personál byl vstřícný a měl snahu řešit problémy. Náš průvodce Lukáš Brož se jim třeba zmínil, že potřebujeme klávesy a za chvíli jsme je v naší dočasné zkušebně měli.

Chutnalo vám jejich typické jídlo?

Hned po příjezdu jsme si dali vysoký steak. Tam snad ani nic jiného nejí, než steaky. Ale pozor, tady bych si steak nedal. Tam byl vysoký a dal se ukrojit i ukousat. Netekla z něj krev a byl krásně propečený. Oni upřednostňují hovězí, to je jejich národní záležitost. V litrových lahvích tam prodávají pivo s názvem Andes. Světlé i černé, chutnalo mi.

Jak je takové turné financováno?

Musíme samozřejmě shánět sponzory, celý zájezd vyšel nakonec na milion korun. Říkáme ale, že největšími sponzory Voxu jsou samotní členové. Každý si musel zaplatit 20 tisíc ze svého na letenky.